Stav rozepsaných povídek:

I'm just gonna hurt you- 0%
Nová budoucnost II 4.kapitola- 75%
Aktualizováno: 18.8.2017


HP: Rodinné pouto (3) Staří přátelé

18. srpna 2015 v 15:58 | CherryPie |  Rodinné pouto
Tohle je asi vůbec ta nejhorší kapitola, která mě tak nebavila! :D Pokud ale chci, aby tahle povídka nedopadla jak minule, bude lepší nespěchat :) Doufám jen, že si ji užijete víc než já.

Příště se určitě podíváme do Voldemortovic domácnosti, na což se moc těším. O samotném Voldemortovi totiž zatím nic moc nevíme a měla bych to napravit.

Jinak moc děkuji za předešlé komentáře, opravdu moc potěšily a povzbudily do dalšího psaní :)

(povídka je nebetovaná, ale to už jste si zřejmě stačili všimnout) :)





Ráno při snídani rozdával Snape svým studentům školní rozvrhy. Nebylo nic zvláštního, že se tvářil jakoby místo rozvrhů rozdával svou vlastní výplatu, proto se nad jeho výrazem ani nikdo nepozastavoval. Jen několik prváků vypadalo poněkud poplašeně. Když dospěl k Harrymu, na chvíli se zastavil, než mu lístek předal.
"Ten školní trest platí," připomenul.
"Ovšemže."
"Dneska po vyučování v mém kabinetu. Jak ho najdete, je už vaše starost." S tím mu vrazil do ruky rozvrh a pokračoval dál. Každému ze studentů věnoval chladný pohled, čímž jim zmrazil úsměvy na tvářích, a podal rozvrh. Harrymu nejen dnes, ale i předtím vždy připomínal upíra. Jen si to představte, stačí mu dát dva prodloužené špičáky a máte to. Bledá pokožka, černé vlasy, černý plášť a nálada hodná někoho, kdo už nějaký ten rok není mezi živými.
"Školní trest? Kdy jsi to stihl?" Teprve teď si Harry všimnul Malfoye sedícího nedaleko se svými poskoky Crabbem a Goylem. Pomalu usrkával kávu, která mu podle výrazu ani trochu nechutnala, ale přemáhal se jen kvůli dojmu. Harry si opět z nějakého důvodu vzpomněl na Luciuse Malfoye.
"Menší nedorozumění," odpověděl prostě Harry, přestože byl pravdě hodně daleko. Malfoy ale nemusí vědět všechno, je to tak?
"Neřekl bych," položil Malofoy na stůl kávu a upřeně se na Harryho zadíval. Harry málem vyprskl smíchy. Drahý Draco se snažil být tolik jako jeho otec. "Snapea znám i mimo školu a jeho chování vůči tobě nemá příčinu jen v 'menším nedorozumění'. Stačí říct a můžu zařídit, abys na ten trest chodit nemusel."
Harry povytáhl obočí. Věděl, že je Malfoy pěkný náfuka, ale skutečnost, že si právě hraje na velmi vlivného člověka, dávala jeho nafouknaosti mnohem větší rozměr.
"Ne děkuji," ušklíbl se Harry. "Své problémy si řeším sám."
Harry pocítil jakousi zlomyslnou radost, při pohledu na Malfoyův výraz. Mladík se snažil tvářit zdvořile, ale dobrému pozorovateli neušel vztek, který se jeho výrazem občas mihl.
"Právě jsi mi někoho hrozně připomněl," řekl Draco a vrhal na něj z pod šálku zvědavé pohledy. Harry si z toho nic nedělal. Přece se nenechá rozházet nějakým pitomcem, co si hraje na někoho, kým není. Z mísy před sebou si nabral několik vajíček a chystal se je sníst. Malfoy ho ale opět přerušil.
"Ten kluk nedávno zmizel," prohodil Draco a zadíval se zamyšleně někam za Harryho. "Neměl jsem ho rád. Byl bych se vsadil, že by mi odpověděl stejně jako právě teď ty. Bál by se využít něčí vliv, aby si odlehčil. A můžu se vsadit, že i v jeho případě by zazněla věta 'Své problémy si řeším sám'. Proklatý Potter! Kde je teď ta jeho chrabrost? Zbaběle zdrhla i s ním."
Malfoy měl obrovské štěstí, že se za tu dobu naučil Harry ovládat, jinak by schytal jednu nepěknou ránu do obličeje. Na druhou stranu měl ale Draco pravdu. Harry zbaběle utekl od všech svých problémů a tím, že je zdrcen informací o svém skutečném původu, to nelze omluvit. Bylo to zbabělé.
"Myslím si, že je Potter prostě mrtvý," pokrčil Harry rameny a dopil svůj šálek čaje. "Najisto ho hledá Brumbál, Pán zla a celé ministerstvo, což jsou zatím nejvlivnější síly široko daleko. Nevěřím, že by je všechny tři přechytračil nějaký kluk, co si hraje na hrdinu."
Malfoy uznale přikývl. "Zajímaví domněnka. Je tu ale taky možnost, že ho Brumbál sám ukryl. Po tom incidentu při Turnaji bych se ani nedivil. Zaráží mě ale, Emmete, tvoje jistota, se kterou jsi tvrdil, že po Potterovi jde i Pán zla. Tvrdí se přece, že zemřel té noci v Godrikově dole."
Harry se vědoucně usmál a Malfoy odpověděl spojeným přikývnutím. A bylo to, teď se před Malfoyovýma očima stal synem Smrtijeda, jinak by informaci o Voldemortovi neměl. Draco Malfoy v téhle chvíli pevně věřil, že před ním sedí jeho budoucí kolega, co se týče smrtijedských akcí.
"Jsem opravdu nadšený, Sebastiane," usmíval se Draco. "Mohli bychom být dobrými přáteli."
"Nepochybně."
Jediná věc, ze které měl Harry strach byla Dracova nehynoucí náklonnost ke svému otci. Přesně tušil, že při první příležitosti Draco pošle sovu svému otci o svém novém příteli, který se zčistajasna objevil a prokázal se jako příznivce temné strany. Harry musel jen doufat, že to Lucius nebude dál rozpitvávat v blízkosti Snapea nebo nedejbože samotného Voldemorta, který měl nepochybně svoje přívržence dobře spočítané a byla by otázka několika minut, než by zjistil, že v jeho řadách není nikdo, kdo se jmenuje Emmet a má syna, který chodí do Bradavic. Harry si musel přiznat, že tohle trochu nedomyslel a ostře si poručil, že už žádné takové chyby nebude opakovat.
"Máme si jistě hodně, co říct," řekl Draco. "Víš, kromě Crabba a Goyla tu není nikdo, kdo by hmmm...měl stejný názor na politickou situaci. Jsem si jist, že tohle totiž není téma určené pro tuto místnost. Hned vedle nás špicluje Nebelvír a ani já si občas nejsem jistý zmijozelskými studenty."
"To je pravda," přikývl Harry. "Akorát já bych se třeba tématům o ehm...politické situaci raději vyhl úplně. Do tohoto ještě nemáme co mluvit. Zatím."
Poslední, co Harrymu chybělo byly večery s Dracem Malfoyem a jeho gorilami. Navíc toho o Smrtijedech nevěděl zase úplně tolik a svoji neznalostí by se mohl prozradit. Už takhle si nepřilepšil, když Dracovi naznačil, že jeho rodiče patří k Voldemortovi.
"Poradím se s otcem," pokýval halvou Draco a Harry by se nejraději plácl do čela nad jeho pitomostí. Dracův předrahý otec. Občas mu Lucius připadal jako starostlivá kvočna, která dohlíží aby jeho chlapečkovi nikdo neubližoval, nikdo ho neurážel a podobně. Připadalo by to Harrymu úplně normální, kdyby taky někdy zažil otcovskou lásku?


Při čekání na první hodinu Obrany proti černé magii nad tím usilovně přemýšlel. Možná byl vůči rodičovskému vztahu zatvrzelý a měl k tomu své důvody. Ještě před letošními prázdninami byl pyšný na to, že je syn Jamese Pottera a vždy když při famfrpálovém turnaji chytil zlatonku, představoval si, jak by na něj byl James pyšný. Když se nad tím tak zamýšlel, byl by pyšný i Voldemort? Nedokázal si představit tu bledou kreaturu jak sedí v hledišti a nadšeně ukazuje na Harryho a křičí: "To je můj syn. Vyhrál vám zápas!" Přitažené za vlasy.
Jelikož přišel do učebny mezi posledními studenty, zbyla na něj druhá lavice od předu, což ho neskutečně dopálilo, protože právě před ním seděla Hermiona Grangerová. Jaktože si nevšiml, že mají Obranu společně s Nebelvírem?
Další chmurné myšlenky mu z hlavy vyhnala růžové zářící baculatá osůbka, která vešla do třídy a ihned nechala odstranit tmavé závěsy z oken.
Postavila se ke svému stolu ve předu a přeslazeně se na všechny usmála. "Hned na vás lépe vidím, děti. Posaďte se."
Posadilo se jen těch několik málo studentů, kteří byli ochotni kvůli někomu takovému vůbec vstávat. Mezi nimi byla i Hermiona.
"V prvé řádě si rozdáme učebnice," mávla hůlkou Umbridgeová a z profesorského stolu ke každému studentovi přiletěly potřebné knihy.
Když Harry vzal jednu učebnici do rukou, malém vyprskl smíchy. Učebnice Obrany proti černé magii vypadala jako jeho slabikář z mudlovské školy. Obsahovala spoustu veselých a barevnýc obrázků, doplňovaček a křížovek. Například trochu v zadní části učebnice byla na jedné straně vyobrazena karikatura zamračeného mozkomora, který se snažil přes bleděmodrý závoj dostat k usmívajícímu se kouzelníkovi ve školní uniformě. U mozkomora byla přikreslená bublina s textem: Dostanu tě! a mladý kouzelník měl odpovídat: Nedostaneš, díky téhle učebnici vím, co je tvojí slabinou!
Moc hezké, pomyslel si ironicky Harry a zaklapl učebnici. Po rozhlédnutí si všiml, že není sám, kdo má na tváři udivený výraz smíchaný se znechucením. Postupně všem začínalo docházet, o co tímhle ministerstvu jde. Nejrychlejší z nich ale byla Hermiona, jejíž ruka vystřelila vysoko do vzduchu přesně v okamžiku, kdy se o tom začínal rozhodovat Harry.
"Copak se děje, děvče?" oslovila ji Umbridgeová.
Hermiona položila ruku na stůl a zhluboka se nadechla. "Hermiona Grangerová, profesorko. Chci se zeptat, jestli tohle všechno znamená že...nebudeme kouzlit?"
Umbridgeová pomalu přešla k Hermionině lavici a schovala ji hůlku ze stolu do tašky. "Drahoušku. Budete se učit Obranu proti černé magii bezpečně a bez rizika. Vím čím jste si všichni museli projít. Postavili vás tváří v tvář bubákovi a řekli 'Braňte se.' Před očima vám ukazovali zakázané kletby a jednu z nich dokonce zkoušeli i na vás samotných. Jen se přihlaste, kdo všechno podstoupil kletbu Imperius tady ve škole rukou předešlého profesora?"
Několik studentů ruku zvedlo.Hermiona nikoliv, přestože Harry věděl, že to na ní tehdy Moody nebo spíš Skrk taky zkoušel.
"Ve vašem prvním ročníku přišel podle všeho tehdejší profesor Obrany o život s přičiněním jednoho ze studentů. Další rok přišel jeden z nich o zdravý rozum. Ve třetím ročníku vás dokonce učil vlkodlak, což je nepřípustné a z posledního profesora se nakonec vyklubal atentátník. Bradavice jsou Anglická škola a ministerstvo nepřipustí, aby se další a další skandály opakovaly. Letošním rokem vše napravíme. Chceme ostatním zemím ukázat, že je u nás zase bezpečno a proto jsme si dovolili pozvat studenty ze zahraničních škol a uspořádali mezinárodní famfrpálový turnaj studentů."
Nastalo hrobové ticho, které opět přerušila ruka Hermiony Grangerové.
"Slečno Grangerová?"
"Paní profesorko, snad si nemyslíte, že tak brzo po tom všem se tu někdo bude vůbec chtít-"
"Dost už!" zvýšila hlas Umbridgeová a třískla pěstí do stolu. Studenty to trochu vyvedlo z míry, protože od někoho tak přeslazeného, že hrozilo riziko nakažení cukrovkou, by takovou ránu nečekali. "S touto nápravnou akcí přišel sám profesor Brumbál, proto prosím respektujte jeho rozhodnutí. Před námi je výborná příležitost, jak spravit pověst Bradavic, proto byly vešekeré povinnosti svěřeny mě a já nehodlám nic nechat jen tak."
Harrymu se tohle všechno ani za mák nelíbilo. Škola bude opět plně k dispozici někomu, kdo by na ni chtěl zaútočit. Nepochyboval o tom, že se něco takového stane. Opět. Jen s tím rozdílem, že teď nikdo nepůjde přímo proti němu.
"Proto bych ráda tuto hodinu věnovala organizaci Famfrpálového turnaje, jistě to pochopíte. Prozatím můžete schovat učebnice i všechny psací pomůcky, dnes je nebudete potřebovat. Pohodlně se posaďte a poslouchejte."
Chvíli se ozývalo bouchání a šustění pergamenů a husích brk, které se studenti snažili co nejrychleji nacpat do brašen a mezitím se Umbridgeová pohodlně opřela o přední hranu stolu a čekala, až se studenti uklidní a usadí.
"Chci, aby byli zahraniční studenti okouzleni,což budou, když jim dokonale nastíníme dějiny školy a necháme je prohlédnout si nejkrásnější části hradu. Průběh turnaje má na starosti madam Hoochová, která nepotřebuje tolik pomocníků jako já, proto vás všechny právě jmenuji spoluorganizátory." Při posledním slově se vesele zazubila v očekávání, že jí budou studenti padat k nohám a děkovat, za tak úžasnou zprávu. Bohužel profesorko, snad příště, pomyslel si Harry a zašklebil se.
"Celkem přijaly pozvání tři školy. Americká akademie čar a kouzel, Německá univerzita magie a dokonce i všem již známý Kruval. Každý tým bude čítat obvyklý počet členů, proto jsem se rozhodla každému ze zahraničních hráčů přičíst dva naše studenty jako doprovod.Do celé akce se zapojí váš ročník. Tudíž tato třída a k tomu i druhá část, kterou tvoří Havraspár a Mrzimor. Profesor Brumbál vám u večeře řekl, že kapitáni svých družstev budou mít konkurzy, to ale není všechno. Vysvětlím vám to na příkladu takového postu odrážeče. Každá naše kolej bude mít vybraného svého studenta na toto místo. Tento vybraný student se pak utká se studenty ostatních kolejí a tak se vybere jeden, který bude reprezentovat Bradavice v následujícím turnaji. Mimo to docílíme taky spolupráce mezi našimi kolejemi, protože tým, který dáme společně dohromady se bude skládat z vícero kolejí." Tato informace vzbudila u studentů mnohem větší zájem a někteří se mezi sebou také začli dohadovat.
"Teď ale," přerušila je Umbridgeová "se rozdělíme do dvojic. Nebudeme s tím dělat žádné ciráty, proto je vaše dvojička student, který s vámi sedí v lavici. Netvařte se tak naštvaně, pane Malfoyi. Pan Goyle je jistě schopný student."
Harry pohlédl na prázné místo vedle sebe a pak před sebe na prázdné místo vedle Hermiony. Ne!
Hermiona se otočila, ale místo na Harryho pohlédla na Rona v zadní lavici, který stejně tak seděl sám. Ron se však, k Harryho údivu, zamračil a přisedl si k Nevillovi. Harry nedokázal potlačit udivený pohled. Co se mezi těmi dvěma stalo? Bohužel to nemohl odhadnout, ale smutně si uvědomoval, že za jejich hádku nejspíš může on.
K Hermionině stolu došla Umbridgeová, položila jí ruku na rameno a následně ji zkroutila Harryho směrem, takže se teď Hermioniny zklamané oči upíraly na něj.
"Slečno Grangerová, na co čekáte? Pan Emmet jistě také nemá dvojici. Sedněte si k sobě."
Harrymu se chtělo utéct pryč a Hermioně očividně taky. Proto, když si k němu přisedla, nepromluvili spolu ani slovo a dokonce se i vyhýbali pohledy.
"Výborně, tak se mi to líbí," promnula si ruce Umbridgeová. Harry měl sto chutí skočit a uškrtit ji. "Každá dvojice si pro svého přiděleného studenta přichystá prohlídku hradu se všemi dostupnými informacemi o všech památkách, které a pozemcích školy můžete najít. Všechny informce budete umět z paměti, pokud někoho přistihnu, že se počas prohlídky bude dívat do papíru, dostane školní trest na celý rok. Vaší další povinnosti bude zajistit, aby se zahraniční studenti ve škole neztratili, aby byli včas na hostině, včas v posteli a podobné věci. Budete jejich pravá a levá ruka po celou délku pobytu."
Studenti na ni ale stále zírali a jediný, kdo celou věc pochopil byla Hermiona, která se začínala vrtět nedočkavostí, jen aby už si mohla něco připravit. Harry vedle ní seděl, nervózně poposedával a snažil sám sebe přesvědčit, že tohle není jeho nejlepší kamarádka. Hermiona byla nejlepší kamarádkou Harryho Pottera, ne Sebastiana Emmeta. Čím víc o sobě Harry přemýšlel jako o dvou osobách, tím víc mu připadalo, že mu to leze na mozek. Třeba se z toho jednou zblázní, zavřou ho k Mungovi za Lockhartem a bude mu dobře.
"Prosím, milé děti," zatleskla Umbridgeová, aby znovu utišila studenty, kteří se mezi sebou začínali dohadovat. "Dohodněte se mezi sebou, jakou bude každý jednotlivec ve dvojici hrát roli. Navíc, protože vás nechci příliš zatěžovat, máte od teď při hodině Dějin čar a kouzel povoleno odejít a jít studovat do knihovny. Chci abyste na zahraniční studenty zapůsobili, tak prosím tohoto času využijte a naučte se o Bradavicích všechno!"
Harry už se viděl jak nějakému zahraničnímu studentovi koktavě povídá například o obrazu Buclaté dámy a mezitímco se student tváří nadmíru znuděně, Hermiona propaluje Harryho vzteklým pohledem a posléze se sama ujímá slova. Tohle mohlo skončit jen katastrofou. Pokud na hrad někdo zaútočí, což si Harry byl jistý, že se stane, najde v něm jen hromadu znuděných zahraničních studentů, kupu koktajících bradavický žáků a zoufalou Umbridgeovou. Tahle ženská byla doopravdy neskutečná.
"Budeme čerpat informace z Dějin bradavické školy," otočila se Hermiona k Harrymu. "Zopakujeme si to, některé pasáže vyřadíme a bude to. Četl jsi to, že ano?"
Harry se nadechl, že odpoví nějakou lží, ale nakonec si vzpomněl, že by to Hermiona stejně poznala. "Ne, nečetl."
Vypadalo, že dívka si s tím nějak neláme hlavu. "To nevadí, prostě si to přečteš. Až budeme mít hodinu Dějin čar a kouzel, povíš mi, co tě zaujalo a rozdělíme si témata."
"Dějiny bradavické školy mají sedm set stran a Dějiny čar a kouzel máme pozítří," připomněll Harry. Hermiona se však tvářila, že na tom není nic neobvyklého.
"Máš s tím snad problém?"
"Ano a velký," rozhodil Harry rukama. "Podívej, přečtu si polovinu, vypíšu to hlavní, pak to dám těm studentům do ruky jako cestovatelský letáček a je to."
"Tohle není vtip, Emmete," zrudla zlostí Hermiona.
"Vypadám na to, že bych vtipkoval, Grangerová? Doopravdy nemám náladu dělat ze sebe šaška nějakým přihlouplým studentům, které to stejně nebude zajímat. Navíc, a to je ten hlavní důvod, nebudu skákat jak ona píská." S tím ukázal na Umbridgeovou, která si mezitím sedla za stůl a něco si vesele poznamenávala do notýsku. Hermiona si ji chvíli prohlížela a mračila se.
"Možná máš pravdu," uznala po chvíli. "Ale něco z toho se naučíš. Pochop, že je to taky pro naše dobro a učíme se tím i trochu sami. Nemůžeš ale při hodinách Dějin čar a kouzel jen sedět v knihovně a nic nedělat. Všimnou si toho."
"Možná."
"Každopádně si ty Dějiny přečteš," řekla Hermiona nekompromisně.
"Jak jinak."
Hermiona vzteklým pohledem loupla po Harrym. "Mohl bys mi prokázat laskavost?"
"Zřejmě ano," odpověděl poklidně Harry. "Podle toho o co půjde."
"Tenhle úkol bychom mohli zvládnout dobře," řekla Hermiona. "Tak mě prosím neštvi tím, že odpovídáš tak nejasně. Už žádné 'možná', 'zřejmě' ani 'jak jinak', dobře?"
"Uvidíme."

...

Harry byl z té spolupráce s Hermionou po všechny další vyučovací hodiny nesvý. Tam v učebně se mu povedlo zvládat své emoce na výbornou, ale když nad tím začal uvažovat, cítil se hrozně. Možná proto, přestože hrad znal dobře, při cestě do Snapeova kabinetu jednou zabloudil a při konání trestu v podobě čištění kotlíků byl duchem jinde. A právě kvůli Hermioně a jeho mysli, která byla plná jí, si nevšiml ani Snapeových očí, které z něj za celou tu dobu nespustily zrak. Koho mu ten chlapec připomínal? Tmavě hnědé, skoro až černé vlasy a čokoládové oči, tak povědomý tvar obličeje a ty dlouhé prsty! Kde už jen tyto rysy viděl?

...

Když vešla Hermiona po náročném dni do nebelvírské klubovny, nebyl tam téměř nikdo. Téměř. Ihned, jakmile se objevila u vchodu se kolem ní seskupilo několi vřeštivých holek, která absolutně nenáviděla. Parvati, Padma a Levandule. Co za úkol zapomněly tentokrát? ptala se sama sebe Hermiona. Prodnešek ale jejich úmysly neodhadla.
"Takže jsi ve skupině s tím novým?" vypískla Levandule. Hermiona na ni překvapeně pohlédla. Když si ale všimla jejich červených tváří, hned věděla, kam tím Levandule míří a zatvářila se znuděně. "Ano, proč?"
"Jaký je?" ptala se Padma.
"Má holku?" ozvala se Parvati.
"Chodí s někým?" přidala se Levandule.
Hermiona na všechny tři pohlédla, jakoby spadly z višně, což se podle všeho zřejmě stalo. Jak si mohly myslet, že so ho bude ptát na takové věci?
"Nevím," odpověděla mrzutě.
"Z kama vůbec je?" nevzdávala to Padma.
"Nevím."
Víš vůbec něco?"
"Jo, že mi pěkně leze krkem."
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Celeste Celeste | 18. srpna 2015 v 19:58 | Reagovat

Nemyslím, že je ta kapitola špatná. Děj je rozhodně zajímavý. Jen ten konec mě trošku naštval, naše společná známá - Klea - to dělá v jednom kuse a myslím, že sama dobře víš, jaké to je. :-)

2 CherryPie CherryPie | Web | 18. srpna 2015 v 21:36 | Reagovat

[1]: No, ta první verze byla rozhodně horší. Na Kleu ale rozhodně nemám, pokud existuje někdo, kdo to umí useknout v těch nejhorších chvílích, je to právě ona :D Na to musí mít člověk talent. Já se zatím k žádným napínákům nedostala, ale slibuju, že tohle dělat nebudu :D Jak říkáš, obě víme jaké to je.
Děkuji moc za komentář :)

3 michaela vokounova michaela vokounova | 23. srpna 2015 v 21:40 | Reagovat

krásná kapitolká. Tahle povídka je fantastická. Moc se těším na pokračování

4 CherryPie CherryPie | Web | 23. srpna 2015 v 21:56 | Reagovat

[3]: Moc děkuji :) Budu se snažit, aby tu nová kapitola byla snad co nejrychleji :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama