Stav rozepsaných povídek:

I'm just gonna hurt you- 0%
Nová budoucnost II 4.kapitola- 75%
Aktualizováno: 18.8.2017


Zombie Apocalypse part 2

20. února 2015 v 18:56 | CherryPie |  Zombie Apocalypse
Tak, druhý part je tady. Je všeobecně známo, že druhý díl bývá obvykle horší než ten první a ani tady bohužel nejde o vyjímku. Každopádně doufám, že vás to nezklame až tak moc.
Sama nemůžu uvěřit tomu, že jsem tuhle šílenost vůbec napsala :D



Náš tým tedy scházel pomalu vstříc nebezpečnému městu. Byla jsem ráda, že jsem od ostatních hned neutekla, jak jsem měla v plánu, protože fakt nevím, co bych si bez nich počala. Přece jenom, oni byli bojovníci a já ne. Nevýhoda byla ta, že všichni byli až nenormálně natvrdlí a šílení. Jak by mohl normálně myslící člověk zvolit za kapitána někoho jako je Dudley?!
"Co uděláme, až se dostaneme dolů?" zeptala se Hazel.
"Vezmeme auto a odjedeme pryč," zareagoval Dudley sebejistě.
"To zní příliš jednoduše na to, že městem se prohání stovky zombie," zabručel Ezio.
"Já je zvládnu," zvolal Harry a opět zapraskal klouby na prstech. Před tímhle klukem by se měl mít Voldemort na pozoru, až po turnají vyleze z kotle, pomyslela jsem si.
"Zatroubím na roh Gondoru a můj lid nám přijde na pomoc," zvolal Boromir. Na jazyku už jsem měla další jedovatou poznámku, ale pro klid v týmu jsem raději mlčela. Začínala jsem být na slovo "Gondor" vysazená.
"Navrhuju postavit děla a srovnat město se zemí spolu s obyvateli," prohlásil Leo.
"Někde se tam určitě schovávají i živí lidé," nesouhlasila jsem. Všechno tohle začínalo býr čím dál nebezpěčnější, protože měli všichni velmi destruktivní sklony.
A tak jsme se zase na ničem neshodli. Sulejmán s Roranem kráčeli vzadu a tvářili se nezúčastněně, jakoby je žádný problém se zombie neobtežoval. Vepředu kráčel Dudley, po jeho pravici Harry, který si stačil klouby na prstech ovázat obvazy, takže teď vypadal jako Rocky Balboa. K mému nepříliš velkému potešení Dudleyho po levici následoval Boromir.
Vážně super, naši skupinu přeživších vede banda naprostých idiotů.

Jenom co jsme stačili vejít do města, vyletěl na nás z odpadní stoky jeden zombie. Nepoučitelný Legolas po něm stačil střelit šíp, který mu ale pochopitelně nějak neublížil. Musel teda nastoupit Eragon a utnout mu Brisigrem hlavu.
A tak začal náš pochod městem. Ezio nakonec vyskočil i s neohrabaným Sulejmánem na střechu a odtud sledoval okolí. Dudley stále kráčel vepředu, jakoby byl doopravdy jenom na procházce. Roran a Leo se plížili vzadu a kryli nám záda. Já jsem pochodovala vedle Hazel a musela si dávat zatraceně bacha na náhodné drahokamy vylézající ze země, protože jak je obecně známo, bývají prokleté a člověk by se jich neměl ani dotýkat.
"Odula na severozápad od nás!" uslyšela jsem najednou křičet Sulejmána. Vzhlédla jsem nahoru a uviděla Ezia, jak mu vlepil pohlavek.
"Imbrogliare," zaklel Ezio. "To můžeme rovnou slézt dolů a křičet na nemrtvé, ať si pro nás přijdou."
"Omlouvám se," zavrčel Sulejmán a odstopil od asasína, jakoby se zdálo, že příště to schytá tou rukou se skrytou čepelí a bude po něm.
"Jde se," zavelel Dudley a odbočil do postranní ulice.
"Severozápad je jinudy." Hazel opatrně ukázala na jinou odbočku. Na světové strany jsem sice odborník nebyla, ale Hazelinu úsudku bych věřila mnohem víc než Dudleyho.
"Ovšemže," usmál se Dudley. "Jen jsem vás zkoušel."
Dokonce i Hazel teď protočila oči a následovala Dudleyho, tentokrát už dobrým směrem. Chvíli jsme ještě bloudili uličkami, dokud z ničeho nic Ezio neseskočil přímo před nás. Věděla jsem, že asasíni jsou zvyklí skákat z několikametrových výšek, i tak mě to ale vyděsilo. Doskočil do podřepu a já si chvíli myslela, že si něco zlomil, ale on vstal a šel v poklidu dál. Zato Sulejmán už měl větší problém. Seděl na okraji střechy a houpal nohama jako dítě, které se bojí sjet skluzavku.
"Vůdce!" zavolal nešťastně na Dudleyho. "Ať na mě počkají!"
"Jen se na něj podívejte," ukázal na Sulejmána Harry. "Podle mě bychom ho tu měli nechat. Nemáme času nazbyt."
"Prosím jen to ne!" křičel Sulejmán a kopal nohama. Skočit se však neodvažoval. Úpřímně, já bych taky neskočila. Když člověk vidí, s jakou lehkostí to dokáže Ezio, zdá se to velmi jednoduché. Musela jsem si dát ale zapravdu, že já bych se do takové situace nedostala, neboť já bych na tu střechu ani nelezla. Mám jasně napsáno v lékařské správě, že jsem akrofobik a k tomu ještě arachnofobik, což jsem dokázala vypozorovat i bez doktorů.
"Princi," zavolal Ezio. "Skočte, chtím vás!"
Stoupl si pod střechu a roztáhl ruce v přátelském gestu.
"To nemyslí vážně, že ne?" zamumlal Roran vzadu.
Sulejmán se posunoval dál od okraje střechy a v očích měl panickou hrůzu.
"I kdyby jsi mě chytil, probodneš mě tím tvým mečem v ruce."
"Máte pravdu, je to kretén, jdeme dál," rezignoval Ezio, otočil se a šel dál, jakoby se nic nedělo. Část obličeje, kterou mu nezakrývala kapuce, se jevila jako velmi uražená a naštvaná.
Pravidlo číslo jedna: Nikdy, opravdu nikdy, nenazývejte skrytou asasínskou čepel jako "meč v ruce." Říkám vám to proto, protože (1.) Ztratí zájem vám pomoct, (2.) Meč v ruce je vážně laické pojmenování, mimochodem to totiž vážně není meč a (3.) Aby jste věděli, že o tom vím.
"Vůdce, dělejte s tím něco!" volal Sulejmán.
Dudley stál a opět dělal jakože přemýšlí. Bylo mi jasné, že s tímhle přístupem se nikam nedostaneme a proto jsem se chopila velení.
"Ehm, měli bychom se rozdělit na dvě skupiny. Jedna půjde pro Odulu a přijede sem za námi. Zbytek mezitím sundá tady Sulejmána ze střechy."
"Přesně tohle jsem chtěl říct," prohlásil Dudley. "Ta holka mi ukradla nápad."
"Je to přece věštkyně...a čarodějka," řekl Legolas. "Určitě nám všem čte myšlenky!"
"Upálit!" zařval Roran.
"Sta 'zitto," zvýšil hlas Ezio a přiložil si prst k ústům. Pro člověka, zvyklého splývat s davem, útočit ze zálohy a plížit se stíny muselo být nervydrásající spolupracovat s touhle skupinkou neurvalců.
"Vůdce," ozval se Harry. "Co to říká?"
"Hovoří Černou řečí!" zvolal Boromir. "Gondor měl již mnoho co dočinění s pekelníky z Mordoru. Určitě patří k nim!"
"Je to italština," řekla jsem popuzeně. Docela jsem se i divila, že takovýto rachot nepřivolal ještě víc zombie než jen jednoho, který nás očividně potkal jen náhodou. Pořád jsem ale nepochybovala o tom, že alespoň Eragon, Ezio, Roran, Harry a možná i Leo , by nás dokázali ohcránit v případě nouze.
"Pokud je tohle budoucnost," zamyslel se Ezio. "Potom chci umřít co nejdříve."
"Moje řeč, Mistře," ozval se Sulejmán ze střechy. "Strašně neochotní lidé v této době."
Všechny oči se teď upřely na roztřesenou osůbku, sedící na okraji střechy s nohama volně spuštěnýma dolů. Sulejmán vypadal opravdu velmi vystrašeně a na jeho hlase to bylo taktéž značně poznat. A já taková dobrá duše jsem ho samozřejmě nemohla nechat jen tak umřít na střeše. Začala jsem osnovovat plán. Někdo musí toho nebožáka z té střechy sundat a beze mně se k tomu zřejmě nikdo mít nebude. Banda sobců toto! Ten nápad se dvěma skupinami mi připadal geniální a tak jsem se pokoušela řídit podle něj. Rozhodně ten, kdo se mnou zůstane bude Ezio, který dokáže rychle a účinně zabít všechno, co mu přijde do cesty. Dále by to byl pak Eragon a k mé nechuti i Roran, protože oba uměli dobře bojovat a já někoho takového vážně potřebovala. Legolasův střelecký talent by mi byl k ničemu, protože zombie jsou vůči němu imunní.
"Rozdělíme se tedy," prohlásila jsem. "Já, Ezio, Eragon a Roran pomůžeme tady Sulejmánovi a vy půjdete pro Odulu. Dudley, víš jak se startuje auto?"
"Zmlkni, věštkyně," opáčil naštvaně Dudley. "Zá prvé, jsem Vůdce a za druhé, ty nemáš právo vymýšlet jakýkoliv plán."
"Když nejsi schopen nic vymyslet ty, někdo tu přemýšlet musí."
"Já přece přemýšlím!"
"Ne, jenom předstíráš, že přemýšlíš!"
"Už zase mi vlezla do hlavy, čte mi myšlenky" zaječel Dudley. "Zlikvidovat!"
"Jak si přejete, Vůdce." Harry se vydal směrem ke mně a protáhl si ruce ve vyzývavém gestu. Nevědomky jsem začala ustupovat. Harry se na mě z ničeho nic vyřítil a kolem hlavy mi proletěla pěst. To nemyslí vážně, proběhlo mi hlavou. Uskočila jsem a čekala další útok, ale žádný nepřišel. Harryho ruku semknula silná pěst a odklonila ji pryč.
"Coniglio!" zavrčel Ezio. "S holkama se umí prát každý sráč!"
"Děkuju," zašeptala jsem. Kdyby nebylo Ezia, ten šílenec by mi fakt dal do zubů. Nikdy bych nečekala, že tohle prohlásím, ale chudák Voldemort, možná mu bude líp, když zůstane tou troskou, co je.
"Já souhlasím, aby na ní byla vykonána spravedlnost," zvolal Roran. "Nechť zemře."
"Nechci se nějak vnucovat nebo tak," přistoupil blíž Leo. "Ale nemohl jsem si nepovšimnout, že všichni jste banda absolutních tupců a neměli byste zabíjet normálně myslící lidi, kterých je tu očividně nedostatek."
"Nadporučíku Pottere, umlčte prosím tady experta na zbraně," mávnul rukou Dudley, jakoby odháněl hmyz.
"Přestaňte!" zakřičela Hazel. "Nikdo se tu nebude lividovat, upalovat, zabíjet a ani umlčovat. Máme daleko větší problém!"
"Ta holka má pravdu," ozval se ze střechy Sulejmán. "Tím problémem bych označil sebe. Měli byste začít s tím, že mě sundáte."
"Až odvoláš to, co jsi řekl o mých kodexových zbraních!"
"Ovšemže, není to meč schovaný v rukávu, ale kodexová zbraň. Stačí?"
"Ano," usmál se asasín a znovu si stoupl pod okraj střechy a rozpřáhl ruce.
Sulejmán se zatvářili zděšeně, protože přesně tohle nechtěl.
"A to jsem si o něm myslel, že je jeden z normálních," zamumla Leo, tak abych to slyšela jen já a Hazel a kývl k Eziovi.
"Mám plán," vykřikl náhle Dudley.
"A...?"
"Rozdělíme se na dvě skupiny. Věštkyně, Roran, Eragon a Ezio tu zůstanou a sundají toho idiota ze střechy. My mezitím půjdeme pro Odulu a dojedeme pro ně."
"Mám pocit, že přesně takový plán před chvílí vymyslela Věštkyně," zamračil se Eragon.
"Protože předvídá mé myšlenky!"
Normálně bych ho za to praštila něčím po hlavě, ale vzhlem k situaci jsem raději mlčela. Navíc jsem si to nechtěla rozházet s Harrym, Ezio byl teď příliš daleko na to, aby mě zase zachránil.
"Naprosto geniální, Vůdce." Harry zasalutoval a rozešel se směrem na severovýchod."
"Odula je mimochodem jiným směrem," odkašlal si Leo a vydal se jinudy.
"Pánové, máme problém," zabručel Dudley. "Umí tady někdo určovat světové strany?"
"Už jsem vám to říkala," supěla Hazel. "Severozápad je tam, kde jde Leo."
"A proč bych ti měl jako věřit?" opáčil Dudley.
"Protože nemáte na výběr?"
"Ostrouchý, prověř ji," rozkázal Dudley.
"Jak?" pokrčil rameny Legolas a zmateně se podíval na Hazel.
"Nemám ponětí, něco vymysli."
"Nelže," prohlásil z fleku Legolas a mávl bezvýznamně rukou.
"Tak tedy pojďme!" zavele Dudley a vojenským pochodem si to rázoval k Leovi. Harry za ním hned doběhl a zaujmul místo po jeho pravici. Po levici se už tlačil Boromir.
"Hodně štěstí," popřála mi Hazel a vydala se za nima.
Zůstali jsme tam tedy sami. Já, Ezio, Eragon, Roran a Sulejmán, který ještě stále vězel na střeše.
Ulice se zdála být teď velmi tichá, když odezněly poslední zvuky Dudleyho stížností na příliš mnoho prachu ve okolním vzduchu.
"Dobře, co s ním?" zeptala jsem se.
Závládlo ticho, protože nikdo netušil, jak tento problém vyřešit. Ezio možná uměl vylézt na střechu, ale nedokázala bych si představit, k čemu by nám to teď bylo.
"Vylezeme na střechu všichni a potom něco vymyslíme," rozhodl Ezio.
"To je pitomost!"
"Máš snad ty, nějaký lepší plán?" osopil se na mě.
"To ne, ale..."
"No tak vidíš."
A tak jsme lezli. Nikdy nepochopím, proč jsem na tu hloupost vůbec přistoupila, ale proč dělat věci jednoduše, když jdou složitě, že ano? Nejprve na střechu vysadili Rorana a mě, protože bychom tam sami nevylezli. Nevěděla jsem, kde se Eragon naučil lézt po domech, ale nechala jsem to raději být.
Samozřejmě, ale nebyl tak dobrý a když vylezl skoro nahoru chytil se okapu, což byla ta největší blbost, co mohl na konec udělat. Okap se pod jeho váhou okamžitě prohnul a Eragon se teď držel jen rukama. Okap začal vrzat a postupně se uvolňovat.
"Vy půlelfové jste na cliffhangery machři, co?" neodpustila jsem si. Tady jsme zrovna u žádného útesu nebyli, ale i tak.
"Radši mi podej ruku," zamumlal a vší silou se snažil udržet se okapu.
Chytla jsem ho za ruku a snažila se ho vytáhnout, což nebylo vůbec lehké. Zkuste uzvednout Dračího jezdce v plné zbroji!
Nevydržela jsem to já a nevydržel to ani okap. Horší zvuk, než když se ta věc pod Eragonovou váhou lámala, jsem v životě neslyšela.
"Tak tohle by probudilo i mrtvého," zabručela jsem a podívala se dolů, jestli je Eragon v pořádku. V jístém smyslu ano, jenom se s Eziem váleli na chodníku.
"Velmi vystížně řečeno," zajíkl se Sulejmán a ukázal na opačnou stranu ulice. Upřímně, to co jsem viděla mě ani tak nepřekvapilo, dřív nebo později by se to stejně stalo. Každopádně tlupa asi třiceti zombie řitících se přímo na nás nebyla moc příjemná. Pořád jsme ale byli na střeše a to bylo rozhodně lepší než být dole.
"Nevím jak vy, ale já prchám," vypískl Sulejmán a rozběhl se pryč. Daleko se však nedostal, protože ho vzápětí chytl Roran za límec a vytlačil ho až na samý okraj střechy. Sulejmán se teď kymácel a zděšeně vřeštěl, protože by stačilo, aby jej Roran jen pustil a přistál by přímo mezi zombie, které marně odolovály Eziovým a Eragonovým výpadům.
"Mají hlad," řekl temně Roran. "Kdybychom je nakrmili, nechali by měho bratra jít."
Sulejmán vytřeštil oči a rychle kýval hlavou na znamení nesouhlasu.
"Ehm," odkašlala jsem si. "Eragon není tvůj bratr."
Roran na mě vrhl ostrý pohled plný šílenství a já si teprve teď uvědomila, že není něco v pořádku. Už mu to asi taky začínalo lézt na mozek.
"Jen kvůli tobě teď vězíme na střeše v obklíčení nemrtvých, takže nebude žádná škoda když-"
"Dost!" zakřičela jsem z plných plic. "Místo těch keců bys jim mohl jít dolů pomoct."
Roran vrátil Sulejmána zpátky na střechu a já si na chvilku oddechla, ale opravdu jen na chvilku, protože teď si to rázoval přímo ke mně. Chytl mě za zápěsti a dotáhl na to samé místo,jako Sulejmána .
"Proč tam neshodíme ji?" zeptal se turek spokojeně. Za dobrotu, na žebrotu. Já mu pomůžu a ono se to ještě obráti proti mně. Někdo by měl tomu pitomečkovi připomenout, že kdybych nezasáhla, byl by dávno dole.
"Čarodějnice škoda nebude."
Logicky, kdybych byla čarodějnice, asi bych jim dávno uletěla na koštěti nebo na kdovíčem a nechala bych je tu samotné. Nesmím ale zapomínat na to, že jsem se ocitla ve společnosti primitivů. Napadlo mě ale, proč teda nehrát tu jejich hru, pokud ji tak moc věří?
"Proklínám tě," zvolala jsem výhružně na Rorana. Snažil se tvářit odhodlaně, ale chvilková najistota na něm byla poznat. "Budeš mít...ehm...velmi, velmi příšerný osud a...zemřeš pomalu...asi...třeba zrovna teď." Stěmito slovy jsem jej srazila místo mě ze střechy mezi zombie. To co s ním udělali vám raději popisovat nebudu. Jeden z největších hrdinů bitvy o Alagesii a nechá se nějakou holkou shodit ze střechy. Samozřejmě mi do karet hrála jeho nejistota z toho, jak si myslel, že doopravdy čaruju. Možná mi ho mělo být líto a měla bych mít teď špatné svědomí, vždyť jsem zabila člověka, ale já neměla, teda aspoň jsem na to neměla čas. Hned potom, co jsem shodila Rorana se na mě vrhl Sulejmán. Možná se cítil v ohrožení, když viděl, co jsem provedla Roranovi.
"Hej!" křičela jsem. "Neublížím ti, pitomče."
Sulejmán se zastavil. Vážně si asi myslel, že jsem čarodějka.
"Pokud neublížíš ty mně," dodala jsem spěšně.
Opatrně přikývl a odstoupil o krok. Když jsem se mohla vydýchat a uklidnit, začalo to na mě všechno dopadat. První, co jsem pocítila byl vztek na Sulejmána, který mě chtěl očividně obětovat zombíkům bez nějákého rozumné důvodu. Když jsem však pohlédla dolů, málem jsem ze sebe vysypala můj obsah žaludku. Na silnici a na chodníků se povalovalo pár nemrtvých bez hlav, mazi nimi zombie Roran a -což mě vážně vyděsilo- zombie Ezio. Na chodníků ležela mrtvola Eragona a já zažila už asi desátý pocit úzkosti za dnešek. Nemohla jsem ho ale litovat, protože zombie Ezio mě i Sulejmána právě zaměřil a rozběhl se k nám. Doufala jsem, že proměna v zombie mu nějak ubrala asasínské mrštnosti, protože pokud ne, na střeše bude za pár sekund a s námi je konec.
Na všechnu smůlu, která se mi dnes lepila na paty, jsem ani nedoufala v nějaký zázrak, proto mě ještě víc překvapil Harry, který se z ulice vyřítil s autem. Jedno si zapamatujte, nikdy se nepokoušejte brzdit na mrtvolách, je to k ničemu. Auto dostalo smyk a narazilo do zdi pod střechou a díkybohu přirazilo ke zdi i zombie Ezia. Asasín sice pořád žil, ale nemohl se hnout a tak bylo naštěsti na chvíli nebezpečí zažehnáno. Neotálela jsem a okamžitě seskočila ze střechy. Za mnou kupodivu se hned přidal i Sulejmán a když doskočil, měla jsem sto chutí mu dát pořádně přes čelist, protože tahle všechna spoušť byla jeho vina a on si teď kupodivu skočí ze střechy jakoby se nic nedělo.
Nasedla jsem do auta, kde už se na zadním sedadle mačkal Boromir, Legolas, Leo a Hazel. Nakonec jsem si to rozmyslela a vlezla i se Sulejmánem do kufru.
"Zacouvej a drcni do něj ještě trochu," pobízel Dudley Harryho a ukazoval na Ezia zaklíněného mezi kapotou a zdí.
"Nebylo by lepší, vyjít ven a vyřídit si to s ním na férovku?"
"Proboha hlavně už jeďte!" zakřičela jsem.
Harry si to nemohl odpusit a i tak zacouval a narazil do Ezia ještě jednou, přičemž se krákavě smál. Já už jsem byla na pokraji svých sil a opřela se o dveře kufru. Neskutečně mě bolelo zápěstí od toho, jak mě Roran držel na okraji střechy. Cítila jsem, jak se auto rozjelo.
A zanedlouho, aniž bych to postřehla, jsem usnula.

oOoOo

"Pokud okamžitě nevstaneš, jedem k babičce sami!" vzbudila mě naštvaně máma a zatřásla se mnou.
Chvíli jsem ležela v posteli a zmateně zírala do zdi. Musela jsem mít opravdu zvláštní sen. Nejhorší bylo, že jsem si ho pamatovala úplně celý od začátku do konce. Byl to ten nejhorší sen, jaký jsem kdy měla a rozhodně jsem byla ráda, že to byl JENOM sen.
Vstala jsem z postele a chtěla jít oznámit mámě, která už zase pobíhala po kuchyni a hledala rtěnku, že zůstanu doma. Zastavila mě ostrá bolest v zápěstí a když jsem si ruku prohlédla, zjistila jsem, že se mi kolem zápěstí objevila velká modřina. Jakoby mě někdo pevně chytl.
"Počkejte, jedu s váma," vyskočila jsem rychle z postele. Měla jsem neblahé tušení, že tady bych dál sama zůstávat neměla.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Jak se vám líbí Zombie Apocalypse:

Je úžasná! 53.8% (7)
Je to super! Moc vtipné :) 23.1% (3)
Dá se... :/ 7.7% (1)
Jak někdo mohl vymyslet takovou blbost?! 15.4% (2)

Komentáře

1 Annie Annie | 21. února 2015 v 12:59 | Reagovat

Wau! Mě se to líbilo ještě víc než 1. kapitola! Tohle mě neskutečně baví! Bude i další kapitola? :-D

2 CherryPie CherryPie | 21. února 2015 v 21:09 | Reagovat

[1]: Další kapitola asi už nebude :) I když nemůžu říct, jestli mě záchvat šílenství znova nepopadne a nezačnu psát něco podobného :)

3 Vendëa Lissësúl Vendëa Lissësúl | Web | 26. února 2015 v 19:08 | Reagovat

"Hovoří Černou řečí!" zvolal Boromir. "Gondor měl již mnoho co dočinění s pekelníky z Mordoru. Určitě patří k nim!"
XD
haha, moc dobrý! :D

4 KenisKa KenisKa | 6. března 2015 v 14:57 | Reagovat

To je skoda, ze uz nebudou dalsi dily... Doufam, ze te zase popadne zachvat silensvti :D

5 KenisKa KenisKa | 6. března 2015 v 14:57 | Reagovat

To je skoda, ze uz nebudou dalsi dily... Doufam, ze te zase popadne zachvat silensvti :D

6 KenisKa KenisKa | 6. března 2015 v 14:57 | Reagovat

To je skoda, ze uz nebudou dalsi dily... Doufam, ze te zase popadne zachvat silensvti :D

7 KenisKa KenisKa | 6. března 2015 v 14:57 | Reagovat

To je skoda, ze uz nebudou dalsi dily... Doufam, ze te zase popadne zachvat silensvti :D

8 CherryPie CherryPie | Web | 7. března 2015 v 9:34 | Reagovat

Páni, nečekala jsem, že se to někomu vůbec bude líbit :D
Ještě nikdy se mi nestalo, že by někdo moje šílené nálady uvítal :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama