Stav rozepsaných povídek:

I'm just gonna hurt you- 0%
Nová budoucnost II 4.kapitola- 75%
Aktualizováno: 18.8.2017


HP: Rodinné pouto (2) Snape, had a Zmijozel

7. srpna 2015 v 14:53 | CherryPie |  Rodinné pouto
Právě si tak pročítám fanfikce na internetu a co nevidím. Povídku na téma Harry syn Voldemorta s Harrym, který se taky
jmenuje Sebastian. Co se dá dělat, to jméno se k
těmto povídkám dokonale hodí. Taky si čím dál víc častěji všímám, že tyhle typy povídek jsou všechny celkem na jedno brdo a normální smrtelník by nechápal, proč něco takového vůbec někdo čte. Já sama se divím, že mě to ještě po takové době drží.
Dost ale obkecávaček, konečně jsem napsala další kapitolu. Nedokážu s určitostí říct, kdy přibude další, protože dnes večer se sestrou ze Zlína směr Günzburg :) Legoland volá! Myslím, že tam bude plno fandomových věcí od Harryho Pottera po Pána prstenů a Star Wars, navíc zbožňuju lego, takže se rozhodně těším. Pokud bude čas na focení, možná tomu věnuju i článek na blogu, ale to se ještě uvidí.
Postihne to akorát další kapitoly k povídkám, protože ty vždy píšu postupně a někdy je pozastavuju i v půlce slova, takže teď budou mít tři dny zpoždění. Ráda bych ale dospěla k páté kapitole u nové povídky, abych ji mohla zveřejnit, mám v plánu pokračovat i v Laurieth a k tomu mě ještě znovu chytlo psaní hp povídek, což je rozhodně až příliš mnoho aktivit, pro někoho jako jsem já, protože mám vůbec obtíž se dokopat k dopsání jedné povídky. Už se mi to ale několikrát povedlo a tak dokud bude povídka bavit, nedokončení nehrozí :) Jako vynahrazení posílám o něco delší kapitolu a do pondělí se s vámi loučím :))
Mimochodem děkuji Celeste za tak povzbuzující komentář u předchozí kapitoly ;)




V zadní části zmijozelského stolu, právě v místech, kde si Harry šel po rozřazení sednout, se rozhostilo napjaté ticho. Pro všechny studenty byl Sebastian Emmet naprostou záhadou. Kde se tady najednou vzal? V celém širém okolí Emmetovi nežili a najednou se tu z čistajasna objeví tenhle kluk. Typický Zmijozel už od pohledu.
Všechny pohledy se rázem vytratily přesně v okamžiku, kdy se na stole začínalo objevovat jídlo. Tváře studentů se ihned rozjasnily a všichni se s chutí vrhli na pečená křidélka, saláty, brambory a někteří dokonce začli hned zprvu pudinkem. Harry na nic nečekal, tolik jídla pohromadě neviděl celé prázdniny. Nebýt mudlovských brigád, nejspíš by někde vyhladověl. A přestože nějaký příjem dostával, musel se za ten měsíc velice uskromnit, inu nic na co by nebyl u Dursleyových zvyklý. Docela ho i těšilo, že se k nim už příští prázdniny nevrátí, na druhou stranu zase bude muset dřít celé léto. A co až Bradavice vystuduje? Možná si teď uhájil svůj původ, ale co potom? Jeho malé tajemství ministerstvo prokoukne ihned jak bude mít možnost a dostat se do spárů těch krys z právního nechtěl. Pořád ale měl ještě tři roky. Tři roky ubytování, studia i jídla. Až tohle všechno skončí, viděl to na konečný odchod z Anglie. Tady toho měl už pokrk. Celé čarodějnické splečenství vzkvétalo a to, že se dva fanatici perou o moc ho nezajímalo. Měl na ně vztek, jak na Brumbála tak na Voldemorta, zatáhli ho do celé této situace a on teď sedí u zmijozelského stolu sám a pod zkoumavými pohledy, místo toho aby seděl u svých přátel z Nebelvíru a těšil se z dalšího nadcházejícího školního roku.
Byly to přesně tyhle myšlenky, které v něm podporovaly tu zlobu na celý svět a kterých se nemohl zbavit celé léto. A byl to právě pohled na Hermionu, Rona, Ginny, Nevilla a ostatní, který rozhodl o tom, na čí straně bude v této situaci Harry stát. Totiž na svojí. Pokud byl totiž správně informován, Voldemort a Brumbál spolu soupeřili už několik let a na kouzelnický svět to nemělo téměř žádný dopad. Byli jako dva supi, co se perou o zdechlinu. Ovládnout ministerské křeslo nebyl způsob, jak získat moc, protože ministr zpravidla moc moci neměl. Kolem se pohybovali místopředsedové, politici, náměstci a každý z nich měl taky nějaké slovo, možná malé, ale když se dali všichni dohromady, naskládal se celkem slušný vliv. Nesmíme ale také opomenout významné čarodějnické rody. Zdálo se, že ty měly ve všem největší slovo a když se zadařilo, nepotřebovali ani nikoho uplácet.
Harry se nad svou porcí jídla ušklíbl, hned si totiž vzpomněl na Malfoye, který posedával nedaleko a taky jej zvědavě pozoroval.
Pak najednou celá síň ztichla a vzhlédla vzhůru na Brumbála, který se postavil před učitelský stůl a vybízel studenty k tichosti. Harry si až teď uvědomil, že ještě neslyšeli proslov. Bylo vtipné sledovat studenty zmučené hladem, jak musí na chvíli své talíře odložit.
"Tak hladový ročník jsme tu ještě neměli," poznamenal s úsměvem Brumbál. "Nebudu vás dlouho zdržovat, když vidím vaše obličeje. Chtěl bych jen přivítat prvňáčky a našeho nového studenta Sebastiana Emetta a popřát jim příjemný první rok strávený na naší škole. Vám, kteří už zde sedíte po několikáté a už poněkolikáté slyšíte můj proslov, bych chtěl také jen popřát úspěšný školní rok a mnoho zdaru i v příštích letech. Mnoho štěstí bych chtěl samozřejmě popřát také naší nové profesorce obrany proti černé magii Dolores Jane Umbridgeové."
S přeslazeným úsměvem se od stolů k Brumbálovi hrnula malá žena v růžovém obleku a pracně natočenými vlasy za hlasitého klapotu podpadků a už méně nadšeného tleskání studentů. Harry si taky všiml Snapeova výrazu, přičemž se škodolibě usmál. Snape vypadal, jakoby se měl při pohledu na novou profesorku pozvracet a Harry z toho měl obrovskou radost. Odkdy se stával škodolibým? Možná na něj tak působil ten zmijozelský stůl. Vlastně si právě začal uvědomovat, že Snape je teď hlavou jeho koleje, nikoliv McGonagallová. Když ho před několika týdny jeho oblíbená profesorka přijímala jako Sebastiana Emetta, nepomyslel ani trochu na situaci, která právě nastala.
"Milí studenti," usmála se profesorka. Brumbál zaskočeně odstoupil a přenechal jí slovo, i když nebylo pochyb, že by si jej vzala i bez jeho svolení. "Dělá mi velkou radost strávit letošní rok, a doufám že i spoustu dalších, s vámi. Cítila jsem se poctěna, když jsem byla převelena z ministerstva kouzel na toto úžasné místo, kde se tvoří nová generace a které má takový vliv na budoucnost celého kouzelnického společenství. Možná tu mezi vámi sedí i budoucí ministr kouzel, bradavický pedagog či chrabrý bystrozor! Proto se náš nynější ministr Kornelius Popletal rozhodl vzít situaci na této škole do svých rukou a zábránit tomu, aby se podobné skandály, které se dějí v učitelském sboru už neopakovaly a vy, moji milí, jste mohli dostat profesora, který s vámi vydrží déle než jeden rok. Máte právo na plnohodnotné studium a zasloužíte si pevnou a jistou ruku, která se nenechá zviklat fámy, které se roznesly. Ministerstvu záleží na budoucnosti a taktéž i mně. A jste to právě vy, milí studenti, naše budoucnost a to jediné, co tu po naší generaci jednou zbyde. Děkuji."
Nikdo netleskal. Snad jenom Brumbál, ale jeho "nadšení" bylo očividné.
"Profesorka Dolores Umbridgeová," řekl. "Děkujeme vám za tak nádherný proslov."
Opět žádný potlesk. Studenti byli zmatení a právě si mezi sebou něco vzrušeně šeptali. Nebo si možná jen Harry myslel, že jsou zmatení, přitom nebyli. Věřili tomu, čemu by věřil i on sám být na jejich místě, že jim chce ministerstvo pomoct. Být na místě Harryho Pottera odsoudí ministerstvo za to, že strká prsty do cizích věcí jen aby zarazilo Brumbálovo hlášení o Voldemortově návratu. Ale právě teď tu nebyl žádný průměrný žák ani Harry Potter, ale Sebastian Emmet, který měl na věc úplně jiný pohled. Umbridgeová byla jen důkazem toho, že Brumbál zase nemá ministerstvo pod palcem úplně, protože tuhle ženskou by si tu poslat nenechal a soudě podle jeho výrazu to taky neudělal. Harry přesně věděl, co Brumbálovi podrazilo u Popletala autoritu. Prohlášení, že je Voldemort zpátky. Pro Brumbála zpátky mezi živými a pro Harryho zpátky ve hře, tedy alespoň se o tom domníval.
"Dále bych chtěl pouze připomenout žákům, kteří byli v dopise jmenováni jako kapitáni famfrpálových týmů, aby si co nejdříve u profesorky Hoochové zarezervovali termíny tréninků, popřípadě konkurzů. Novým žákům zase sděluji, aby se v případě jakýchkoliv obtíží obrátili na kolejního prefekta či profesora. Pro připomenutí, v případě Havraspárské koleje je to profesor Kratiknot, pro Nebelvírské profesorka McGonagallová, pro Mrzimorské profesorka Prýtová a Pro Zmijozelské profesor Snape."
Při vyhlášení svých jmen každý z jednotlivých profesorů vstal, aby si jej mohli prvňáčci prohlédnout. Harry si nedokázal představit, že by někdy zašel právě za Snapem, kdyby měl problém.
"Teď už se s chutí pusťte do jídla a pak honem spát."
Potlesk se ozval teprve teď, i když ne tak velký jaký zažíval Harry dřív, protože většina studentů už se věnovala jídlu. A tak, jelikož měl obrovský hlad, se přidal s radostí k ostatním.


...
"Smím znát tvoje jméno?" přiskočil k Harrymu při společném pochodu na koleje Draco Malfoy.
Harry čekal cokoliv, ale tohle ne. Na chvíli si pomyslel, co by Malfoy asi tak udělal, kdyby mohl Harry lousknout prsty a ukázat se mu jako jeho odvěký nebelvírský protivník.Jeho výraz by za to určitě stál.
"Přesně čtyřikrát ho dnes vyslovovali před celou školou," odsekl mrzutě. Nebýt toho, že se na něj Malfoy díval, Harry by se pobaveně zašklebil. Znal tyhle návyky. U aristokratických kouzelníků to totiž ani jinak nechodilo. Přestože měli dotyčného člověka prozkoumaného až do morku kostí, vždy se při první konverzaci nejprve ptali na jméno. Navenek to totiž vypadá jako začátek milé přátelské konverzace, když se začíná těmito nevinnými otázkami. K jádru pudla se prokousávají pak pečlivě a pomalu. Dotyčný, Harry by ho nazval obětí, si pak ani nevšiml a v zápalu přátelské konverzace vyslepičil přesně to, co chtěl ten druhý vědět. Proto se Harry choval obezřetně.
"Na mé jméno se nezeptáš?" řekl po chvíli Malfoy. Očividně se před nový spolužákem cítil nesvůj, protože se nechoval jako jiní hlupáci, kteří na jeho hru okamžitě skočili.
"K čemu mi bude?"
Teď už Malfoy překvapení neschoval. Zaskočený výraz se ale rozlil po jeho tváři jen na malou chvilku, ihned byl zaměněn za úlisný úsměv.
"Nepřipadáš mi jako hlupák," řekl velkomyslně Malfoy. Harry měl opět potřebu se rozesmát, ta důležitost se k Dracovi absolutně nehodila. "Působíš na mě jako někdo, kdo byl patřičně vychován. Ne jako hejno těch špinavých mudlů." Rozhodil rukama směrem k Nebelvírskému zástupu studentů a Harry by přísahal, že jeho ruka se schválně mírně odchýlila jen aby mohla víc poukázat na hlouček rudovlasých studentů spolu s brečící hnědovláskou. Harryho na chvíli polilo horko a při pohledu na zničenou Hermionu mu málem taky ukápla slza.
"Soudíš podle čeho?" prohodil Harry, jakoby mu na konverzaci s Dracem vůbec nezáleželo. Mladého Malfoye to zřejmě namíchlo.
"Kdo jsou vůbec tvoji rodiče?" změnil téma Draco.
Harry se ušklíbl, ale uvnitř něj to vřelo. I když Draco nic netušil, téma rodiče v Harrym opět probouzely psychické problémy, se kterými se celé léto tak pracně vypořádával. Na sobě ale nedal nic znát.
"Pro ses na to nezeptal rovnou?"
Draco mlčel a zdvihl obočí. Harry si dal s odpovědí na čas a tak mohl chvíli s jakýmsi zadostiučiněním sledovat, jak Malfoy tápe v nejistotě. Tohle bylo dokonce lepší než mu za celé ty roky obtěžování dát do zubů. Malfoye nikdy nepobouří něco tak, jako když není pánem situace.
Nebelvírská kolej se od nich odpojila a s ní i Havraspárská. Zástup Zmijozelů směřoval dolů do sklepení.
"Nehraj si se mnou, Malfoyi," řekl klidně Harry a ignoroval Draca kráčejícího mu po boku. "Máš se ještě co učit." S tím přidal do kroku a zařadil se do řad studentů před ním. Nechal tak zaskočeného Malfoye samotného a s kamenným výrazem pokračoval dál v cestě. Nejspíš měl teď nad čím přemýšlet a Harry ho v takovém situaci určitě nechtěl rušit. Znovu se uchechtl. Mladý Zmijozel teď určitě nechápal, odkud zná někdo jako Emmet, kterého v životě neviděl, jeho jméno.
Malfoy z cesty, liboval si v duchu Harry. Ještě netušil, že tímhle chováním spíš bude Draca přitahovat jako magnet.
Harry dál kráčel mezi studenty a ignoroval hodnotící pohledy. Nikdo o něm vlastně nic nevěděl a proto byl pro celou školu záhadou. Byl také tématem učitelů, kteří si namlouvali, že jeho počáteční rezervovanost opadne hned, jakmile si najde přátele. Přátelé byli ale pro Harryho příliš riskantní. Byl smířen s tím, že bude žít jako samostatná jednotka a kolem sebe si nashromáždí jen známé, nic víc. Nechtěl jim říkat přívrženci, protože by se to až příliš podobalo taktice jeho otce. Harry nechtěl přívržence, poskoky ani spojence, tato slova mu nebyla po chuti. Chtěl jen dostudovat a zmizet. Přátele si bude hledat přesně v tom okamžiku, kdy překročí hranice Anglie už jako dospělý člověk se složenými zkouškami OVCE. Mohl by to zkusit ve Francii nebo jinde v Evropě, dokonce ho lákala i Amerika. Pokud vyřeší problém se svým původem, neviděl v plánech do budoucna žádný problém.
Před obrazem obrovského stříbrného hada na smaragdovém pozadí se prefekt a s ním i celý průvod zastavili. Prvňáčci se tvářili nechápavě a Harry se snažil tvářit stejně. Nepochyboval totiž, že ho Draco Malfoy zvědavě pozoruje, jestli ne i nenávistivě, to by se totiž někomu jako on podobalo.
Prefekt si mezitím stoupl před obraz hada a zvedl ruku nad hlavu na znamení ticha. Had za jeho zády se pohnul, chvíli se svíjel a pak se, jakoby lidskýma očima, porozhlédl po studentech. První ročníky zalapaly po dechu.
"Většina z vás ví, co se bude dít, proto bych poprosil, abyste prváky a pana Emetta nechali projít dopředu, abychom se lépe slyšeli," řekl výrazným hlasem prefekt.
Houfy studentů se okamžitě na sebe začaly tlačit, aby uvolnili místo již zmíněným. Harry se rychlým krokem dostal až k obrazu s hadem, který jej upřeně pozoroval. Harry se snažil si obrazu nevšímat, ale ty obrovské zelené oči na něj upíraly svůj zrak a nevypadaly, že by toho chtěly v příští chvíli nechat. Navíc se hadovo tělo svíjelo v elegantních vlnkách, které táhly jeho oči zpět k obrazu. Harry se ale držel, zabodl pohled do prefekta a nehnul ani brvou. Měl nepříjemný pocit, který se s každou sekundou hadova upřeného pohledu stupňoval.
"Milí prváci," pronesl prefekt, když se všichni seřadili. "a Sebastiane. Právě stojíte před vchodem do společenské místnosti vaší koleje. Had na obraze je znak Zmijozelu, proto je pochopitelné, že je to právě on, kdo otevírá vchod do společenské místnosti. Stejně jako obrazy po celém hradě, je i tenhle očarovaný, tudíž se pohybuje a je schopen rozumně myslet. Není to však živá inteligence! Je to pouze odkaz, který je odrazem duše svého majitele. V tomto případě je do tohoto obrazu vložena část Salazara Zmijozela. Neznamená to ale, že když k vám had promluví, bude to, jakoby jste mluvili se Salazarem. Nikoliv. Chci vám tím jen poukázat na historickou a památní hodnotu tohoto předmětu, který je jistě více než tři sta let starý. Obraz funguje na principu složitých kouzel, která..."
"Zzmijozelssská krev, po takovém čassse?" Harry sebou překvapeně trhl a vzhlédl k hadovi. Ostatní studenti kolem něj si ničeho nevšimli. Ostatně i v druhém ročníku nikdo z nich nikdy nic neslyšel. Co však bylo slyšet vždycky, byla Harryho rozmluva hadím jazykem a proto místo odpovědi na hada pouze kývl.
"Šštítíššš sse sse mnou mluvit?" zasyčel had a znovu se zavlnil.
Harry neptarně trhl hlavou do strany. Ne
"Mám obrovssskou radosst," řekl had a vystrčil na chvíli i jazyk. Několik prváků úžasem vydechlo a prefekt si naštvaným zaboucháním o stěnu opět zařídil plnou pozornost, ne však v případě Harryho. Tomu lezla jeho přednáška jedním uchem tam, druhým ven. Oči upřené k hadovi. Měl strach. Jaktože ho had tak lehce objevil?
"Proč sse sskrývášš? Vššichni by měli vědět, ss kým mají tu česst," nedal si pokoj had. "Můj pane," dodal po chvíli.
Harry ztuhnul. Pokud ho had nazýval svým pánem, lehko by mu mohl poručit, ať jej neprozradí, což zase právě teď nemohl. Bylo by příliš nápadné, kdyby studenti zjistili, že má hadí jazyk. Navíc byl pro tuto chvíli v bezpečí, had nemohl nikomu nic vyslepičit, protože nikdo neuměl parselsky.
"...nikdo proto nesmí prozradit polohu naší klubovny někomu z jiné koleje. Máme sice ještě tohle opatření, ale nikdy si nemůžete být jistí. Heslo, které teď řeknu si můžete připomínat mezi sebou, ale co se týče žáků z jiných kolejí, máte rozkaz být zticha. Nezvané návštěvy by nepřinesly nic dobrého. Heslo pro toto pololetí je KREV. Zapamatujte si to prosím, víckrát to už opakovat nebudu. KREV!"
Jak originální, pomyslel si s úšklebkem Harry a po očku sledoval hada, který naopak na Harryho bez ostychu zíral a vlnil se.

...

Později večer, když už celá zmijozelská kolej spala, se Harry vyplížil ven na chodbu k obrazu hada.
"Veděl jssem, že přijdešš," řekl had.
Harry zvedl lucernu a na hada posvítil. Pobýval pořád na stejném místě v obraze a stále se vlnil. Harry si jej nikdy ještě neprohlédl takhle zblízka a v klidu, proto nikdy jeho krásu nemohl ocenit.
"Chci sse ujisstit o tvé disskrétnossti," odpověděl Harry a nechal klesnout ruku i s lucernou. Bylo navíc velmi zvláštní, mluvit po takové době hadím jazykem. Už si ani nepamatoval, že to umí.
"Nelíbí sse mi to," přiznal had a nespustil z Harryho zrak. "Ale ssouhlassím."
"Děkuji ti."
Harry už se chystal pomalu k odchodu, když tu ho něco napadlo.
"Jak jssi mě poznal?"
"Vyzařuješš ssilnou auru."
Harry chvíli nevěděl co si myslet, ale po chvíli mu to došlo. Musela se změnit jeho magie. Je pravda, že celé prázdniny ji nepoužíval, pouze k tomu, aby si zařídil identitu a přestěhoval věci, což zase není ten druh magie, u které by poznal, že je něco v nepořádku. Taky si pomalu dával dohromady skutečnosti. Had ho tehdy v druhém ročníku nepoznal, protože tehdy byl Harrym Potterem. Jeho pravá magie se musela objevit v okamžiku, kdy uvěřil ve svůj pravý původ! Netušil, jestli to byly účinky kouzla, které na něj Brumbál použil nebo to takhle chodilo normálně, ale to teď už nebylo podstatné.
"Napossledy tu sstál tvůj otec," poznamenal had a zakroutil hlavou, jakoby čekal na Harryho reakci.
"To mě nezajímá," odsekl Harry a nasadil výraz, který už nepřipouštěl další diskuzi. Pouhou zmínkou o jeho otci už mu had zkazil náladu, ale když se chtěl odebrat zpátky do ložnice, had ještě promluvil: "Nemůžešš to tajit dlouho. Zmijozelsský rod má ssvé prosstředky a co nevidět sse to vššichni dozví."
Harry zbledl. Ale pouze na chvilku, přece se nebude bát výhružek nějakého obrazu. Dokonce i prefekt tvrdil, že v tomto obrazu není nic živého! Přestože si nic z hadových slov nechtěl připustit, semínko pochybnosti v sobě měl.
Prostředky. Co myslel těmi prostředky? A proč by někdo jako Voldemort hledal svoje děti a zajímal se o rodokmen? Absurdní! Co mohl obraz vědět o zvyklostech Zmijozelského rodu? Opět mu na mysli vytanula prefektova slova "...v tomto případě je do tohoto obrazu vložena část Salazara Zmijozela..."
Harry, teď už doopravdy vytočený a zděšený zároveň, se chystal otevřit obraz, projít do ložnic, usnout a na všechno zapomenout. Vrazil ale do něčeho jemného a měkkého.
"Fascinuje vás ten had, Emmete?" zazněl ledový hlas Severuse Snapea.
Harry na něj chvíli zaskočeně hleděl a nebýt jeho překvapení ze Snapeovy nenadálé přítomnosti, určitě by si všiml i jeho hořečně zkoumáveho pohledu, kterými studenta před sebou častoval.
"Je to náš kolejní maskot," řekl pokojně Harry, i když se tak uvnitř necítil. "Neměl by mě JEN fascinovat."
Snape se zamračil. "Víte, co si myslím, Emmete?"
Harry bojoval s chtíčem odpovědět nenáviděnému profesorovi nějakou pěkně drzou poznámkou, ale místo toho se jen mile usmál a řekl: "To vskutku netuším, pane profesore. Jistě mi to prozradíte."
"Bude z vás pěkný patolízal. Nejsem si proto jist, jestli vás neměl Moudrý klobouk raději poslat do Mrzimoru."
Harry se nepěkně zašklebil. Vždycky si myslel, že je Snape tak nepříjemný jen k němu, jakožto Harrymu Potterovi, viděl ale, že se mýlil. Mezi nebelvírskými studenty bylo všeobecně známo, že Snape by se za své malé Zmijozely roztrhal, opět špatně. Snape byl zkrátka nepříjemný ke všem, ať už to byl kdokoliv. Harry by ale nikdy nebyl ochoten přiznat, že bude shazovat i úplně nového studenta. Do třetice všeho dobrého se tedy také mýlil, protože přesně to se právě dělo. Tentokrát ale před Snapem nestál Harry Potter, který by držel jazyk za zuby, aby nedostal školní trest, dnes tu byl Sebastian Emmet a bylo by naprosto pod jeho úroveň, kdyby se od Snapea nechal urážet.
"Tvrdíte potom, že v Mrzimoru jsou samí patolízalové? Potom bych někdy rád zašel do mrzimorské společenské místnosti a zeptal se jich, co si oproti tomu myslí oni o zmijozelských studentech."
Snape se na Harryho zadíval dočista jiným pohledem. Tento student už nebyl pro Snapea jen dalším slabomyslným hlupáčkem, nýbrž výzvou.
"Já bych potom někdy rád slyšel, jak by reagovali na váš argument vaši spolužáci ze Zmijozelu. Měl jsem tu různá individua, Emmete, ale vy mezi nimi prozatím kralujete."
"Jsem vskutku poctěn," usmál se potěšeně Harry.
Chvíli bylo ticho. Harry už spřádal v hlavě další a další argumenty, kterým by mohl Snapea zahnat do kouta. Dokonce se při jednom zvláště povedeném zlomyslně pousmál, což Snapeovi zajisté neuniklo. Vycítil Harryho spokojenost a zachoval se tak, jak by Harry v této situaci neočekával.
"Máte školní trest, pane Emmete," prohlásil s neskrývaným zadostiučiněním. "Za nerespektování večerky a drzé připomínky."
Harry se nonšalantně poklonil a s úsměvem zmizel za obrazem. Zdálo se, že jeho poslední gesto vyprovokovalo Snapea k nepříčetnosti, bylo proto lepší zmizet co nejrychleji.

...

Tu noc Harry nemohl dobře zaspat. Několikrát se v noci budil a převaloval se, dokud ho jeden ze studentů v posteli vedle nenapomenul. Klidnému spánku nepomáhalo ani studené prostředí, které působilo chladně, přestože v krbu vesele dohoříval oheň. V Nebelvíru se Harry cítil doma.
Hlavním důvodem jeho nespavosti však byly hadovy výhružky a skutečnost, že si proti sobě poštval Snapea. Opět.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 empar empar | Web | 15. srpna 2015 v 19:25 | Reagovat

Ahoj musim povedat ze prve kapitoly ma dost oslovili co je u mna klucom k tomu aby som si ju precitala celu. :-)  Nemozem sa dockat na dalsiu kapitolu. Inak mas pravdu s tou podobnostou takmer vsetkych takychto poviedok no napriek tomu ma neustale bavia aj ked musia mat aj nieco svoje ale hlavne dobry styl. Myslim ze si prave tuto velmi oblubim

2 CherryPie CherryPie | Web | 15. srpna 2015 v 19:42 | Reagovat

[1]: Takové komentáře vždycky moc potěší, proto ti i za tenhle moc děkuju :) S tou podobností je to celkem vtipné, člověk si myslí jak není originální a pak narazí na něco takového :D Doufám už jen, že se ti další kapitola bude také líbit :)

3 Vea Vea | 15. srpna 2015 v 20:34 | Reagovat

Ahojky, pravě jsem objevila tvůj blog. Po dlouhé době jsem zase narazila na povídku, kterou jsem ještě necetla. Tato vypadá velice nadějne a navic hp/lv povídky miluji. Jen tak dal. Už se tesim na další kapitolu :-)

4 CherryPie CherryPie | Web | 15. srpna 2015 v 20:50 | Reagovat

[3]: Moc děkuju za pochvalu :) Dneska už jsem začala psát a zítra budu taky, tak se uvidí, ale další část by tu měla být už brzo :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama