Stav rozepsaných povídek:

I'm just gonna hurt you- 0%
Nová budoucnost II 4.kapitola- 75%
Aktualizováno: 18.8.2017


I'm just gonna hurt you [Prolog]

31. ledna 2017 v 21:36 | CherryPie |  I'm just gonna hurt you

Naprosto jsem tento blog zanedbala, přiznávám. Bohužel jsem však nedokázala napsat nové kapitoly ke starým povídkám. Věnuji se spíš psaní na Wattpadu, který mi ale nikdy nepřišel na takové úrovni jako blog. Proto bych ráda některé povídky přesunula i sem. Začneme fanfikcí na Jokera a Harley Quinn :) Kapitoly jsou předepsané po sedmou a postupně je tu všechny s nějakým časovým odstupem přidám. Mezitím se budu snažit dohnat resty ke starým povídkám.

Mimochodem, pokud máte něco na srdci ohledně blogu nebo pokračování povídek, ráda vám v komentářích odpovím. Čtu si i emaily, které mi prostřednictvím blogu posíláte, bohužel však na ně nemůžu reagovat, neboť nemám váš zpáteční email :)









Dal mému životu nový směr. Jestli dobrý nebo špatný nedokážu posoudit. Občas mívám pocit, že jsem na špatném místě, protože to správné je v mé kanceláři na Gothamské psychiatrii. Avšak z představy toho, že bych jednou provždy odešla od něj, mě mrazí.
Co pro mě vlastně Joker znamená? Pro veřejnost naprostý a nenapravitelný psychopat, stvůra a megalomaniak. U mě však začínal jako pacient, který potřebuje pomoct více než kdokoliv jiný. Jeho chování mi nedávalo spát. Dlouhé noci jsem zkoumala všemožné záznamy jeho televizních vstupů nebo údaje z kamerových systémů. Navenek opravdu působil jako ztracená existence utápějicí se ve vlastním šílenství, ovšem čím více jsem o něm zjišťovala, tím častěji mi tento člověk vrtal hlavou. Vykradl každou banku, na kterou jste mu ukázali, Bruce Wayne začal chodit na pravidelná psychologická sezení, vysokopodlažní budovy se řítily k zemi za bílého dne v oblaku hustého růžového prachu, vlivní lidé nebo bohatí podnikatelé končili mrtví s křiklavými čmáranicemi na obličeji, každý střet s Temným rytířem působil jako divadelní představení, jeho lidé běhali po místech činu v šílených zvířecích kostýmech a na míle daleko nebylo slyšet nic jiného než střelba zbraní, bouchání ručních granátů nebo náloží a hlavně, a to bylo pro civilisty snad to nejdepresivnější, Jokerův pomatený smích. Bruce Wayne v tajných státních záznamech prohlásil, že všechny zločiny, krádeže a vraždy byly prováděny pouze a jen pro upoutání Batmanovy pozornosti. "Joker je výstřední a rád se předvádí, nepošle vám soukromý dopis, že se s vámi chce pobít, udělá z toho divadlo přesně tímhle způsobem. A vrcholem představení je souboj se mnou. Obávám se tak, že máme co dočinění se zločincem úplně jiného kalibru než na který jsme byli zvyklí doposud."
Já v něm ovšem viděla ještě víc. Jak bylo možné, že ten 'šílený a psychicky narušený magor' byl schopen kompletně podvrtat policejní, bezpečsnotní a obranný systém města a udělat z toho svoji šílenou show? Vždy při něm stála spousta lidí. Jak dokázal někdo takový nashromáždit bandu vyznavačů, která dokonale, skoro až mistrovsky zachází se zbraněmi? Policisté se při vyšetřování vždy řídí heslem 'Každý zločinec nakonec uděla chybu, špatný krok...' Joker nic takového neudělal. Všechny zločiny páchal důkladně a precizně. Dokonce jasně ukázal před celým městem na sebe a prohlásil, že on je za všechno zodpovědný. I s tak jistou a nepochybnou stopou se nedokázali v případu pohnout a Jokera zastavit. Tolik vystudovaných a nesmírně inteligentních hlav se sjelo do Gothamu, ale nikdo nedokázal Jokera složit na lopatky. Dostali od toho 'šíleného psychopata' pěkně na frak a tak musel přijít na řadu Batman. Nebylo to jednoduché. Bruce Wayne i přesto, že Jokera dokázal zastavit, si z celého případu odnesl jizvy jak na těle tak na duši a to ho značně oslabilo po všech stránkách.
Nikdo to tedy přiznat nedokázal, ale svým způsobem byl Joker génius. Stal se pro mě výzvou. Proč se z někoho v jádru tak inteligentního stal člověk Jokerových rozměrů? Osobnost člověka utváří zkušenosti získané životem. Chtěla jsem znát Jokerův příběh. Jeho osobnost upřímně lákala každého psychiatra v Gothamské léčebně, ale měli strach. Já byla svou prací posedlá a řešit případ Jokera byla šance, která se nabízí pouze jednou za život. Dychtila jsem po tom, vytáhnout z něj každičké jeho malé tajemství, způsob jakým uvažoval i to, odkud pramení jeho výstřednost a (možná) i zdánlivá šílenost.
V té době jsem si neuvědomila jak jsem svým zápalem pro práci zranitelná. Není pochyb o tom, že Joker by mohl být za jiných okolností daleko lepším psychiatrem, než jakým jsem kdy byla já.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama