Stav rozepsaných povídek:

I'm just gonna hurt you- 0%
Nová budoucnost II 4.kapitola- 75%
Aktualizováno: 18.8.2017


HP: Rodinné pouto (5) Hodina lektvarů

24. dubna 2016 v 19:26 | CherryPie |  Rodinné pouto
Přiznávám, že mi tato kapitola dala poněkud zabrat. Předem se tak omlouvám, pokud vám přijde trochu zmatená. Můžu ale s hrdostí prohlásit, že jsem se do povídky znovu dostala a snad se příště dočkáme zajímavějšího děje a hlavně delšího zpracování.
Ještě jednou děkuju všem za povzbuzující komentáře a e-maily. Bez vás by to nešlo!

CherryPie


V noci nedokázal Harry zamhouřit oka. Prožíval ten pocit, když nemůžete usnout a místo toho začne váš mozek rozebírat věci (obvykle ty méně příjemné), kterých jste se dopustili během dne. V Harryho případě byl jednou z těch věcí právě rozhovor s Hermionou a vůbec celkové chování k ní. Nedokázal by si představit, že by s ní takhle mluvil v podobě Harryho Pottera, od něj by si nic takového Hermiona líbit nenechala. Žádné úlevy od práce, které propagoval Sebastian Emmet.
Jeho samotného by ale i tak zajímalo, jestli by Hermiona jeho letáčkový nápad svolila, kdyby věděla, že vedle ní sedí její starý přítel. Harryho staré já vždycky Hermionu poslouchalo a pokud někdy měl svůj vlastní názor, nechal ho tím Hermioniným zadupat do země.
S podivným pocitem vstal z postele a prohrábl si uležené vlasy. Nejraději by ihned vstal, oblékl se a šel na snídani, jenže to by Sebastian Emmet neudělal. Proto se Harry se značnou nechutí odebral do koupelny a učesal se. Připadal si při tom hrozně. Asi poslední věc, která ho s Harrym Potterem ztotožňovala, bylo právě hnízdo rozčepýřených neposlušných vlasů. Teď už byl definitivně Sebastianem Emmetem.
Na snídani dorazil ve zvláštním rozpoložení. Málem udělal fatální chybu, když zpočátku zamířil k nebelvírskému stolu, ale to naštěstí zamaskoval včasnou změnou směru. Zanechalo to v něm však další ránu. Už nepatřil do Nebelvíru. Nepatřil mezi své přátele a s milovanou profesorkou McGonagallovou ho spojovaly pouze hodiny Přeměňování.
Jeho náladě nepřidal ani Malfoyův příchod a doprovod v podobě Crabbea a Goyla.
"Jak sis užil včerejší trest?" zeptal se nevinně Malfoy a nabral si na talíř několik vajíček. Harry na něj jen prázdně pohlédl.
"Máš v úmyslu mi lézt na nervy hned po ránu?" zeptal se otráveně.
Malfoy se usmál. "No tak. No tak. Zas tak zle jsem to nemyslel."
Harry jen něco zabrblal a všímal si dál své snídaně. Věděl moc dobře. že ho Malfoy po očku pozoruje. Rozhodl se to ignorovat a někým tak hloupým si nekazit snídani.
Ve Snapeově učebně ve sklepeních bylo, přesně jak si Harry pamatoval, stejné přítmí a vlhko jako v předešlých letech. Alespoň to se nezměnilo. A nezměnil se samozřejmě ani Snape, který jako obvykle přišel do třídy, zpražil všechny ledovým pohledem a mávl hůlkou, čímž se křída dala do pohybu a začala psát postup dnešní přípravy lektvaru. Harry přišel do třídy mezi prvními, takže si obsadil prázdnou lavici vzadu. Svou tašku položil na druhou židli, čímž jasně naznačil, že s nikým sedět nehodlá. Naštval tím sice několik zmijozelských studentek, ale nad tím jen pokrčil rameny. Stále si neuvědomoval svůj nový vzhled.
Aniž by Malfoyovi věnoval pohled, vstal z lavice a šel si dopředu pro pomůcky. Při vybírání se snažil vyhýbat se Malfoyovi, který s ním stále z nějakého důvodu snažil zapříst rozhovor. Harry si moc dobře uvědomoval, jakou chybu při jednání s Malfoyem udělal. Pro svoje vlastní bezpečí měl raději hrát slabomyslného hlupáka.
"Půjdeš na konkurz?" přiskočil k němu v nestřežené chvíli Malfoy. Harry zbledl vzteky.
"Jaký?" zeptal se. Snažil se na sobě nedat svůj vztek znát. Měl neblahé tušení, že kdyby po Malfoyovi vyjel, okamžitě by mu byl přidělen školní trest Snapem, který by ho možná div nezabil, kdyby se snažil ublížit jeho drahému svěřenci.
"Famfrpálový," pověděl Malfoy. "Budu chytačem. Ty bys to se svojí výškou mohl zkusit na brankáře."
Vztek v Harrym dál bublal jako časovaná bomba. Jak si mohl být Malfoy tak jistý tím, že bude chytač? Vůbec se nezměnil, stále to byl jen malý, sebevědomý a rozmazlený fracek, co měl bohaté rodiče. Harry ale pochyboval, že by se madam Hoochová při výběru mužstva na tak prestižní zápas nechala podplatit.
"V čem bereš tu jistotu, že budeš chytač?" zeptal se zvědavě Harry.
Malfoy se s úsměvem nadechoval, aby se pochlubil, když v tom oba chlapce vyrušil ostrý hlas Severuse Snapea.
"Včerejší trest vám nestačil, Emmete?" zeptal se jízlivě.
Harry mu věnoval klidný pohled. Nic neřekl, jen ho pozoroval. Přemýšlel, co by mu na to odpověděl, ale po chvíli přišel na to, že jeho mlčení má na Snapea daleko větší účinek než slova. A tak se dál měřili pohledy. Malfoy si raději šel hledět své práce a nechal ty dva svému osudu.
Čelit Snapeovu pohledu bylo velice obtížné. Jeho temné oči byly jako hluboké propasti, do kterých by mohl kdokoliv spadnout a Harry si dával moc dobrý pozor na to, aby zůstal při sobě. Nechtěl za žádnou cenu kontakt přerušit, Snape by to určitě vzal jako výhru a pak si na Harryho zasedl stejně jako v jeho prvním ročníku. Musel to utnout teď a tady. A pokud tento malý konflikt vyhraje, bude to první krůček k tomu, aby mu Snape dal pokoj. To poslední, co pří své momentální rodinné situaci potřeboval bylo, aby ho Snape na každém rohu špehoval, jestli neprovádí lumpárny. Mohl by potom odhalit věci, které by nebyly v žádném případě pro Harryho příjemné a mohlo by se stát něco opravdu hrozného.
První pocit, že je něco v nepořádku dostal Harry hned po tom, co se mu na maličkou chvilku zatočila hlava. Napadlo ho, že už to bylo asi hodně dlouho, co naposledy mrkl a tak svému oku dovolil, aby si na tu maličkou chvilku odpočinulo. V tom maličkém momentu, kdy se oční kontakt přerušil měl pocit, jakoby se mu vnitřně jaksi odlehčilo. Nedokázal ten pocit identifikovat a to ho na chvíli rozhodilo. Snape na něj stále zíral jakoby byl skoro duchem nepřítomný. Přesně v tu chvíli to Harrymu došlo.
Z tohoto byste mohl vážně pěkný průšvih profesore, pomyslel si v duchu. Jako lusknutím prstu se Snape na své židli napřímil a zmateně pohlédl na Harryho, který se jen zlověstně usmál. Jejich oční kontakt se přerušil. Harry cítil zvláštní pocit. Snape byl v nitrobraně opravdu zběhlý, Harry ani nepoznal, kdy přesně se mu vloupal do hlavy. Ani by nepoznal, že v ní vůbec je, kdyby si o prázdninách nepůjčil několik zajímavých knih o kouzlení. Kouzelnická knihovna na Příčné ulici bylo vskutku užitečné místo.
Harry se s potřebnými věcmi odklidil ke svému stolu dozadu, odkud nenápadně pozoroval Snapea. Profesor lektvarů měl na tváři zamyšlený výraz, což Harryho vyděsilo. Netušil, kolik toho v jeho hlavě viděl. Dokonce mu vrtalo hlavou proč něco takového vůbec Snape udělal. Byla tu možnost, že by Snape něco tušil a své domněnky o nově příchozím, prapodivném studentovi si tímto chtěl potvrdit? Harrymu se spíš zdála pravděpodobnější myšlenka toho, že Sebastian Emmet zkrátka doháněl svým klidem Snapea k šílenství a tak se rozhodl udělat něco pěkně podlého, což ostatně nebylo u Snapea nic neobvyklého.
Po zbytek hodiny už k žádné nebezpečné konfrontaci se Snapem nedošlo, za což byl Harry rád. Samotný profesor vypadal, že příště už si dá na nového studenta pozor a dá mu raději pokoj.
V Harryho hlavě se navíc stále bily jeho dvě osobnosti. Jeho stará část, kterou se snažil vytěsnit, neustále křičela po účasti na famfrpálovém konkurzu, kdežto ta nová část něco takového absolutně odmítala. Na konci hodiny z toho Harry vyšel jen s mírnou bolestí hlavy, přece jenom se mu tam míchalo několik protichůdných myšlenek najednou a v tak rychlém sledu, že to nemohl zvládnout.
Hned potom, co od Snapea dostal N za přípravu lektvaru (což bylo nadmíru zvláštní, možná Snape dostal strach, aby Sebastian nezašel za Brumbálem a nevyslepičil mu, že ho napadl) se zastavil na ošetřovně, kde si od madam Pomfreyové vyzvedl několik bylinkových čajů a později po celodenním rozhodováním vytáhl z kufru svůj Kulový blesk, aby ho na zítřejší konkurz pořádně vyleštil.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Lexi Lexi | 25. dubna 2016 v 20:31 | Reagovat

Vážně skvělá povídka,už se těším na pokračování :-)

2 Celeste Celeste | 28. dubna 2016 v 14:21 | Reagovat

Copak asi drahý Severus zjistil? Rychle pokračování. :-)

3 Morusa Morusa | 2. září 2016 v 13:17 | Reagovat

Som zvedavá či Voldemort vie že HARRY POTTER pardon SEBASTIAN EMMET je jeho syn

4 Augustynka Augustynka | E-mail | 9. listopadu 2016 v 2:05 | Reagovat

Sssssssouhlassssssss!!!!!!!! Lidičky :-D

5 jill jill | 24. dubna 2017 v 6:50 | Reagovat

Na tvoje povidky jsem narazila vcera a misto abych spala jsem si je vsechny precetlab :-D  skoda jen ze jsou vsehny rozepsany :-(

6 Michaela Michaela | E-mail | 21. srpna 2017 v 0:10 | Reagovat

Tento příběh mě velice zaujal. Čtivý a události z knihy do sebe hezký zapadaly. Tento příběh by stál za pokračování.

7 An An | 22. srpna 2017 v 16:47 | Reagovat

Ahoj tahle povídka je boží. Prosím pokračuj :-D :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama