Stav rozepsaných povídek:

I'm just gonna hurt you- 0%
Nová budoucnost II 4.kapitola- 75%
Aktualizováno: 18.8.2017


Laurieth: Battle of Lonely Mountain 9.kapitola

11. ledna 2015 v 21:07 | CherryPie |  Laurieth: Battle of Lonely Mountain


Vezeňské cely vypadaly přesně tak, jak o nich Laurieth slýchávala. Nácházely se hluboko v podzemí, kde začínalo být více zima. Cela představovala jen malou komůrku s postelí, stolem a záchodem. Na jednu stranu Laurieth fascinovalo království lesních elfů, ale rozhodně by si představovala, že se tu dostane za mnohem příznivější situace než jako zajatec.
Před uzavřením do cel je elfové ještě jednou prohledali, potom jim uvolnili ruce a zavřeli do cel. Laurieth podrážděně zavrčela na Legolase, protože ji tam spíš nešetrně strčil a práskl za ní mříží. Laurieth si sedla hned za dveře a pozorovala, jak elové zavírají ostatní trpaslíky. Na královského syna byl Legolas k ženám velmi hrubý narozdíl od ostatních. Na stráži zůstala ta rudovlasá elfka ještě s jedním a pomalu obcházeli kolem cel, přičemž vždy pohlédli koutkem oka po vězni.
Laurieth měla o lesních elfem vždy celkem vysoké mínění a jejich nynější chování ji dost zklamalo, od vznešených elfů se moc nelišili, možná byli jen trochu divočejší.
"Tauriel!" ozvalo se vzápětí ze schodů nahoře. Elfka se okamžitě otočila a spatřila Elriona, králova nynějšího poradce. "Král si přeje promluvit si s tím trpaslíkem."
"Jakým?" zeptala se Tauriel. "Je jich tu třináct."
"S Thorinem Pavézou," upřesnil Elrion.
Tauriel se hned otočila a otevřela dveře Thorinovy cely. Laurieth upřímně něco takového čekala, po rozhovoru s Legolasem bylo jasné, že Thranduil bude chtít s Thorinem mluvit. A to ji na tom právě tak děsilo, Thorin se s králem jistojistě nedohodne. Proč? Protože je to prostě Thorin.
Když Tauriel i spolu s Thorinem odešla, v celách zavládlo napjaté ticho. Laurieth jen doufala, že je Bilbo nějak najde a podaří se mu je nějakým způsobem vysvobodit. Šance ale byly nulové, pokud je Bilbo nesledoval od samého začátku.
Další výhodou na jejich straně byla skutečnost, že ještě nikdo neví, že je Laurieth taky elf, protože kapuci se jí neobtěžoval nikdo sundat. Nebyla to ovšem zlomová výhoda, díky které by se z tudma mohli dostat. Něco jí však napovídalo svou identitu skrývat, překvapení byla nepříjemná záležitost a dokázala nepřítele uvést do chvilkové nejistoty.
Hodiny plynuly a Laurieth si začínala myslet, že král Thorina ze vzteku zabil. Možná by se mu ani nedivila, Thorin dokázal být nesnesitelný. Thranduila ještě nikdy neviděla a v Lórienu se povídalo plno historek, z toho některým se dalo s těží věřit. Proslýchalo se, že je slepý na jedno oko, ale umí to dokonale zamaskovat. Potom také o jeho sporu s trpaslíky a manželce, která zemřela při bitvě. Občas zaslechla povídačky o tom, že by dokázal Šmaka porazit, protože má nadpřirozenou sílu, ale neudělá to, protože nemá rád trpaslíky. Přesně těmhle pitomostem nevěřila. Thranduil by byl určitě natolik prozíravý, že kdyby Šmaka zabil, jeho smrt by zatajil a pak by si vesele tahal bohatství z Hory do svého království.
Thorina nakonec přivedli. Tentokrát ho však nevedla elfka, ale Legolas a vypadal pěkně naštvaně. Za nimi kráčel ještě jeden elf. Když k ní pohlédl, nemoh uvěři tomu co vidí. Byl to její dávný přítel Tamalior. Spřátelili se při jedné z návštěv lesnich elfů v Lórienu. Na tváři se mu nejprve mihlo poznání, ale Laurieth se ještě víc zachumlala do plátěnky a tak jí byla vidět jen ústa. Pokud by ji poznal, ztratila by svoje malé tajemství.
"Střídání stráží," zvolal Legolas. Zavřel opět Throina do cely a Laurieth se musela usmát, když viděla, že princ s Thorinem nezachází o moc líp než s ní.
Tamalior však nepřestával zírat na osobu schoulenou u dveří cely. Ta pláštěnka mu byla povědomá, jen si ji nedokázal dát s nikým do spojitosti.
"Můj pane?" přišel k Legolasovi a sklonil hlavu na znamení úcty.
"Toho se můžeš ušetřit, tady tě nikdo nevidí," zasmál se princ.
"Ale vězňové..." zaváhal Tamalior.
"Těm to může být jedno," řekl pevně Legolas. "Co jsi mi to chtěl?"
Tamalior se naklonil k Legolasovu uchu a něco do něj zašeptal. Přitom se velmi nápadně díval na Laurieth. Obrátila oči v sloup, tenhle elf by hraničářem nikdy být nemohl. Základním pravidlem utajení je, že když o někom mluvíš a nepřeješ si aby o tom dotyčný věděl, nedíváš se na něj.
Když Legolas vyslechl Tamaliorův dotaz, povytáhl překvapeně obočí. Laurieth by se klidně vsadila, že se Tamalior, ptal co je zač tak hrouda šedozelené látky tam v cele. Pořád však ještě doufala, že se neprozradí.
Štěstí ji dnes zřejmě moc nepřálo, protože oba elfové došli k její cele a zkoumavě ji pozorovali, jako nějaký dobytek na trhu, o kterém uvažují, jestli bude výhodně ho koupit či nikoliv.
"Zírání skončeno?" zeptala se po chvíli nevrle.
"Vůbec jsem se tě nezeptal, jak se jmenuješ," řekl Legolas.
"Já vás taky ne," vyhrkla. Pořád si udržovala svůj nevraživý podtón, i když se snažila, aby věta zněla co nejslušněji.
"Odpověz mi," zamračil se princ.
"Na nic jsi se neptal."
Viděla jak Legolas zatnul zuby a řekla si, že dál už ho raději popichovat nebude. Musela ale uznat, že štvát elfího prince jí hodně baví.
"Je to ona," usmál se Tamalior. Tento tón hlasu i styl popichování byl pro Laurieth typický, obzvlášť když byla někde zavřená a nemohla ven. "Co tady děláš?"
Hrouda šedozelené látky jen něco nesmyslného zamručela.
"Našli tě z trpaslíky," divil se Tamalior. Na tváři se mu usadil nevěřícný úsměv.
"Athelas s sebou nemáš," pokračoval dál a přitom kroutil hlavou. Laurieth pociťovala nutkání prostrčit ruku mřížemi a uvalit tomu světlovlasému elfovi ránu pěstí přímo do toho jeho hezoučkého obličejíku.
"Mohl by jsi, prosím, přestat konstatovat to, co je očividně jasné?" procedila Laurieth skrz zuby a dál seděla zachumlaná v pláštěnce, tak aby jí nebylo vidět do obličeje. Možná už věděli kdo je, pořád ale nepotřebovala snášet dva upřené pohledy obou světlovlasých elfů. "Myslím, že jsem si plně vědoma toho, v jaké situaci se nacházím."
"Vůbec ses nezměnila," zasmál se Tamalior. Laurieth však na tomto setkání neshledávala nic tak vtipným. "Pořád stejně protivná."
"To je od tebe milé," usmála se jedovatě a zvedla trochu hlavu, aby si jejího úsměvu všiml.
"Myslím, že mi máš hodně co vysvětlovat, Tamaliore," vmísil se do rozhovoru Legolas. "A ty taky," kývl na Laurieth.
Legolase celkem překvapilo, že někdo jako Tamalior se přátelí s lidmi.
"Stačí, když tady Laurieth sundá tu pláštěnku." Na její jméno dal Tamalior větší důraz a Laurieth už začala cukat ruka směrem k mřížím, jak odolávala pokušení po něm chňapnout a uškrtit jej.
"Vážený elfe a to si říkáte přítel," pronesla.
Legolase značně znepokojilo její jméno, které bylo jednoznačně elfské. Nejprve měl zlost, že nějaká lidská žena používá elfí jména, hned potom ale pocítil nepříjemný pocit, že mu pár podstatných věcí uniklo.
"Sundej tu pláštěnku," poručil jí.
"Nebo co?" zuřila Laurieth. Věděla, že tady jí nic nepomůže, takže se na oplátku rozhodla oběma elfům zkazit náladu.
Všimla si trpaslíků, nalepených na dvěřích cel. Balin se na ni zkroušeně díval, nejspíš také uvažoval, že kdyby se utajil Lauriethtin původ, mohlo by jim to dát výhodu překvapení. Kili se uličnicky smál a kýval hlavou, protože se mu děsně líbilo, jak Laurieth pokouší trpělivost obou elfů. Thorin seděl u mříží stejně jako ona, akorát na rozdíl od ostatních trpaslíků seděl skleskle a opíral se o zeď.
"Nechovej se jako malá," řekl Tamalior.
"Příliš dospělácké řeči na někoho, kdo ani nedokáže sestřelit vránu na obloze bez mraků."
Jako první došla trpělivost princi. Nepříjemný pocit, z toho, že ona osoba v pláštěnce, která momentálně přípomínala hroudu hlíny, je elfka a on se k ní choval, tak jak se choval, ho připravila o zbytky příčetnosti. Bleskurychle vytáhl luk i šíp a zamířil mezi mříže na Laurieth.
"Tak dělej," zvrčel naštvaně.
"Ze všeho nejvíc nenávidím," pronesla s klidem Laurieth, i když to v ní vřelo. "Když mi nějaký nafoukaný blonďák míří šípem do obličeje."
Jen co to dořekla, princ praštil s lukem o zem a odemkl celu. Popadl Laurieth jednou rukou za rameno a druhou jí sundal kapuci. Špičaté uši okamžitě přitáhly jeho pozornost a on se otřásl. Jeho národ projevoval elfkám vždy znamenitou úctu a když si vzpomněl, jak jí tlačil meč do zad a následně ji strčil do cely, připadal si hloupě, otec by ho za to nejspíš zabil. Neomluvilo by ho ani to, že si myslel, že je Laurieth člověk.
Zhluboka se nadechl a povolil stisk na jejím rameni.
"O tomhle by měl otec vědět," řekl tišel a tentokrát co nejšetrněji vytáhl Laurieth na nohy. "Pojď s námi, Tamaliore."
Elf přikývl a spolu s princem vzali oba Laurieth každý za jedno rameno. Procházeli palácem a kdyby nebyla Laurieth tak naštvaná, užívala by si tu krásu okolo.
"Vedete mě nějak moc hezky," neodpustila si Laurieth ještě jednu narážku. "Na vaše způsoby."
Viděla, jak se Legolas zhluboka nadechl. Pocítila jakési zadostiučinění, když mu jeho předešlé chování dávala pěkně sežrat.
Dál se radovat nemohla, protože zrovna přicházeli k velkému trůnu, na kterém si pohodlně hověl Thranduil.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Vendëa Lissësúl Vendëa Lissësúl | Web | 12. ledna 2015 v 18:49 | Reagovat

Tak tohle jsem nečekala :D
Hrome, honem další! :)

2 Morusa Morusa | E-mail | 11. srpna 2016 v 11:20 | Reagovat

Legolas a Tauriel

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama