Stav rozepsaných povídek:

I'm just gonna hurt you- 0%
Nová budoucnost II 4.kapitola- 75%
Aktualizováno: 18.8.2017


The scorch runners (1) Slib pomsty

24. dubna 2016 v 19:49 | CherryPie |  The scorch runners
The Scorch Runners [Labyrinth FF]
Poslední dobou bojuju se závislostí na sérii Maze runner :) Samozřejmě bych to nebyla já, kdybych se nepokusila nenapsat fanfikci. Výsledkem je tohle :) Tato část by mohla být něčím jako...prologem? Nevím to jistě, každopádně je záměrně kratší. Pokračování už mám předepsáno, takže pokud se vám alespoň trošičku tato slátaninka zalíbila, budu ráda za odezvu :)
Dnes už je toto druhý článek na blogu tak toho prozatím nechám, pokračování vydám zítra, popřípadě nechám rozhodnout oblíbenost povídky :)

Něco na začátek:
Placeři zjišťují, že ve Z.L.O.S.I.N.u je nic dobrého nečeká. Při útěku se k nim ale přidává neznámá dívka obestřená záhadami stejně jako samotný Zlosin. Získá si u Placerů důvěru a společně unikne z vlivu všech, kteří jí až doteď řídili celý život? Co když u Placerů nalezne také něco jiného než jen parťáky na život a na smrt? Může se i v tak děsivém a těžkém období objevit milostný cit nebo žárlivost? Co se navíc stane, když odhalí svůj původ? Čeká je toho hodně a příběh teprve začíná...




Prostorná kamenná místnost, osvětlená zářivkami se ponořila do napjatého ticha. Čtyři malé a vystrašené osůbky se choulily na svých židlích rozestavěných okolo masivního železného stolu. Potichoučku a s rozklepanými prsty se snažily dokončit svou práci. Kolem dokola je jako hladová šelma obcházel muž. Krátké vlasy a dlouhé přerostlé strniště působilo na jeho tváři až hrůzostrašným dojmem. Stará otrhaná vojenská bunda, v některých místech zkrvavená, nebyla příjemná ani pro lidi, kteří se od tohoto člověka neměli čeho obávat. S jeho vzezřením se však dalo snadno smířit, dokud na vás nepromluvil.
"No páááni," protáhl dlouze muž a zastavil se nad vyděšeným chlapce sedícím u stolu. "Ubohý nešťastnííík. Co pak s ním uděláme, když to takhle škáááredě zkazil?"
Přejel pohledem po ostatních dětech. Mluvil pomalu a klidně, ale celé osazenstvo stolu vědělo, že tohle je teprve začátek. Hrál si s nimi a dělalo mu to nepředstavitelné potěšení.
"No tááák," pousmál se znovu muž. "Dětičky, mluvte, co s nííím uděláme? Dáme mu novoučké součástečky a necháme ho, klučíka, zkusit to znovu? Hmmm?"
Stále nikdo neodpovídal. Každé z dětí upřeně hledělo na svoji práci. Před každým z nich ležela trhavina napojená na maličkou žárovku a časomíru. Po stole se různě chaoticky válely kleštičky, pinzety a spousta dalších věciček, které byly potřeba. Jejich dnešní úkolem bylo zneškodnění trhaviny. Teď však všechno leželo bez povšimnutí na stole. Všechny děti přestaly pracovat a upřeně se strachem vpíjeli pohled do své bomby. Žárovičky zatím nesvítily, výjimku tvořila pouze ta jedna, která smrtelně pobledlému chlapci s kaštanovými vlasy zasvítila červeně. Červená znamenala, že byla práce provedena špatně a bomba by byla vybuchla, nejít o cvičení.
"Co s tím teď, drahouššku Sammy?" zašišlal muž na chlapce. "Chceš druhou šanci? Mám tu ještě pár cvičebních kousků."
Chlapec se roztřásl, čelo se mu orosilo potem. Přesto všechno však v sobě dokázal najít odvahu a opatrně přikývl. "Prosím, pane," zamumlal.
Muž se pobaveně ušklíbl, což chlapec nemohl vidět, protože mu stál za zády.
"KRETÉNE!" zařval muž z plných plic chlapci přímo do uší. "Byli bychom kvůli tobě všichni CHCÍPLI! VŠICHNI! Rozumíš? Celej ten váš podělanej Zlosin i se všema vědátorskýma krysama, který neumí nic jinýho než se hrabat v těch vašich morem prožranejch mozcích!"
Všichni sebou cukli, když muž spustil a dále seděli ztuhle, někteří ani nedýchali. Nikdo ani nedutal a rozhostilo se ticho.
Prásk!
Ozvalo se dunivé žuchnutí, když se chlapcova hlava převrátila dopředu a třískla sebou o železný stůl.Muž pokojně schoval zbraň a podíval se na ostatní děti.
"Měli by jste mi poděkovat, vy zasraný parchanti!" pronesl muž. "Kdybych s vámi takovýhle kretény posílal na mise nebo mezi subjekty, asi byste dlouho nepřežili. A on už vůbec ne. A TEĎ UŽ KURVA NĚCO DĚLEJTE A NEČUMTE DO TĚCH STOLŮ JAKO BANDA ZPITOMĚLEJCH RAPLŮ! Venku je jich dost, pokud se k nim chcete přidat."
Děti se beze slov pustily do práce. Přitom jim stále dělala společnost Samuelovo mrtvé tělo. Mozkové tekutiny se pomalu rozlévaly po stole. Lepily se do nástrojů, dětem na ruce a brzy od nich byli všichni upatlaní.
Ten den už se naštěstí žádná červená nerozsvítila. Zůstali už však jen tři. Mezi nimi a mladá dívenka, která po každém mrtvém dítěti slibovala pomstu. Všem co to měli na svědomí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama