Stav rozepsaných povídek:

I'm just gonna hurt you- 0%
Nová budoucnost II 4.kapitola- 75%
Aktualizováno: 18.8.2017


Syn Pána zla 17.kapitola

1. ledna 2015 v 15:21 | CherryPie |  HP-Syn Pána Zla

Tentokrát jsem se celkem přemáhala abych něco napsala :D To bude tím Silvestrem :)
Tak si užijte tuto novoroční kapitolku :) Příjemné čtení



U stolu zavládlo hrobové ticho. Marion při vyprávění začaly slzet oči a nekontrolovatlně se rozbrečela. Susan se ji snažila utěšit a jemně ji objala. Voldemort obrátil oči vzhůru a sledoval Harryho. Chlapec měl na tváři zamyšlený výraz.
"Takže proto se na mě tak díval," řekl po chvíli.
"Kdo?" zeptal se Voldemort.
"No Brumbál," upřesnil Harry. "Když mě poprvé viděl."
Voldemort přikývl a nic neříkal. Harry vypadal soustředěně a Voldemort by se vsadil, že kdyby na něj teď promluvil, nereagoval by. Otázka byla, nad čím tak přemýšlí. Co pro něj znamená věštba? Proč ho Brumbál nezabil? Proč se za ním v sirotčinci nikdy nepřišel podívat, když ho ušetřil? To Voldemort nevěděl, ale byl velmi zvědavý. Nitrozpytem by to zřejmě nezjistil, protože ten odhaluje jenom vzpomínky, ne myšlenky. Litoval, že včera toho mladého telepata umučil k smrti, mohl by mu být teď užitečný.
"Tome, pověz něco," vybídla ho Marion. Už delší dobu jej pozorovala a uvědomila si, že toho zatím moc neřekl. Voldemort se šibalsky usmál. V této podobě to vypadalo zcela normálně, kdyby však měl tu svoji jinou, tu hrůzostrašnou, nepochyboval, že by se všichni lekli.
"Mám pocit," řekl Voldemort. "Že Brumbálova zhouba, ze které si chtěl vytvořit zbraň, nakonec přece jenom bude mít to původní využití."
Marion stuhla a otevřela překvapením pusu.
"Ta zhouba," rozkřikla se na svého manžela. "Sedí právě tady a je to tvůj jediný syn. Nebudeš o něm mluvit, jakoby pro tebe znamenal jen tohle!"
Voldemort ji však poslouchal jen na půl. Mohl jednou provždy odstranit z cesty Brumbála a řešení sedělo právě před ním a zkoumavě si jej prohlíželo. Když svého syna tak pozoroval, musel uznat, že po matce zdědil jen barvu vlasů a očí. Výrazy ve tváři, pohled a pohyby ztotožňoval se svými.
Ať však přemýšlel jak chtěl, nemohl přijít na to, v čem by se tento chlapec mohl rovnat Brumbálovi. Byl velmi malý, ale nepochyboval, že ještě doroste - nebo spíš bude muset dorůst, nic co by lektvary Severuse Snapea nespravily.
Bez brýlí vypadal mnohem rozumněji než s nimi. S brýlemi to byl typický bradavický prvák, ale teď když tu seděl bez nich a jeho oči už se neskrývaly za sklíčky, vypadal mnohem víc jako syn svých rodičů.
S těmi vlasy budou muset něco udělat. Chlapec vypadal tak roztomile zanedbaný, když mu neposlušné prameny odstávaly do všech stran. Budu ho muset dát ostříhat nebo pořádně učesat, pomyslel si Voldemort. Bude z něj muset vytlouct to dítě a udělat z něj muže, který porazí Brumbála.
Kdekomu by připadalo šílené udělat tohle všechno jedenáctiletému dítěti, ale Voldemort byl šílený po moci a šance využít něco takového se nenaskytně každý den.

Marion moc dobře věděla nad čím její manžel přemýšlí. Znala ho na to až příliš dobře.
"Harry," oslovila jej jemně. "Chtěl by ses tady porozhlédnout? Susan tě provede."
Dcera se tázavě podívala na matku. Marion trhla hlavou k Voldemortovi, který byl stále zahloubán do svých plánů a převrátila oči v sloup. Susan hned pochopila, o co jde a Harry si taky všiml výměny pohledů mezi nimi.
Spiklenecky se usmál. "Samozřejmě," odpověděl a vstal od stolu. Susan se zvedla také a odkráčeli spolu pryč z jídelny.
"Vím o co ti jde," řekla přísně Marion jenom co se dveře zavřely a nastalo ticho.
"Geniální, že?" odpověděl Voldemort a spiklenecky se mu zablýsklo v očích.
"Je to odporné!" zakřičela na něj. "Po jedenácti letech vidíš svého syna a místo toho, abys plánoval, jak mu ty roky vynahradíš, tak jej vidíš jenom jako válečnou zbraň."
Cítila jak jí rudnou tváře vztekem, nejraději by po něm teď skočila a omlátila mu hlavu o cokoliv, co by bylo po ruce. Jeji děti nejsou válečná zbraň a měl by si to každý pamatovat!
"Vynahradím mu je," řekl klidně Voldemort. "Budu ho učit, jak být výborným kouzelníkem."
Jeho klidný tón ji deptal ještě víc. Kdyby ho neznala už tolik let a tak dobře, možná by mu i uvěřila, jenomže on měl vždy ve všem postranní úmysl a tohle nebyla výjimka.
"Abys ho potom mohl využít," pokračovala za něj.
"Porazí Brumbála, bude slavný," prohodil.
"Ale za jakou cenu," vychrlila hned Marion. "Jeho otec ho bude vidět jenom jako prostředek k ovládnutí světa!"
Voldemort se pousmál a vstal od stolu. Zamířil si to ke dveřím a než je otevřel ještě se otočil. Jedním pohybem vytáhl z kapsy hůlku a s nesrozumitelným zamumláním s ní mávl. Jeho postava vyrostla o deset centimentrů výš, jeho vlasy zmizely a místo nich se objevila mléčně bílá kůže. Jindy hnědé oči dostaly krvavě červenou barvu a nos vystřídaly dvě rýhy, jako u plazů.
"V tomhle jsi byla vždycky taková," řekl vesele. "Když dovolíš, mám práci a musím jít."
S tím se otočil a vyšel ze dveří ven.

OooOo

"Co mu chtěla?" zeptal se Harry Susan když skončili s prohlídkou domu a zamířili na zahradu.
"Tím se netrap."
"Už se stalo," řekl Harry. "Tak co mu chtěla?"
Susan chvíli mlčela. Vážně nevěděla jestli mu má něco říct. Matka by ji za to nejspíš zabila. Předpokládala ale, že s Harryho povahou se to chlapec stejně pokusí zjistit a nakonec to taky zjistí.
"Slyšel jsi věštbu," promluvila. "Zmiňuje se tam Brumbál."
"A...?"
"Je všeobecně známo, že otec a Brumbál jsou nepřátelé na život a na smrt. Také se proslýchá, že Brumbál je jediný člověk, kterého se kdy otec bál. Rozhodně nevím jestli je to pravda, ale to je vlastně jedno. Věštba předpověděla, že budeš mít moc porazit Brumbála. Nevím jestli bylo ve věštbě přímo řečeno jeho jméno, ale-"
"Ne, přímo řečeno nebylo," skočil jí do řeči. "Ale naznačeno bylo téměř jasně."
"Aha," zamumlala Susan a pokračovala dál. "Párkrát se otec a Brumbál utkali, prý se i otřásala zem. Možná to jsou jenom přehnané báchorky, ale v případě těch dvou jsem tomu ochotna uvěřit.
Tu věštbu pronesla Sibyla Trelawneyová těsně před tvým narozením. Seděla zrovna s Brumbálem u Prasečí hlavy. Jako shodou okolností Brumbála ten večer povolali do nemocnice u sv.Munga, kde se dozvěděl, že jsi se narodil."
"Hmmm," přerušil ji znovu Harry. "Zrovna mi tu tlumočíš přesně to, co mi řekla matka."
A měl taky pravdu, nechala se trochu unést. Zároveň ji ale potěšilo, že řekl slovo matka. Bude asi hodně přizpůsobivý, pomyslela si.
"Máš pravdu, promiň," zasmála se. "No zkrátka. Otec tě spíš vidí jako dokonalou zbraň proti Brumbálovi než jako syna. A mámě se to nelíbí."
Harry pokýval hlavou.
"Od něj se to vlastně i dalo čekat," prohodil klidně.
"Jo, to jo," přitakala Susan.

Prohlídka zahrady už potom probíhala potichu. Zahrada byla překrásná, plná fontán a květin. Jeidné co ho znervózňovalo byly osoby v černých pláštích, které se nahodile zjevovaly před branou a kráčely dovnitř.
"Otec svolalává Smrtijedy," řekla Susan když si neznámých čarodějů s maskami na obličejích všimla.
Harry její slova však moc nevnímal. Přemýšlel nad rozhovorem, který spolu před chvílí vedli.

Musel se přiznat, že se cítil ohledně Voldemorta zklamání, ale rozhodně to na sobě nenechal znát. Místo toho si slíbil, že mu jeho záměry rozhodně neulehčí.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa


Komentáře

1 Jana Jana | 1. ledna 2015 v 17:11 | Reagovat

Wau! Když si dneska napsala pod 16.kapitolu, že dnes večer bude další kapitola, nemohla jsem se dočkat! Zase parádní práce! Moc se těším na další! :-)

2 nika nika | 1. ledna 2015 v 17:55 | Reagovat

Pekná kapitola. Som zvedavá, že ako Harry sťaží snaženia svojho otca.

3 tera2001 tera2001 | 3. ledna 2015 v 20:59 | Reagovat

Pani! Objevila jsem tě vcera a tato povídka je úžasná!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama