Stav rozepsaných povídek:

I'm just gonna hurt you- 0%
Nová budoucnost II 4.kapitola- 75%
Aktualizováno: 18.8.2017


Syn Pána zla 20.kapitola

17. ledna 2015 v 10:53 | CherryPie |  HP-Syn Pána Zla




"Jak...?" zajíkl se Voldemort, když uviděl levitující knihu. Letěla přesně tam, kam Harry ukázal.
"Překvapení," usmál se chlapec pobaveně. Možná, že byl první kouzelníkem, který dokázal velkého Temného lorda vyvést z míry. V duchu si poznamenal, že jestli se ještě někdy najde příležitost, jak otci udělat takové šoky, rád ji využije.
"No konečně," pronesl Voldemort, když po chvíli ovládl svůj výraz. Snažil se mluvit vážně, ale v jeho hlase pořád zůstavala trocha údivu. Pomalu přestával doufat, že se to Harrymu někdy povede a poslední dobou začal zpochybňovat věštbu, která byla o jeho synovi pronesena. Teď, když už Harry udělal první krok, to půjde mnohem rychleji.
"Zkus přivolat, třeba tamhle ten stojan na svíce," poručil Voldemort. Harry chtěl mávnout rukou a svícen přivolat, ale v půli pohybu se zarazil.
"Nač ten spěch?" zeptal se. "Máme přece spoustu času."
"Budeme mít spoustu času, až zneškodníme Brumbála," pochvaloval si jeho otec. Teď už nemělo cenu snažit se tom před Harrym nemluvit, čím dřív si na tu skutečnost, že zabije svého ředitele zvykne, tím líp.
"Mám pocit, že mě klobouk měl poslat do Zmijozelu," zamyslel se Harry. "V Nebelvíru nemám co dělat."
"To je moc hezké, že si to uvědomuješ," procedil Voldemort. "Teď bys mohl už začít trénovat."
"Převezl jsem samotného Pána zla," pokračoval Harry, jakoby Voldemortova předchozí slova úplně ignoroval.
"Uměl jsi bezhůlkovou magii dřív, že ano?" zeptal se netrpělivě Voldemort. Dost ho vytáčelo, když Harry takhle mluvil o blbostech, místo toho aby cvičil. "To jsi mě teda vážně převezl, kluku, a teď už PŘIVOLEJ TEN SVÍCEN!!" Poslední slova hrubě zakřičel.
"Nebudeš křičet na mého syna," ozvalo se tiše z kouta.
Voldemort se bleskurychle otočil a spatřil svou ženu s naštvaným výrazem ve tváři.
"Dobrá práce Harry," usmála se Marion.
"Ty jsi tu byla?" zeptal se překvapeně chlapec.
"V zastíracích kouzlech jsem dobrá."
Voldemort už zatínal pěsti od vzteku, protože ho stále někdo zdržoval. Jeho syn musel trénovat a na rodinné rozhovory právě nebyl čas. Nevěděl, proč tu jeho žena celou tu dobu byla, ale v záchvatu vzteku nad tím ani neuvažoval.
"Můžeš už sakra začít něco dělat?!" obořil se na Harryho Voldemort.
"Nekřič na něj," zamračila se Marion.
"Neporoučej mi, co mám dělat!"
Harry pohlédl na svou matku a ona nepatrně přikývla. "Měl bys mu to říct, doku se ještě jakž takž ovládá."
"Co mi má říct?"
"Že na kouzelníky možná působíš hrozivě, ale ve skutečnosti jsi tak sebestředný primitiv, že tě dokonale obelže i jedenáctileté dítě."
"Promiň Harry," dodala Marion, když si všimla Harry uraženého výrazu, jakmile ho nazvala dítětem.
"Co to má u všech všudy znamenat?" zeptal se Voldemort.
Marion kývla na Harryho. Chlapec se zhluboka nadechl. Byl rád, že se tu jeho matka nakonec objevila, protože z otce šel momentálně strach.
"Nooo," začal pomalu. "Ohledně té přísahy..." Chvíli mlčel
Voldemortovi pomalinku začínalo svítat. Přísahy bývají nebezpečné a on před chvílí jednu bezmyšlenkovitě prohodil. Jen kvůli tomu, že věřil sám sobě, že žádná jiná možnost jak svrhnout nynější vládu neexistuje. Zhluboka se nadechl, když mu došlo, že jeho syn zřejmě nějakou možnost našel a teď ho zahnal do kouta právě onou přísahou. Pomalu vydechl, protože se to v něm vřelo vztekem.
Když ho Harry pozoroval, ještě jednou v duchu děkoval matce, že tu je sním. Kdyby tu nebyla, Voldemort by ho zřejmě rozsekal na kusy.
Než jeho otec stačil něco říct, Marion pokynula Harrymu ke dveřím. Když je za nimi zavřela, nakoukla ještě na svého vzteky ochromeného manžela a usmála se: "Zkus popřemýšlet o politice," poradila mu a zmizela ze dveří dřív, než by jí nějaká levitující věc srazila na zem, v tomto případě náš známy stojan na svíce.
"Raději na chvíli zmizíme," řekla Harrymu. "Za chvíli ho to přejde a už nebude mít chuť nás zabít, potom s nikým týden nepromluví a nakonec bude muset toho všeho násilí nechat. Ty jsi můj malý génius, víš o tom?"
Prohrábla Harrymu vlasy, takže z nich měl vrabčí hnízdo, ale to mu nevadilo. Ani on se neubránil úsměvu.
"Co bys řekl malému výletu na Příčnou ulici?"

A/N: Tak tu máme konec. Když jsem to po sobě četla, nešťastně jsem si začala uvědomovat, že poslední dvě kapitoly jsem celkem unáhlila. Možná je to tím, že k povídce už nemám takový vztah jako na začátku a možná taky tím, že jse se blížila ke konci a svádělo mě to, abych si vyzkoušela jaký je to pocit, ukončit povídku.
Musím se přiznat, že jsem to dokončila jenom kvůli vašim komentářům, protože někdy u patnácté kapitoly jsem začla číst Pána Prstenů a ten mě uchvátil úplně stejně jako Harry a přestože je téma Harry syn Voldemorta jedním z mých nejoblíbenější, prostě jsem si nemohla pomoct. Takže moc všem děkuju za komentáře ať už pochvalné nebo kritizující. Doufám, že moje prvotina nebyla zas až tak hrozná, jako to je u povídky Red Rebel :D Tu už zřejmě nikdy nedokončím.
Doufám, že se s vámi neloučím úplně a narazím na vás i v nějaké jiné povídce. V hlavě se mi rodí už několik dní spousta nápadů na povídky ze světa Harryho Pottera, tak doufám, že nějaký z nich uskutečním.
Ještě jednou moc děkuji všem komentujícím a doufám, že vás ten konec moc nezklamal :)
CherryPie
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa


Komentáře

1 nika nika | 17. ledna 2015 v 22:23 | Reagovat

Zaver sa mi pacil. Aj keď som si myslela, ze Voldemort na to pride skor ako mu to povedia. Som rada, ze si ju dokoncila a zelam vela uspechov v zivote aj v pisani dalsich poviedok.

2 CherryPie CherryPie | Web | 17. ledna 2015 v 23:01 | Reagovat

[1]: Děkuju moc :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama