Stav rozepsaných povídek:

I'm just gonna hurt you- 0%
Nová budoucnost II 4.kapitola- 75%
Aktualizováno: 18.8.2017


Gilmorova děvčata aneb Experiment123

11. prosince 2016 v 14:22 | CherryPie
Výsledek obrázku pro gilmore girls
Nebudu si nic nalhávat, už téměř měsíc všechny statistiky hlásají, že tu nepáchla ani noha. Přesto bych chtěla udělat menší pokus nebo jak bylo v nadpisu řečeno experiment!
V jedné věci jsem si naprosto jistá, nikomu se určitě nepozdával konec Gilmorových děvčat (momentálně mám namysli A year in the life). Věřte nebo ne, mě taky. Četla jsem mnoho rozhovorů s autorkou a pochopila jsem, že ji za toto nemůžu nenávidět. Udělala, co bylo pro seriál nejlepší. Vyjádřila to, že život se neustále mění, něco končí něco začíná, konec přijde, až když umřeme.

"Smyslem toho příběhu je, že jejich životy prostě plynou dál. Neustále se mění. Líbí se mi, že se Emily nakonec sklidnila a usadila. Lorelai je na tom pro tuhle chvíli stejně. No a že Rory dopadne tak, že je vyděšená a nevěří tomu, co se stalo? To je mnohem reálnější, než kdyby všechny tři skončily spokojeně, objevila by se duha a každý by si domů odvedl jednorožce."

Dobrá, originál skončil. Někomu se konec líbil, někomu ne. Já ho respektuji. Tolik k mému postoji k seriálu jako takovému.

Fanfikce mimo jiné slouží k tomu, abychom se ke svým oblíbeným hrdinům mohli neustále vracet. Upřímně se mi po všech obyvatelích Stars Hollow stýská a rozhodla jsem se v příběhu pokračovat. Neustále se k nim vracím v myšlenkách, ale mnohem větší váhu má psané slovo samozřejmě. Psát si jen tak pro sebe na papír nebo do počítače je sobecké, znám několik lidí, kteří napsali tucet úžasných fanfikcí a nechali si je pro sebe. Litovala jsem všechny, kteří si je nemohli přečíst. Vždycky se najde plno lidí se stejnými touhami pokračovat v příbězích ať už jako čtenář fanfikci nebo jako jejich autor. Rozhodla jsem se proto zkusit tento příběh znovu psát a tentokrát veřejně.
A teď k tomu proč zrovna experiment. To proto, že to zkouším. Včera jsem dokončila krátkou ukázku, nečekám odezvy, tohle už je vlastně blog duchů, ale chci vidět jak to bude vypadat v podobě článku, chci cítit ten pocit, když něco publikujete. Určitě to sami znáte, nejde to popsat slovy. Přesně v tu chvíli totiž poznám jestli v příběhu chci pokračovat nebo ne. Takže bych tímto chtěla zkušební experiment zahájit :) Fanfikce navazuje ihned na okamžik, kdy seriál skončil.





Rory čekala cokoliv. Nadávky, výčitky, nepochopení, paniku. Ukázalo se však, že i za ty roky nemá svou matku úplně přečtenou.
Lorelai se začala přihlouple smát a Rory na ni jen zírala.
"Dobře, dcero," plácla ji Lorelai po kolenou. "Dramatická atmosféra, deset z deseti. Porota vás prohlašuje za vítěze. Pro vašeho Oscara si přijďte nejpozději do pěti pracovních dnů na naši pobočku v New Yorku. Klapka. Konec." Dál se usmívala a hleděla k nebi. "Je to vážně krásné. Takhle tady sedět a povídat si. Po tom všem mám pocit, že se nakonec stejně nic nezměnilo. Pořád jsme to ty a já a tohle šílené městečko. Jak dlouho budeš chtít vůbec zůstat? Několik starých videokazet si naléhavě žádá naši přítomnost. Hlavne ty s Audry Hepburnovou. Hrozná ženská, straší mě i ve snech. 'Lorelai! Lorelai Gilmorová! Moje filmy! Musíš je ještě jednou zhlédnout! Ještě jednou...' a pak její hlas mizí do ztracena a zůstane jen úvodní znělka z Mickey Mouse. Když to takhle řeknu zní to vtipně, ale věř mi vůbec žádná sranda to není!"
"Mami tohle není vtip," řekla vážným hlasem Rory a pohlédla své matce do očí. Vidět jak jí z tváře mizí potěšený úsměv a nahrazuje ho výraz propadající panice, byl pro Rory jeden z nejhorších zážitku v životě.
"Ach, Rory," zatvářila se lítostivě Lorelai. "Promiň, já-"
"V pořádku," kývla Rory hlavou a pokusila se o omluvný úsměv. "Na tvém místě bych reagovala stejně. Omlouvám se, takhle to na tebe vybalit. Bylo to hloupé a neohleduplné."
Chvíli bylo ticho. Rory sledovala svou matku, která zamyšleně pozorovala okolní městský ruch, tak typický pro Stars Hollow. Taylor právě postavil před Lukovo bistro stánek s vonnými svíčkami. Strhla se hádka, ve které bylo nejasné určit vítěze. Třicátníci si právě dávali nedaleko altánu pětiboj v pití bublinkových nápojů a z tanečního salonu slečny Petty se jako každé dopoledne ozývala jemná baletní hudba doprovázená jejím uvřeštěným hlasem. Idylické ráno jako vystřižené z románu Danielle Steelové. Všechno bylo v pořádku. Všechno šlo při starém. Až na dvě dospělé ženy sedící na schodech velkého bílého altánu uprostřed rušného náměstí.
"Co máš v plánu udělat?" zeptala se po chvíli Lorelai.
Rory jí pohlédla do očí, ve kterých se zrdadlila ta láskyplná něha, kterou v nich vídávala už od nepaměti. Věděla, že ji v tom nenechá. Její nejlepší přítelkyně a máma by se k ní nikdy neotočila zády. A už vůbec ne v situaci, kdy jde všechno z kopce. Nemá práci ani byt, muže kterého milovala nechala odejít. Vždycky chtěla být novinářkou, nic v jejím životě nebylo jasnější. Teď o to všechno přišla a navíc čeká dítě. Když už se konečně rozhodla napsat tu knihu, přijde tohle.
"Zůstanu ve Stars Hollow, alespoň dokud se věci trochu nedají do pořádku."
Málem obě spadly ze schodů, když ji Lorelai se slzami v očích objala. "Jen my dvě a Stars Hollow?"
"Samozřejmě."
Seděly na schodech altánu objímaly se a navzdory všemu byly šťastné. Přestože v jejich životech mnohdy vládl zmatek a nejistota, jedna pro druhou byly ve svých životech tím pevným a stálým bodem o který se šlo opřít, kdykoliv bylo potřeba. Ze všech věcí na světě bylo právě toto tím nejdůležitějším.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama