Stav rozepsaných povídek:

I'm just gonna hurt you- 0%
Nová budoucnost II 4.kapitola- 75%
Aktualizováno: 18.8.2017


Něco netradičního...fanfikce stranou

11. října 2015 v 20:27 | CherryPie |  Články
Minule jsem oznámila, že v mém nynějším jaksi nefukčním období k psaní, budu na blog plácat povídky, které nikdy nepokračovaly a které ani nebyly zveřejněny. Tentokrát je to pokus o originální povídku, ke které mám i někde nakreslenou mapku a v mé hlavě je naplánovaná hodně dopředu. Bohužel jsem k ní za tu dobu ještě nenašla cestu a zůstala useknutá hned na začátku :)




Netuším, jestli takhle začíná každý skutečný příběh, ale ten můj takhle začal. A to zrovna v situaci, kterou se jen nerad chlubím. Nevím, jak byste zareagovali vy, kdyby uprostřed pochodu vesnicí vykoukla z hlíny zlatka. Rozhlédl jsem se okolo a odhadl, že nejspíš vypadla, těm pánům přede mnou. Skupinka hromotluků ve vojenských uniformách, určitě dostávají od hraběte tolik peněz, že si ani nevšimnou, že jim chybí. A já byl v té době rád za každý peníz. Za tohle by mě kněží nejspíš sežrali za živa, ale co církev nevidí...
"Já vám říkal, že se chytne," zahřměl předemnou hluboký hlas. Vzhlédl jsem a spatřil skupinku vojáků, jak se na mě vesele zubí.
"Chtěl jsem vám ji podat."
Nejstarší z mužů v uniformě ke mně přistoupil a poplácal mě po rameni.
"Samozřejmě, že ti věřím kluku," usmál se. "Prostě si ji vzít, to by tě ani nenapadlo, že?"
"Ne." Nejhorší na tom bylo, že přesně to mě napadlo jako první. Ale mě by se hodila i obyčejná zlatka. Stačilo se podívat na moje špinavé, léty obnošené hadry a člověk měl jasno. Žebrák. Avšak, přestože jsem vypadal tak jak jsem vypadal, měl jsem celkem slušné zaměstnání. Byl jsem rybář.
"Já mám na poctivé lidi čuch, kamaráde," povídal s nádechem ironie muž a dále mě plácal po rameni. Připadal jsem si tak podřadně. "Nech si ji. Já mám těhle drobných plné kapsy. Na, vem si, tady máš ještě jednu." Podal mi druhou zlatku a v jeho kapsách to doopravdy zachrastilo. Můj zdravý selský rozum, čímž jsme se my vidláci mohli chlubit, mě začal varovat.
Od kdy se vojáci chovají dobrosrdečně a dávají chudým peníze?
"Určitě přemýšlíš, kde jsem tolik peněz sehnal, co?" Muž znovu zachrastil penězi a já si nemohl pomoct, zašilhal jsem očima po jeho kapsách.
Nesměle jsem pokrčil rameny.
"Máš cestu k molům, chlapče?"
"Ano."
Vzal mě přátelsky kolem ramen a kráčel směrem k pobřeží. Jeho přátelé se šourali za námi a potichu se pochechtávali.
"Krásná vesnice," rozhlížel se voják okolo. "Žiješ tu od narození?"
Přikývl jsem. Z jeho až moc přátelského chování jsem byl nervózní.
Tak abyste věděli, vojáci se takhle totiž vůbec nikdy nechovají. Už za to, že jsem se pokusil ukrást jejich peníze by mě měli zmlátit někde v postranní uličce. Měli by se chovat arogantně, stejně jako se chovají všichni. Obzvlášť ti, s červenými erby na štítech v kroužkových košilích.
"Promiň mi tu nevychovanost," zachechtal se z ničeho nic muž. "Jsem Daren. Člen jízdní jednotky hraběte Quentina VI."
"Jákob," odpověděl jsem prostě. Nic víc jsem taky nebyl a rozhodně jsem nechtěl dodávat, že jsem rybář.
"Moc mě těší Jákobe," potřásl mi Daren rukou. "Takže, jsi námořník? Převozník? Veslař?"
"Rybář," přiznal jsem a trochu se zastyděl.
"Ach ano," lousknul prsty Daren. "Říkal jsem si, že nebude náhoda, když míříš k molům. A jak to jde? Ryby berou?"
Jeho vlídný tón mě uklidňoval. Bavil se se mnou jako se starým přítelem. A přestože mě kolemjdoucí propalovali zvědavými pohledy, nemohl jsem se ubránit úsměvu.
"Poslední dobou nic moc," pověděl jsem. "Člověk se musí na moři tlouct celý den, aby ulovil alespoň tři tresky."
Daren moudře pokýval hlavou. "Náročná práce. A šlechta rybami plýtvá, jakoby jich bylo pořád plno, já to viděl na vlastní oči, chlapče. Vy nad rybařením strávíte celé dny a oni s rybami pak krmí kočky."
Zamračil jsem se. Táta mi několikrát říkal o zvycích šlechty, ale vždy k tomu dodával, že si mám taky raději hledět svých věcí a do tohoto se neplést. Dokud nezvyšují daně, těch pár ryb nepozbydeme.
"Ty se tady dřeš a mladé šlechtičny na rybami ohrnují nos a tajně je pod stolem cpou svým kočkám. "
Nezbylo mi nic jiného než přikyvovat. A taky ve mně vzrůstala zlost. Ne že bych měl něco proti kočkám, ale jako daně vždy posíláme knížatům ty nejkvalitnější ryby a oni jimi takto pohrdají. Věděl jsem, že k tomuto tématu bych se neměl nahlas vyjadřovat, otec říkal, že takové věci se vždy roznesou velice rychle, ale Darenův přátelský výraz mě povzbudil.
"Moje rodina nemá peníze," postěžoval jsem si. "Kdybychom si mohli těch pár ryb nechat, hodně by nám to pomohlo. Zdá se to mnohem užitečnější než je cpát do krků šlechty, která je stejně vyvrhne."
"Ano, chlapče," přikyvoval horlivě Daren. "Jsi mladý. Kolik ti může být? Dvacet tři? Dvacet čtyři?"
"Dvacet dva," upřesnil jsem.
Daren se potěšeně usmál. "Máš celý život před sebou! Už jsi někdy byl mimo vesnici?"
Zavrtěl jsem hlavou. Těch několik výprav pro naše uprchlé stádo krav jsem nepočítal.
"Nebudeš mi věřit, ale já už procestoval všechny tři území. Viděl jsem všechny knížecí zámky, prastaré lesy, překrásné jižanky a pil to nejsladší víno. A to cestuju jen deset let. Mám peněz, že bych tvou rodinu uživil celých pět let."
To by vysvětlovalo to marnotratnictví ohledně zlatek, pomyslel jsem si.
Pomalu jsme se blížili k molům. Poznal jsem svoji starou veslici už z dálky, ale nechtěl jsem dávat najevo, že mi patří. Na Darena by neudělala dojem.
"Jsi pozoruhodný mladík, Jákobe," přiznal Daren a zastavil se. "Zasloužíš si víc než tohle." Rozhodil rukama po okolí.
"Mohl by z tebe být statečný voják, dokonce i rytíř. Mohly by se o tobě zpívat balady! Vyhrával bys bitvy pro našeho pána Quentina, který má dost moudrosti na to, aby neplýtval vzácným jídlem jako v jiných dvou zemích. Vrátit se k rodině jako bohatý muž a vzít si tu nejkrásnější holku, kterou po cestě potkáš."
"Zní to moc hezky," přiznal jsem rozpačitě.
"To ano," přisvědčil Daren. "A stačí doopravdy jen málo k tomu, aby se něco takového stalo skutečností."
Trochu zmateně jsem na něj pohlédl, on se však dál usmíval, jakoby nešlo o nic nenormálního.
"Co tím chcete říct?" Dychtivost v mém hlase mě zarazila.
"Čirou náhodou hledáme někoho mladého, silného a zdravého, kdo by se přidal do našich řad v boji.. Někoho jako ty Jákobe."
Nevěřícně jsem na něj zíral. Já a voják? Vždyť jsem měl strach už jen z neškodných hospodských rvaček, kterým jsem musel přihlížet. Z lidské krve se mi dělalo špatně a zvuk, který vydával zlomený nos mi naháněl husí kůži. Ale Daren hledal někoho jako mě.
"Ve vesnici se samozřejmě ještě zdržíme," řekl Daren. "Pořádně si moji nabídku promysli, chlapče. Dřít se na moři jako mezek nebo procestovat všechny tři země, zbohatnout a proslavit se? Já byl dříve pasák krav a podívej se na mě teď."
Pořádně jsem si ho prohlédl. Byl čistě oblečený a jeho brnění se jen lesklo. Meč u pasu vzbuzoval respekt a to samé i štít na zádech s erbem hraběte Quentina. Daren měl snědou pleť z jižních pouští a ošlehané rysy ze severských hor. Vypadal na muže, se kterým si není radno zahrávat. V kapse mu cinkalo neskutečné množství zlaťáků, které jen tak zbůhdarma rozdával buranům jako já.
"Nemáš slov chlapče?" rozchechtal se. "Pozítří přesně v tuhle dobu a na tomhle místě budeme čekat. Pokud přijdeš, budeš vítán, pokud ne, přeju hodně štěstí na moři."
Otočil se a odešel. Nechal mě tam, oněmělého úžasem a naprosto ztraceného ve svých myšlenkách.
Plno vesničanů se za skupinkou vojáků neklidně otáčela. Nebylo to přece tak dávno, co zrovna armáda v těchto barvách vtrhla do vesnice a spálila na uhel několik farem a domů.
Vydal jsem se jako každé ráno k mojí loďce. Odvázal ji od mola a pomalým tempem se vydal na moře.
Dnešní ráno jsem se ani na lov ryb nemohl soustředit a nebýt těch dvou zlatek od Darena, nedonesl bych domů nic. Celé dopoledne a také půlku odpoledne jsem jen seděl ve veslici a zíral na širé moře. Někde tam, tisíce mil na západ leží Království. Nestará se o to, co se děje tady. Jsme jen ostrov, který má sice slušnou rozlohu, ale je králi zneruky. Jedinou spojkou mezi Královstvím a ostrovem je naše přístavní vesnice ležící na západním okraji ostrova. Párkrát za měsíc se tu objeví nějáká ta loď s různým nákladem. Nikdo vlastně pořádně neví, co se tu přiváží, většinou jen zahlédneme dřevěné bedny. Poslední dobou se zde ale začalo objevovat více a více vojsk, která se vydávala směrem k jihu. A pokud mi bylo známo, jižní část ostrova zabíralo území knížete Maxia, který měl také ve znaku černého havrana stejně jako žoldnéři příjížďející z Království.
Vlastně by to pro mě nemělo být nic nového, v naší zemi se valčí už několik generací. Všechno jen kvůli třem až nechutně bohatým šlechticům, kteří baží po majetku a nestačí jim třetina ostrova, chtějí ho raději celý. Nemám tyhle lidi rád a pokud by byla možnost proti nim bojovat, bylo by to právě po boku Quentinových mužů. Mužů jako je Daren, kteří se neostýchají veřejně mluvit s obyčejnými vesničany a neuráží je.
Musím přiznat, že na mě tehdy Darenův návrh silně zapůsobil a když jsem vracel pozdě večer prázdnou síť zpět na loď, definitivně jsem se rozhodl, že pozítří na ně budu čekat.
S nadějí na lepší život, jsem se rozběhl domů k rodičům, abych jim vše oznámil. Netušil jsem, že právě od tohoto okamžiku začínají zlé časy a už vůbec jsem netušil, že na svůj nynější život budu ještě vzpomínat se steskem.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Týna Týna | 11. října 2015 v 20:36 | Reagovat

Dáš prosím "To se mi líbí" na odkazech pod tyhle dvě fotky?
http://www.mundo.cz/soutez/kaplicka-irsko
http://www.mundo.cz/soutez/pohled-na-dunmore-head :-) moc díky!! :-)
(podmínka je přihlášení na facebook)

2 empar empar | Web | 12. října 2015 v 8:55 | Reagovat

Začína to dobre aj keď trochu.. tradične. Dokáže to však zaujať a pevne verím, že si zachováš originalitu :-)

3 CherryPie CherryPie | Web | 13. října 2015 v 20:13 | Reagovat

[2]: Sama si moc dobře uvědomuju, že jsem nepřišla s ničím přelomovým a možná to je i ten důvod proč jsem příběh nechala půl roku stát.
Moc mě ale potěšila tvoje upřímnost, protože vždycky je velmi jednoduché napsat pochvalný komentář a dál to nerozpitvávat. Autorovo ego tím neutrpí velké škody a i čtenáři to ušetří mnohé nepříjemnosti, pokud se autor rozhodne kritiku vyvrátit.

Všichni tu ale spíše čekáte na Harryho a přestože se těmito povídkami snažím trochu zabít čas, moc mi to nejde :D

4 empar empar | Web | 14. října 2015 v 6:10 | Reagovat

[3]: osobne nanho cakam ale tak nejak som zacala cakat aj na toto ako hovorim zaciatok ma zaujal tak uvidime aky svet nam odhalis v dalsich kapitolach :-)

5 Vendëa Lissësúl Vendëa Lissësúl | Web | 30. listopadu 2015 v 13:58 | Reagovat

jejej, omlouvám se. Dlouuuho jsem tu nebyla, musím to napravit. :-)
Jinak moc hezká povídka. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama