Stav rozepsaných povídek:

I'm just gonna hurt you- 0%
Nová budoucnost II 4.kapitola- 75%
Aktualizováno: 18.8.2017


Laurieth: Battle of Lonely Mountain 15.kapitola

5. února 2015 v 21:37 | CherryPie |  Laurieth: Battle of Lonely Mountain
Po dlouhé době další kapitolka :) Trochu jsem to zkrátila, protože tak nějak nebyl čas :)



Brzké ráno v Temném hvozdu probíhalo stejně jako kdy jindy, ale Laurieth byla přece jenom nervózní. Oproti ostatním, kteří normální den prožívali, se ona hned po probuzení strachovala o Bilba. Nevěděla, co chystá a to bylo snad to nejhorší. Kdyby alespoň věděla, jak mu pomoct, cítila by se mnohem lépe. Jenomže Bilbo se choval tu noc velmi zvláštně a odmítal jí cokoliv povědět. A tak jí nezbývalo nic než mu věřit a zůstat stranou všeho, což bylo nervy drásající, obzvlášť pro někoho jako je Laurieth, která měla ráda měla věci pod kontrolou.
Zatím vše vycházelo podle plánu. Bilbo poslal nad ránem Athelas směrem k strážným stojícím u bran a ti ji okamžitě vzali do království. Tam se s ní Laurieth jakože znovu shledala a byla ráda, že má Athelas teď už vždy při ruce. Musela sice chvíli poslouchat Legolasovy narážky na klisninu výšku, ale stačilo pár nerudných poznámek na jeho adresu a dal pokoj.
Další dobrá zpráva byla ta, že dnes měla mít celý den hlídku a to s Legolasem, takže ji podezření o propuštění trpaslíků úplně mine. Získat alibi na dnešní den bylo splněno a tak si tento úkol mohla pomyslně odšktrnout ze svého seznamu věcí, potřebných dnes udělat.
Nejhorší část však přišla tehdy, kdy měla všechno zařízené a teď jen čekala, co Bilbo vymyslí. S Legolasem stáli před branou a zírali do lesa, hledali jakýkoliv pohyb, který by jim prozradil možný útok nepřítele. Laurieth se však nemohla soustředit. Čím déle stála na stráži, tím více si vyčítala, že to všechno nechala na Bilbovi, měla z něj to jeho tajemství přece jen vytáhnout. Čím víc takhle přemýšlela, tím víc si uvědomovala, že ještě nikdy na nikoho takhle nespoléhala. Bilbo byl vůbec první...hobit, kterému nechala v něčem volnou ruku.
"Děje se něco?" zeptal se unaveně Legolas. Laurieth byla poslední dobou hodně roztěkaná a dnešek nebyl vyjímkou. Bral to už jako denní rutinu, zeptat se jí co se děje a očekávat odpovědět typu: Nic.
"Nic," odpověděla. Legolas se v duchu zasmál a jak tomu bylo už několikrát po sobě, přikývnul a nevěnoval tomu pozornost.
Dalších několik hodin stáli mlčky. Laurieth pomalu začínala sžírat nejistota ohledně Bilba. Byla tak bláhová, když mu svěřila něco tak důležitého, ale tehdy když tvrdil, že ho nikdo neuvidí, zněl velmi přesvědčivě. Něco všem tajil, ale to teď nebylo podstatné, podstatné bylo zachránit trpaslíky a i když Thorina neměla ráda, nepřála mu strávit zbytek života za mřížemi. Myšlenky na Erebor úplně vypustila z hlavy a zdály se jí tak zbytečné, oproti tomu všemu co se teď děje.

oOoOo

Z poklidného dopoledne se chaos stal velmi rychle, aniž by si někdo ten rozdíl vůbec stačil uvědomit. Z ničeho nic se do ticha rozhlehl zvuk troubení a nastal zmatek. Legolase a Laurieth okamžitě vystřídali dva mladší elfové ve hlídání brány. Několik elfů ve zbroji běželo k malé přehradě za královstvím. Laurieth i s princem je následovali a bezeslov doběhli až k místu. Když Laurieth poprvé sptařila trpaslíky i Bilba, jak se plaví v sudech po řece, nemohla uvěřit svým očím. Bilbo to dokázal! Problém nastal tehdy, když jeden ze strážných elfů, zavřel průplav a trpaslíci zůstali uvěznění za přehradou.
Jako na zavolanou se z lesa vyhrnula tlupa skřetů v čele s Azogem. Laurieth by se nejraději plácla do čela, úplně na Azoga zapomněla. Od té doby co Azogovi jeskynní skřet poslal zprávu, musel je všechny sledovat. Čáru přes rozpočet mu určitě udělali elfové, tím, že trpaslíky zajali. V podstatě by měl Thorin Legolasovi ještě poděkovat, protože jim všem zachránil život. Netušila, jak by si samotní poradili s takovou tlupou skřetů.
Teď ovšem nebyl čas na přemýšlení, co by se stalo kdyby je elfové nezajali. Troubení polnice ohlašující úprk vězňů se změnil na bitevní vřavu. Laurieth instinktivně vytáhla luk a odstřelovala skřety na dálku. Stihla jich zneškodnit asi pět, dokud ostatní skřeti nedoběhli až k ní. Musela tedy odložit luk a vytáhnout nože. Oproti skřetům se sekerám neměla s pouhými noži šanci jejich výpad vykrýt a proto musela využít svojí rychlosti a mrštnosti, aby nepřátele zabila dřív něž stačí vůbec něco udělat. Občas se do jejího zorného pole připletl Legolas, který kupodivu používal luk i na boj zblízka a střílel skřety na dvoumetrovou vzdálenost. Při bližším boji ještě nikdy nikoho neviděla bojovat s lukem a upřímně jí to připadalo šílené.
V návalu zmatku využil Kili příležitosti a vylezl na přehradu, kde opět zprůchodnil zplav. Trpaslíci se postupně v sudech začali vzdalovat a skřeti se samozřejmě pustili za nimi. Když pohlédla na hráz, uviděla jen záplavu rudých vlasů, které okamžitě zmizely za kamennou hradbou, která označovala hranice království. Ostatní elfové se u hranice zastavili a zmateně koukali na jednu osamělou elfku, která se bezhlavě řítila za skřety. Laurieth nevěděla, co se děje, ale instinkt jí velel, aby se pustila za Tauriel. Rozběhla se tedy za ní. Když míjela jednoho elfa, vzala mu z toulce hrst šípů a jeho nadávky ani nevnímala. Těsně před tím než skočila před nízké hradby stačila šípy schovat k sobě do toulce, kde se okamžitě zahákly a mohla je vytáhnout jen lehkým trhnutím. Při všech těch hraničářský kouscích by jí z normálního toulce všechny šípy vypadaly, ale teď pevně držely namačkané v něčem, co Laurieth nedokázala pojmenovat, každopádně byla ta věc velmi účinná. Přeskočila hradby, které vypadaly hodně nízké, překvapila ji však hloubka srázu pod nimi. Na moment zaváhala a to byla jedna z největších chyb. Dopadla na jednu nohu a i když udělala kotoul, aby zmírnila pád, stejně se jí v kotníku rozlilo horko následované ostrou bolestí. Nejraději by si teď sedla a proklela všechno možné od srázu až po hradby, ale nebyl čas. Skupinka skřetů, pronásledující trpaslíky podél řeky, s Tauriel v patách se pomalu vzdalovala. Laurieth pelášila za nimi a vytáhla luk, připravená kdykolliv střílet. Najednou uslyšela za sebou tichounké žuchnutí, slyšitelné jen pro eflské uši, ale nebrala to v potaz a běžela dál. Po pár metrech Tauriel konečně dohnala. Rusovláska na ni pohlédla vděčně a vyděšeně zároveň, ale nic neřekla a běžela dál. Skřeti tak rychlí nebyli, proto je za malou chvilku dohnali a nastalo další krveprolití. Laurieth zalitovala, že si luk vytahovala, protože jí stejně k ničemu nebyl a teď dokonce neměla ani čas jej vyměnit za nože. Musela proto vyzkoušet Legolasovu techniku, střílení na blízku. Párkrát se jí povedlo zastřelit dva skřety běžící za sebou, ale to opravdu jenom párkrát. Skřetů bylo pořád plno a neměla tak ani chvilku času změnit zbraně. Cítila, jak se jí zásoby šípů pomalu ztenčují a tak se pokoušela šetřit. Jednou tím, že nejbližšímu skřetovi vypíchla oko a druhého tím samý šípem zastřelila nebo někoho lukem prostě praštila po hlavě až se skácel v bezvědomí na zem. Jednomu z nepřátel se dokonce podařilo, poranit jí ruku a látka na rameni teď dostávala barvu karmínově červené. Skřetů ale jakoby pořád neubývalo, nořili se z lesa a bránili elfkám držet krok s trpaslíky plujícími po řece. I trpaslíci se jim snažili pomoct a házeli po skřetech svoje sekyry, klacky nebo kameny, když nějaké stačili sebrat, byla to ovšem zanedbatelná pomoc oproti tomu, co se hnalo z lesů.Už to chvíli vypadalo, že se vzduch na chvíli pročistil a Laurieth měla konečně šanci založit luk na záda a vytáhnout nože. Hned se cítila jistější a byla připravená na další várku skřetů. Žádní však nepřicházeli a tak s Tauriel na nic nečekaly a bežely podél řeky za trpaslíky.
"Co je s Kilim?" zavolala Laurieth, když si všimla celkem pobledlého trpaslíka krčícího se v sudu. Neviděla, jak to s Tauriel trhlo.
"Otrávený šíp," odpověděl Thorin a starostlivě si Kiliho prohlížel. Voda tu byla trochu klidnější a tak elfky mohly zvolnit tempo.
"V Esgarothu bude Gandalf!" zavolala ještě na poslední chvíli Laurieth. "Počkejte tam na něj."
Poslední co uviděla byla Bilbova mávající ruka a poté i ta zmizela v zatáčce za lesem. Laurieth se ještě smutně dívala k místu, kde naposledy trpaslíky a Bilba viděla. Nechtěla si to přiznat, ale za tu dobu si je všechny oblíbila. V záplavě vzpomínek si nevšimla, že se Tauriel otočila a dívala se směrem odkud přišli. Z myšlenek ji vytrhl až její hlas: "Předpokládám, že tohle nebude dobré."
Tentokrát se otočila i Laurieth a viděla Legolase běžícího směrem k nim. Při tom pohledu si až teď uvědomila, jakou pitomost to udělala. Ale neměnila by. Trpaslíci nevěděli o její domluvě s Gandalfem, že se potkají v Esgarothu a ona jim to musela říct buď teď nebo nikdy.
"Co jste tím sledovaly?" zeptal se naštvaně Legolas.
"Mnoho věcí," odpověděla pohotově Tauriel. "Mám z Azoga velmi špatný pocit."
Laurieth v duchu ocenila její dokonalé maskování původního záměru a to ochránit Kiliho.
"Ale nebojoval," divil se Legolas. Jakoby z něj všechna zuřivost najednou vyprchala a vystřídala jej starostlivost.
"Když jsme přecházeli přes Mlžné hory, padli jsme do chvilkového zajetí jeskynním skřetům," objasňovala Laurieth. "Jejich král poznal Thorina a ihned kontaktoval Azoga. Je možné, že nás sledovali až sem."
"Chceš tím snad říct, že jsem vám všem zachránil život?" pousmál se Legolas.
Lurieth jeho otázku ignorovala. Nechtěla mu dávat záminku k tomu aby jí tuto skutečnost připomínal každý den.
"Něco chystají," řekla Tauriel, která si očividně jejich začínajícího sporu nevšímala a hleděla do dálky, kde naposledy viděli odplouvat sudy. "A Laurieth? Jsi si jistá, že už tam ten čaroděj bude?"
"To netuším. Snad ano jinak..." hlas se jí tady zlomil, když pomyslela, co by se stalo Kilimu, kdyby se mu nedostalo okamžité léčitelskí péče. "Myslím, že tady to ještě někončí."
"Taky myslím, na čaroděje bych nespoléhala," přisvědčila Tauriel. "Potřebuje pomoct okamžitě." Úkosem pohlédla na Laurieth, která v jejich očích mohla vidět záblesk zoufalství.
"Pokud má Azog nějaké nekalé plány, je potřeba je překazit," dodal Legolas.
"Souhlasím."
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Andey Andey | Web | 9. února 2015 v 19:12 | Reagovat

Viděla jsi film? Já viděla všechny tři části Hobita, ale knížku jsem nečetla. :D Pořád si říkám, jak dokázali natočit tři filmy, které trvají 2 a půl hodiny a někdy 3 hodiny, z jedné knížky. :)

2 CherryPie CherryPie | Web | 9. února 2015 v 19:30 | Reagovat

[1]: Jsem na tom podobně :) Knížku jsem taky nečetla.
Jackson to prostě umí zamotat. Jednak si myslím, že je to Legolasem a Tauriel, kteří mají svůj příběh a už tím se to prodlužuje a taky plno jiných věcí :) Každopádně si nestěžuju. Chci vidět Jacksonův film, ne úplně přesnou kopii knížky. Tu si můžu kdykoliv přečíst

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama