Stav rozepsaných povídek:

I'm just gonna hurt you- 0%
Nová budoucnost II 4.kapitola- 75%
Aktualizováno: 18.8.2017


HP:Rodinné pouto (4) Raddleovi

30. srpna 2015 v 22:59 | CherryPie |  Rodinné pouto
Moc se omlouvám. Nechala jsem vás celkem dlouho čekat a i kapitola je hodně krátká :/ Myslím, že to ale známe všichni. Začíná škola a musí se spousta věcí zařizovat. Oblečení, batoh, sešity, všechny možné kartičky na autobus a podobné věci. Taky jsem poslední dobou posílala kvůli škole tolik dopisů, že bych mohla na poště pomalu pracovat. Bohužel si taky nejsem jistá, jestli se to teď už všechno změní. Určitě jsem totiž právě poodhalila, jak se bude povídka dál vyvíjet a i já se těším, až budu moct pokračovat. Kdoví ale, kdy se k tomu dostanu, protože teď už všechno záleží jen na rozvrhu, co se týče praxe. Budu doufat v nejlepší a ve všem tom blázinci snad další kapitolu vydám ještě příští týden.
Chci taky moc poděkovat Celeste a Míši Vokounové za krásné motivační komentáře u předchozí kapitoly :)



Do ticha místnosti náhle vnikl zvuk klepadla. Postava za psacím stolem pohlédla na dveře naproti sobě a znaveně se protáhla.
"Dále," zvolal Tom Raddle a schoval svůj nedopsaný pergamen do klína. Očekával někoho ze Smrtijedů a ti nepotřebovali vědět všechno o jeho soukromí. Chvíli uvažoval, že si narychlo změní i vzhled na tu děsivější verzi, to však nakonec zavrhl.
Když se ale dveře otevřely, čekalo na Toma milé překvapení. U dveří se objevila jeho předrahá manželka s dcerou. Tom se usmál a vytáhl zpět pergamen, který předtím schoval. Merwyn zvědavě na pergamen pohlédla a snažila se odhadnout, o co jejímu manželovi zrovna jde. Přisunula si židli naproti stolu a pozorně se mu zahleděla do očí. Černé vlasy si nechala splynout na ramena a chvíli tiše seděla. Navzájem se s Tomem pozorovali a každý se snažil uhodnout úmysly toho druhého. Dělali to tak často, oba byli hodně přemýšlivé povahy a někdy ani nepotřebovali mluvit, aby se na něčem dohodli.
Ticho přerušila až Natalie, která celou dobu postávala opodál a přešlapovala z nohy na nohu. "Ehm...mami?"
Ticho přetrvávalo a Natalie si nakonec rezignovaně také přisunula židli od knihovny, sedla si a čekala.
Aniž by si toho Natalie všimla, její otec ji nespouštěl z očí. Jeho dcera se povahou nepodobala snad žádnému z rodičů. Byla svá vlastní. Tvrdohlavá, nedočkavá a mnohdy až příliš impulzivní. Kolikrát se ji už Tom pokoušel učit náročnější magii, ale vždy zvítězila nesoustředěnost a kouzla potom nebyla taková, jaká si Tom představoval. Miloval svoji dceru nadevše, ale stále nemohl úplně chápat její zálibu ve famfrpálu. Hloupá hra, kde jsou v podstatě všichni ti odrážeči, brankáři a střelci k ničemu. Všechny tribuny přeplněné fanoušky stejně vždy čekaly na výkony chytačů a prakticky by se celá hra dala hrát jen s nimi. Svůj názor si ale nechával pro sebe, už kvůli Merwyn, která by nesnesla skutečnost, že její dcera dělá vlastně zbytečný sport, ale také hlavně kvůli Natalii samotné. Už od mala byla živel, Tom si pamatoval, jak mu několikrát zmizela z kolébky a on musel potom zapojovat i několik Smrtijedů, aby ji v celém rozlehlém sídle našel. Fampfrpálem dokázala uspokojit svoji povahu a Tom jí ho ani za nic nechtěl brát.
Jeho druhá dcera, Elisabeth, byla zase přesným opakem Natalie. Věčně uzavřená knihomolka a výborná bylinkářka a alchymistka. V zálibách se hodně podobala své matce a tak nebylo divu, že spolu ty dvě trávily tolik času. A už vůbec nebylo divu, že jakákoliv silnější magie ani Elisabeth nic neříkala. Tom to ale přijal nad očekávání své manželky slušně a na žádnou ze svých dcer v tomto ohledu netlačil. Merwyn ale věděla, že každým odmítnutím jedné z dcer učit se vyšší magii, stále víc a víc Tom nenáviděl Brumbála a vůbec všechny čaroděje, kteří se ztotožňovali s jeho názory. Zabil to jediné v čem Tom viděl svou budoucnost a to jeho syna. V řadách Smrtijedů bylo tak jakékoliv téma týkající se zmizení třetího potomka Pána zla úplně zakázáno.
"Řekni otci, co potřebuješ, Natalie," řekla po chvíli Merwyn a laskavě se na svou dceru usmála. Tom svoji ženu miloval. Pocházela sice z aristokratické rodiny, která byla silně posedlá zvláštními jmény, doopravdy k nim ale nikdy nepatřila. Ke své rodině se nikdy nechovala povýšeně a přestože její matka odsuzovala Nataliiny zájmy a Elisabethinu introvertnost, nikdy by ji nenapadlo kvůli matce něco svým dětem zakazovat. Aristokraticky se ale uměla chovat, když to bylo zapotřebí.
Natalie se zhluboka nadechla. Věděla, že chce po otci moc, ale byla ochotná udělat cokoliv, aby s její žádostí souhlasil.
"Určitě to souvisí s tím, že tě profesorka Drescherová, pustila na víkend domů," přerušil Tom Nataliiny myšlenky. Nedávno mu z Nataliiny školy přišel dopis, že jejich dcera bude propuštěna na víkend domů, kvůli záležitostem, které jim sama po příjezdu vypoví. Z Německa to byla dlouhá cesta a Tom si byl naprosto jistý, že nepůjde jen o schovívavost profesorů.
"Ano, má," odpověděla Natalie a loupla pohledem po své matce. Merwyn se jen povzbudivě usmála.
"Takže?"
"Profesorka Drescherová mi nabídla místo v týmu školní reprezentace v Zahraničním famrfrpálovém utkání kouzelnických škol." Natalie netrpělivě poklepávala prsty o opěradlo židle a čekala, co jí na to otec poví. Ještě zdaleka nevěděl všechno a už teď se tvářil podezřívavě.
"To je skvělá zpráva," usmál se Tom. "Určitě to ale bude mít háček, že ano? Tvoje matka by tu jinak nebyla." Ihned se na svou ženu omluvně usmál. Merwyn se ale nezlobila, byla tu jen jako Nataliina podpora, věděla, že by jí Tom nikdy neublížil.
"Na ten turnaj pojede jen náš tým a profesorka," pověděla Natalie. "Je to jen na několik měsíců. Budeme bojovat proti třem školám a když vyhrajeme, dostaneme kupu ocenění, pohár a možná si nás všimnou i profesionální hráči. Na jeden ze zápasů má přijít dokonce i Gwenog Jonesová z Holyheadkých harpyjí. Je to výborná příležitost!"
Tom se nerad díval, když Natalii nadchly podobné věci jako být slavná. S jejím přijmením by si ji určitě ihned vzali na mušku čarodějové z Fénixova řádu a to Tom nechtěl.
"Pořád čekám tu zásadní informaci," usmál se přívětivě Tom.
Natalie se zavrtěla na židli. "Ten turnaj se koná v Bradavicích." Kousla se dortu a čekala na otcovy reakce. Přesně věděla, že tím otevře staré rány a právě proto poprosila svoji matku, aby ji v tomto podpořila.
"Ne," řekl rozhodně Tom. Tvářil se nevěřícně. Jak nad něčím takovým mohla vůbec jen zauvažovat?
"Tati, prosím," škemrala Natalie. Vždyť příští rok už končím školu a v Bradavicíh jsem ještě ani nikdy nebyla."
"Ne a nebudeme o tom diskutovat," odpověděl Tom. "Hrej si famfrpál kdekoliv, ale jen ne v Bradavicích. Nemyslitelné."
"Nechápeš, co je to za šance. Takovou příležitost už nikdy nemusím mít."
"Tome," vložila se do toho Merwyn, když viděla jeho výraz, který nepřipuštěl nic takového jako poslat svou dceru do Bradavic. "Uděláme několik opatření a všechno bude v pořádku."
"V žádném případě nepošlu svou dceru pod nos Brumbálovi. To mu ji rovnou můžu dovést před ředitelnu a nechat mu ji tam napospas."
"Brumbál bude mít plno prácě s turnajem, nebude se zajímat o to, kdo je kdo. Navíc se Natalie víc podobá na mě a i kdyby, je to tak dávno, že si Brumbál tvou tvář ani nebude pamatovat, natož ji hledat v některém ze studentů."
"To nedovolím, Merwyn," zvýšil hlas Tom. "Nechci o nikoho přijít. Už znovu ne." Při poslední větě se mu zlomil hlas. I jeho žena najednou značně zbledla a chvíli pomalu dýchala a hodně mrkala, aby zahnala slzy. Její manžel musel být zoufale proti, když vytáhl toto téma.
"Natalie," oslovila svou dceru Merwyn. "Nech nás na chvíli o samotě, raději s tvým otcem promluvím sama."
Když se Natalie v tichosti zvedla a odešla z místnosti, přesně věděla, co se bude dít. Proto ji ani nenapadlo protestovat, když ji matka poslala pryč. Natalie možná svou žádostí otevřela staré rány, její otec do nich svým prohlášením ale vrazil kudlu.
Jakmile dveře zaklaply, podívala se Merwyn na svého manžela. Už se nepokoušela zachovat si klidnou tvář, jako když tu seděla Natalie a tak se v jejím výraze objevila všechna bolest, kterou toto téma přineslo. Nechtěla být zlomyslná, ale naschvál se dívala na Toma očima plnýma smutku a tak nějak doufala, že si koneně uvědomí, že ji zmínka o jejich synovi ničí.
"Vím, že se s tím nikdy nesmíříš," pověděla tiše. "Ale usnadníš to nám všem, když o tom nebudeš mluvit."
Tom mlčel a unaveně si promnul čelo. Merwyn se pomalu natáhla přes stůl a jemně jej uchopila za druhou ruku.
"Dovol jí to, je to pro ni velmi důležité."
"Famfrpálové utkání hned po tom fiasku z minulého roku? To nebude jen tak, určitě se něco chystá."
"Třeba si chtějí jen napravit pověst. Po tom všem chápu tvoji podezřívavost, svět ale není úplně špatný. Za vším se hned nemusí skrývat to nejhorší."
Tom si povzdechl. Svět nebyl špatný a jeho manželka toho byla živým důkazem. "Ne svět není špatný," souhlasil. "Ale Brumbál ano."
Merwyn na pár okamžiků zavřela oči. "V Bradavicích je Severus, Tome. Dá na ni pozor. Severusovi přece věříš, ne?"
Zdálo se, že to alespoň trochu Toma přesvědčilo. Merwyn však věděla, že v tomto případě to bude chtít mnohem víc argumentů.
"Bude tam s ní profesorka Drescherová. Je to moudrá žena, ví o naší rodině, proto poslala Natalii osobně. Nestojí na ničí straně a rozhodně nenechá svoji studentku v nebezpečí. Dokonce bych řekla, že si naší rodiny váží, dobře se zná s mou matkou. Ví že by jí zničila život, kdyby se Natalii cokoliv stalo. Můžeme poslat domácího skřítka navíc, aby nám posílal denně zprávy. Skřítkové nejsou tak hlídaní jako čarodějové, nedozví se o nich dokonce ani Brumbál. Změníme jí přijmení a kllidně i vzhled pokud bude potřeba."
Tom se své manželce na chvíli zahleděl do očí. "Víš, že si tvé moudrosti cením. Proto se tě ptám, jsi si naprosto jistá tím, co děláš?"
Merwyn se lehce usmála. "Naprosto. Navíc by ti nikdy neodpustila, kdybys ji nepustil."
Tom se rezignovaně usmál. "Dobrá, kontaktuj Severuse, zajisti skřítka a všechny věci, o kterých jsi mluvila. Hlavně ji nesmíme ztratit."
"O to se postarám." Stiskla mu sebejistě ruku a povzbudivě se usmála. Být na Tomově místě, taky bude mít s rozhodnutím problém. Věděla ale, že tohle je pro jejich dceru velmi důležité a chtěla udělat vše proto, aby byla šťastná.
"Po Turnaji čtyř kouzelníků tam bude plno bystrozorů z ministerstva. I kdyby Brumbál chtěl, nic mu neprojde." Dodala ještě Merwyn.
"Víš přece jak je to s ministerstvem a Brumbálem. Možná teď má nad Popletalem méně vlivu než předtím, stále má ale jeho slovo vysokou váhu. Bystrozory jsem navíc obalamutil i já, Brumbál s nimi nebude mít o moc větší problém."
Merwyn uznale přikývla. Tento argument se nakonec obrátil proti ní, nenechala se tím ale rozhodit.
"Bude v bezpečí," ujistila ho. "Navíc žádný atentátník zatím ohlášen nebyl nebo snad ano?" Rozpustile na něj mrkla.
"Tento rok už nehodlám nikoho děsit tím, že vyskočím z kotle, neboj," zasmál se. Ano to divadýlko se mu minule hezky povedlo.
Merwyn se ale z ničeho nic smát přestala. "Už to ani nikdy nedělej," zamračila se. "Ten chlapec. Určitě měl z tebe noční můry a buď se zabil nebo utekl někde hodně moc daleko. Vždyť by byl stejně starý jako..."
Tom zatnul zuby a přivřel oči. "Ten kluk byl pouze Brumbálova loutka, která si užívala slávy díky jeho matce. Nebýt té Potterové, byl by mrtvý. Poskytlo mi to ale příležitost, prohlásit se sám za mrtvého, to mu nezapomenu. Pokud mi už nadobro zmizel z očí, nechám ho být."
Merwyn se spokojeně usmála. Ano, za celý ten čas, co Tom kul pikle a zároveň se výdával za mrtvého, se mnohem zlepšily jejich rodinné vztahy. Za jejich spokojenost, ale zaplatil úplně nevinný chlapec, který byl zase o rodinu ochuzen. Merwyn na něj častokrát myslela. Obzvlášť tehdy, když k jejím uším dolehly informace o jeho skutcích. Doufala jen, že teď, ať už je s chlapcem cokoliv, je v bezpečí.
"Uděláš tím Natalii velkou radost," vstala po dlouhé odmlce Merwyn ze židle. Natáhla se ještě ke svému manželovi a darovala mu jeden polibek plný vděčnosti. "A neboj se, o všechno se postarám."
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 empar empar | Web | 31. srpna 2015 v 10:16 | Reagovat

Tom je stale mierne tvrdohlavy a je to... proste tom, ale v urcitom smere je sympaticky tesim sa ako sa to bude vyvyjat dalej :-)

2 Bella Raddle Bella Raddle | 31. srpna 2015 v 20:09 | Reagovat

Užasná povídka a taky kapitola, těším se na další ;-)

3 CherryPie CherryPie | Web | 31. srpna 2015 v 21:04 | Reagovat

[1]: Jsem moc ráda, že se ti Tom líbí :) Nemůže být úplně dokonalý, ale pro tuto povídku ho musíme udělat trochu hodnějším :D

[2]: Děkuji moc za pochvalu, budu se snažit napsat další kapitolku co možná nejdřív :)

4 lyra lyra | 10. října 2015 v 8:29 | Reagovat

Ahoj prave som precitala tuto poviedku a je super. Kedy budedalsia kapitola? :-)

5 Elizabeth Elizabeth | 10. března 2016 v 12:23 | Reagovat

Super poviedka,  budeš pokračovať?

6 Augustynka Augustynka | E-mail | 9. listopadu 2016 v 2:02 | Reagovat

Je to úplně dokonalý!!!!!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama