Stav rozepsaných povídek:

I'm just gonna hurt you- 0%
Nová budoucnost II 4.kapitola- 75%
Aktualizováno: 18.8.2017


Laurieth: Battle of Lonely Mountain 20.kapitola

13. července 2015 v 23:24 | CherryPie |  Laurieth: Battle of Lonely Mountain

Je celkem ostudné být k téhle kapitole dokopána, ale sama si upřímně myslím, že jsem si to zasloužila. Laurieth si totiž zase nezasloužila, být tři měsíce přehlížena. Co už, nakonec se dočkala pokračování a myslím, že je víc než správné, abych tuto kapitolu věnovala Vendě :) Ona určitě ví proč.
Nevím proč, ale mám takový pocit, že tuhle kapitolovku bych ještě někdy mohla dokončit :) Snad.
Jinak přeji příjemné čtení...



Elfové je zavedli do lesa. Bylo tam mnohem více světla než v Temném hvozdu a všechno vypadalo tak živě. Zatímco v království lesních elfů jste narazili spíše na obrovské strašidelné stromy, lišejníky, hromady uschlých listů a pavouky, tady to naopak kvetlo a příjemně vonělo životem. Občas kolem nich proběhla veverka a někteří králíci se dokonce zastavili a zvědavě na skupinu elfů pohlédli. Jedním slovem: neuvěřitelné.
Les možná byl dechberoucí, ale jakmile Laurieth spatřila zámek, zalapala úžasem po dechu. Nad nimi se tyčily vysoké stromy, na kterých se vyjímaly zelené stavby. Domky na stromech jakoby z těch stromů doslova vyrůstaly a dodávaly tomu všemu nádherné kouzlo. Uprostřed palouku zahlédla Laurieth něco jako chrám, u kterého postávala dvojice stráží. Kolem skupinky příchozích elfů se začaly shromažďovat zvědavé davy a všichni si na Laurieth a Legolase užasle ukazovali.
"Přivádíme vetřelce," oznámil plavovlasý elf v čele skupinky jednomu ze stráží. Ti ihned uvolnili cestu
Interiér chrámu byl laděn do bíla s nádechem světle zelené. Kolem oken povlávaly tenké záclonky a na stěnách dominovaly malby překrásných elfů ve zbroji nebo v rouchu. Od vchodu se táhl bílý koberec, na jehož konci stál trůn. Na trůně s pečlivě střeženým výrazem seděla královna. Měla nádherné bílé vlasy s korunkou z drahých kamenů, které jen podtrhovaly její ostré rysy a nádhérné oči, které každého návštěvníka ihned učarovaly. Šaty jakoby tvořily jen bílé listy z neznámé rostliny a ruce překrývala jen tenká průhledná látka. Královna byla bosa a když přistoupila k dvojici zadržených elfů, její krok byl úplně neslyšný.
Stráže, které Laurieth a Legolase chytly, okamžitě poklekly a sklonily hlavu dolů. Legolas na Laurieth výhružně pohlédl a uklonil se také. Laurieth vše zopakovala.
"Poslouchám," řekla královna jemným hlasem.
"Našli jsme je na naších hranicích v obklíčení skřetů. Tvrdí, že s vámi potřebují naléhavě mluvit, má paní." Elf sklonil hlavu a ustoupil dozadu, aby měla královna prostor si oba cizince prohlédnout.
Královna věnovala více pozornosti Legolasovi a když si je nakonec oba důkladně prohlédla, odešla si opět sednout na trůn. Všechno se odehrálo v napjatém tichu a královna pokynula strážím, aby odešly. Zbyla tu tedy jen královna, Legolas a Laurieth.
Několik minut bylo ticho a královna oba dva zamyšleně pozorovala. Laurieth už chtěla říct něco v tom smyslu, že nemají čas, ale Legolas ji jediným varovným pohledem zastavil. Věděl, jak to chodí. Elfové jsou nesmrtelní a proto si nechávají věci pořádně projít hlavou a dávají si tím na čas. Laurieth byla zvyklá spíš na společnost lidí, kteří dělali unáhlené závěry a potom také dopadali špatně.
"Oč žádá Thranduil tentokrát?" zeptala se po chvíli královna.
Legolas o krok přistoupil a sklonil hlavu. Laurieth uvažovala nad tím, jestli nemá královna nějaký dar jasnovidectví.
"Má paní," začal pokorným hlasem, který u něj nebyl zvykem. "Jde o Osamělou horu."
"Myslela jsem, že tuto záležitost jsme uzavřeli už před lety. Nemám náladu znovu otevírat staré rány."
Laurieth by se nejraději zeptala, co tím myslí, ale Legolasův obličej těsně před tím než promluvil ke královně ji varoval, aby držela jazyk za zuby.
"Bude válka, má paní," řekl rovnou bez ostychu Legolas. Elfové vždy chodili kolem horké kaše a trvalo někdy i hodiny, než se dostali k jádru věci, proto byla královna lehce překvapená, když byl princ tak přímý. Laurieth si škodolibě pomyslela, že na něj má asi špatný vliv. Vždyť byla povahou vlastně člověk. Strávila mezi lidmi tolik času, že začala být úplně jako oni.
"O tom nepochybuji, drahý Legolasi," řekla královna. Laurieth by přísahala, že v jejím tónu zaslechla náznak škodolibosti. "Jen nemůžu uvěřit Thranduilově drzosti. Bude přinejmenším spravedlivé, když ho nechám, ať se ve svých problémech topí sám. Když šlo o šperky, měl pro ně vždycky slabost, obzvlášť o ty rodinné, nemám pravdu?"
Legolas zatínal zuby a Laurieth měla sto chutí poplácat královnu po rameni a říct: "Ženská, vy jste se trefila!"
"Není to tak, jak si myslíte," pokračoval Legolas. "Problém nezačal otcovou dávnou posedlostí těmi šperky-"
"Mluvíš o tom, jakoby ho už nezajímaly. Odpusť, ale tomu nevěřím."
"Zajímají ho," připustil Legolas. "Ne však tak, aby kvůli nim útočil na Osamělou horu. Byla by to šílenost."
"Občas o jeho příčetnosti pochybuju."
Legolas se rozhodl tuhle poznámku ignorovat, zkusí raději královně objasnit celou situaci. Bylo zjevné, že královně došlo, kvůli čemu zde přišli. Panovníci, ať už lidští nebo elfští, jsou prohnaní a nejprve vás nechají prosit a žadonit a až pak vás odmítnou. Laurieth tak nějak podle královnina tónu očekávala přesně tuto situaci a z pomyšlení, že ona sama je tu jako plán B, se jí dělalo špatně. Jak se vlastně stalo, že se ocitla jen malý krůček od odhalení jejího největšího tajemství, které sdílela pouze s paní Galadriel a byla pevně rozhodnuta to tak ponechat?
"Smím-li si dovolit podotknout, že mě neustále přerušujete, rád bych vám otiž pověděl všechny okolnosti našeho příchodu." Královna se zamračila a při zmínce slova "našeho" se poprvé pořádně zadívala na Laurieth. Hraničářská pláštěnka, luk a nože? Trochu ji znepokojilo, že Thranduil má ve svých řadách i hraničáře. Nebylo vlastně divu, co se týkalo vojenských taktik, byl vždy o krok před ostatními.
Laurieth se pod jejím pohledem cítila nepříjemně. Zabodla svůj pohled do Legolasova toulce, jen aby nemusela čelit královně.
"Tak povídej," pobídla Legolase nakonec královna a zatvářila se značně nevraživě. Ještě nezažila někoho, kdo by si jen tak nakráčel do jejího paláce a napomínal ji, že někomu skáče do řeči. Nestát před ní Thranduilův syn, nejspíš by ho čekal nepěkný osud. Žádný normální panovník by si to ale s Thranduilem rozházet nechtěl.
"Nedávno se v našem království objevil Thorin Pavéza, má paní. Spolu s výpravou dvanácti trpaslíků a elfky. Thorin byl vyzpovídán mým otcem a byl odhalen jeho záměr. Chce znovu dobýt Osamělou horu a vyhnat Šmaka. Aby toho nebylo málo, celá výprava byla pronásledována Azogem a jeho tlupou. Dočkali jsme se od nich posléze i útoku, při kterém uprchli trpaslíci a byl spatřen i hobit. Podařilo se nám jednoho ze skřetů zajmout a od něj se k nám dostala informace o Sauronově chystaném útoku na Erebor."
"Sauron?" uchechtla se královna. "Stačí aby vám tlupa skřetů dala za vyučenou a vy už z toho odvozujete takovéhle nesmysly!"
"Má paní, mám na vás tedy otázku," řekl Legolas. "Co víte o skupinkách skřetů, kteří se častěji a častěji odvažují přecházet přes vaši zemi? Všichni míří na západ a sama dobře víte, že to není náhoda!"
"Sniž trochu tón, Thranduilův synu! Zapomněl jsi snad s kým mluvíš?"
"Omlouvám se, má paní, ale snažím se vám všechno vysvětlit."
"Snažíš se mě urazit a mně právě došla trpělivost. Nemám čas ani náladu na nějaké Thranduilovy hry a je pro mne velkým zklamáním, že v nich figuruješ i ty, Legolasi. Když jsem tě viděla naposledy, slepě jsem doufala, že budeš jiný než on, ale jsi úplně stejný!"
Laurieth sice Legolasův výraz neviděla, ale podle nebezpečného ticha, které po královnině prohlášení padlo, si dokázala představit, jak asi vypadá. Pokud se totiž Legolas Thranduilovi alespoň v něčem podbal, musel to být právě vzteklý a ledový výraz, kterým Thranduil častoval každého, kdo ho byť jen trochu rozzlobil.
"Stráže!" zvolala královna a nesputila z Legolase oči. Dveře se otevřely.
Naprosto impulzivní chování, které v sobě měla Laurieth zakořeněné pobytem u lidí, se v této nejmíň vhodné chvíli projevilo a mladá elfka ladným krokem přešla vedle k Legolasovi.
"O skupinkách skřetů popravdě nevíte absolutně nic a nemůžete jen tak překousnout, že někdo ví víc než vy. Možná byste se mohla zachovat trochu profesionálně a hodit tuhle malichernost za hlavu. Vás se možná problém se skřety zatím netýká, ale věřte mi, že bude. To, že je vaše království stranou všeho dění vás neuchrání napořád. Zkuste s tím něco udělat, dokud máte vůbec ještě nějaké spojence!"
Legolas zavřel oči a v duchu se smiřoval s neúspěchem. Možná taky ještě s něčím horším.
Mezitím královna vstala a neschopna slova zírala na Laurieth.
"Jak se opovažuje někdo s postavením jako ty mi něco takového říkat?"
"Nenechte se mýlit jejím oblečením, výsosti," vkročil do hovoru opět Legolas, jakoby ze všeho popadl druhý dech. Laurieth však věděla, jakým směrem se teď bude diskuze ubírat a vůbec se jí to nelíbilo. Zhluboka se nadechla a odvrátila pohled od královnina zvědavého výrazu, který se jí nepovedlo moc skrýt.
"No, prosím," zabědovala královna. "Další klička. Úpřimně, trochu jsem tušila, že tahle tu nebude jen jako doprovod."
Legolas opatrně přikývl. Naposledy pohlédl na Laurieth tím nejvíc omluvným výrazem jakým dokázal a předstoupil blíž před královnu.
"Ven s tím nebo nechám stráže, aby vás oba odvedly. Proč je tu?"
Laurieth se zhluboka nadechla a zadívala se do země. Musela být tohle všechno cena za to, aby mohla zůstat v Thranduilových službách? Zřejmě ano.
"Král Thranduil a posléze i já," řekl Legolas a pečlivě volil slova jedno za druhým. "jsme dospěli k názoru, že moje argumenty vás k činům moc nepřesvědčí."
"Pravda, můj milý," přerušila jej opět královna. "Sauron, Azog, Thorin. Ani jeden z nich mě nezajímá."
Legolas se zatvářil trochu nevraživě, ale pokračoval dál. "Zkrátka měl Thranduil pocit, že větší váhu než moje slova, budou mít slova vaší vnučky."
Pokud prozatím při rozhovoru občas zavládlo ticho, nedokázalo by se vyrovnat tomuhle. Dokonce i stráže, které stály ve dveřích na královnin rozkaz se tvářily udiveně. Legolas si nervózně pohrával s koncem svého opasku a za nic na světe by ho nikdo nepřinutil pohlédnout na královnu. Nebylo divu, její výraz se z nevraživého změnil na výraz kamenné sochy mučedníka, který přes všechno, co se v něm odehrávalo, ovládal svůj netečný výraz. Královna s přimhouřenýma očima hleděla na Laurieth, která postupně víc a víc bledla, až pomalu nebylo jisté, jestli se jim všem nerozplyne před očima, což by posléze i uvítala. Už jako malá neměla ráda drobnohled paní Galadriel, kterým ji častovala u večeře, natož teď, když se zdálo, že v ní královna pohledem propaluje díru.
"Lúren nemá žádnou další dceru!" prohlásila po chvíli královna. Laurieth si dokázala domyslet, že půjde zřejmě o sestru její matky. A také si až teprve teď byla vědoma významu všech jmen. Z obecné povědomosti věděla, že královna se jmenuje Laivindil, Lauriethina matka byla Lótiel a to, že se ona jmenuje Laurieth a tudíž má začáteční písmeno také L, není vůbec náhoda.
"Potom vám musím připomenout," promluvil Legolas. Jeho hlas zněl obezřetně jakoby zacházel s divokým medvěděm a k obraně neměl nic jiného než jen holé pěsti. "že vaší dcerou byla také Lótiel."
Královna místo odpovědi znovu pohlédla na Laurieth. Čím déle si ji prohlížela, tím více znejistěl její výraz. Ano, něco na té hraničářce bylo. Vlastně ne jenom něco, popravdě úplně všechno. Jakoby před ní stála replika její dcery.Laurieth na sobě cítila královnin pohled a dokonce i pohled stráží u dveří a nebylo jí to příjemné. Nejraději by zatahala Legolase za rukáv jako to dělaly malé děti svým matkám a zeptala se jestli už půjdeme pryč od té děsivé paní v bílých šatech. Možná by bylo i příjemné prostě s k Legolasovi stočit do klubíčka a být prostě jen s ním. Někde pryč.
"To je absurdní," zvolala královna, ale v jejím hlase byly znát pochybnosti.
Legolas neodpovídal. Co se taky dalo na něco takového odpovědět?
"Vypadá to ale, že Thranduil se velmi pečlivě prohrabával v minulosti naší rodiny a já to takhle nehodlám nechat. Řekni mi Legolasi, co všechno ví o smrti mé dcery?"
"Mnohem více než vy, mám-li k vám být upřímný, má paní."
Laurieth se usmála. Kde se v něm ta drzost brala?
"Určitě ti tyto informace svěřil, nemám pravdu?"
Legolas se nepatrně usmál. Předstoupil ještě o krok blíž a pohlédl královně do očí. "Bohužel jsem nepřišel diskutovat o tom, co ví a neví můj otec, ale ohledně věcí daleko naléhavějších. Trpaslíci vyženou Šmaka, co nejdřív to půjde a nastane peklo. Pokud se k nim přidají ještě Azogovy a Sauronovy armády, dobudou Erebor. Moc dobře víte, že Osamělá hora má dokonalou pozici a pokud padne do nesprávných rukou, padnou všechny východní země od Temného hvozdu po Gondor a Rohan. Pokud ale zvítězíme, a to s vaší pomocí, jsem si jist, že se mezi poklady, které Osamělá hora nabízí určitě najde něco, za co by stálo bojovat, pokud jste shledala za lhostejný mezinárodní mír a rodinné pouto."
Královna přivřela nebezpečně oči. Jak už se to říkávalo u lidí, Legolas si zahrával s otevřeným ohněm.
"Než jsme se s tvým otcem nadobro rozešli, v dobách kdy Šmak horu obsadil, také jsem pozbyla několik předmětů nevyčíslitelných hodnot."
Legolas napjatě očekával, co bude dál. Královna vypadala zamyšleně.
"Pochop, drahý, že mám před sebou těžké rozhodování," řekla po chvíli královna. "Mé rozhodnutí vám oznámím zítra."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Jak se vám líbí povídka Laurieth: Battle of Lonely Mountain

Je výborná! Očekávám další kapitoly 93.9% (46)
Ujde. Rozhodně je, ale co zlepšovat. 6.1% (3)
Blbost -_- 0% (0)

Komentáře

1 Vendëa Lissësúl Vendëa Lissësúl | E-mail | Web | 14. července 2015 v 19:40 | Reagovat

Jezu! :O Hurá! Díky, díky! Cherry!  :-)
Na potvoru zrovna nemám na čtení čas, mám hlavu plnou věcí a pořád se plní víc a víc. Ale přečtu si to hned jak se vrátím. :-) Fakt děkuji.

2 CherryPie CherryPie | Web | 14. července 2015 v 20:58 | Reagovat

[1]: Já děkuji taky :) Za komentář :D

3 Vendëa Lissësúl Vendëa Lissësúl | Web | 24. července 2015 v 11:45 | Reagovat

Je to paráda, těším se na další. Dostala jsem se k tomu až teď...

4 Lili Lili | 2. května 2016 v 9:14 | Reagovat

Ahoj Cherrypie, povídka je moc pěkná, kdy bude další pokračování?

5 CherryPie CherryPie | Web | 2. května 2016 v 21:10 | Reagovat

[4]: Ahoj, jsem moc ráda, že se ti líbí a děkuji za pochvalu :)
Pravdou je, že jsem si teď dala za úkol dát všechny povídky dohromady a pokusit se je dopsat, ale je jich hodně. Pokračovat určitě chci, ale kdy? To ještě nevím :) Nejprve si chci celou povídku přečíst a vzpomenout si, o co mi šlo a pak už jen jít psát :)

6 Lili Lili | 9. června 2016 v 12:43 | Reagovat

Ahoj, díky za odpověď. Už teď se nemohu dočkat dalšího pokračování. Ať máš dost inspirace.

7 Lili Lili | 29. července 2016 v 8:24 | Reagovat

Ahoj, nechci tě uhánět, ale ráda bych se zeptala, jak to vypadá s pokračováním? :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama