Stav rozepsaných povídek:

I'm just gonna hurt you- 0%
Nová budoucnost II 4.kapitola- 75%
Aktualizováno: 18.8.2017


Laurieth: Battle of Lonely Mountain 8.kapitola

5. ledna 2015 v 18:31 | CherryPie |  Laurieth: Battle of Lonely Mountain

Jsem ráda, že tuhle kapitolu mám za sebou :D Ta elfština mi dala zabrat. Mohla jsem si to sice vymyslet, ale já si to raději hledala tak, jak se to doopravdy řekne. Na některé fráze kolikrát ani překlad nebyl, takže jsem to poskládala z toho co bylo.
Proseděla jsem u elfsko-českých slovníků celou neděli. Doufám, že příště se tomu jazyku nějak vyhnu nebo se o to alespoň pokusím :)


Jenom co Laurieth dopověděla svoji domněnku, z lesa se vynořili tři obrovští pavouci. Trpaslíci teprve nedávno začali konečně věřit Athelas, že s jejich zbraněmi neuteče a tak je teď měli všichni pověšené na sedle. Na tváři se jim objevil bolestný výraz, protože Athelas momentálně stála příliš daleko a pavouci slezáli po kmenech stromů moc blízko a trpaslíci by nejspíš pro zbraně dojít nestihli. Pobrali proto klacky, které ležely na zemi.
Oháněli se po pavoucích. Lámali jim jejich dlouhé tenké nohy až to praskalo. Laurieth sama nevěděla, co to vůbec praská, pavouci, jak bylo známo kosti neměli. Teda alespoň ti normálně velcí.
"Bilbo, zbraně!" houkl na hobita Thorin a dál spolu se svými druhy tloukl jednoho z pavouků.
Bilbo na nic nečekal a doběhl k Athelas. Klisna klidně stála pozorovala dění kolem sebe. Stála jako socha ani se nehla. Bilbo to považoval za součást výcviku. Neměl sice ani poněti, jak by koně naučil klidně stát i když kolem něj zuří bitva. V duchu za tento výcvik děkoval, nevěděl co by si počali, kdyby jim teď klisna utekla.
Odepnul všechny meče, sekery i kladiva a nesl je k trpaslíkům jako otep slámy. První sáhl po meči Kili a hned za ním i Glóin po své sekeře. Bifur takové štěstí neměl, když sahal po své zbrani, pavouk využil jeho nesoustředěnosti a zakousl se mu přímo do lýtka. Bifur zavyl bolestí.
Laurieth jen křečovitě zatnula zuby. Už takhle dělali velký rámus, protože Bofur řval jako medvěd a mlátil pavouky hlava nehlava. Modlila se, aby ten hluk nepřílákal další pavouky.
Už bylo ale pozdě, nad hlavami se jim ozývalo šustění a když Laurieth pohlédla nahoru, viděla asi tucet pavouků jak se chystají skočit dolů. Byla ráda, že svoje zbraně si vždy nosila sebou, nemusela se tak probíjet až k Bilbovi jako to dělali ostatní trpaslíci. Až na Bifurovo zranění však všichni dostali do rukou své zbraně a oháněli se proti pavoukům s nástroji účinnějšími než klacky.
Laurieth se oháněla noži tak, že každý jeden zásah byl pro pavouka buď nanejvýš zranitelný nebo smrtící. Někdy nebylo od věci učit se taky místo boje i anatomii některých tvorů, bez větších potíží jste potom věděli kam bodnout, aby jste soupeře vyřadili z boje hned po prvním zásahu.
Ani Laurieth však nebyla bezchybná. Mohla se ohánět nožemi jak dokonale chtěla, ale jedné vážné chyby se dopustila. Neuvědomila si, že jí nikdo nekryje záda. Bojovala s pavouky, kteří byli před ní a nevěnovala pozornost jednomu, který se plížil k ní za jejími zády.
Zrovna využila příležitosti, kdy pavouk před ní zapištěl bolestí nad useknutou nohou a zabodla mu svůj dlouhý nůž přimo do hlavy. Potvora se sklátila na zem a víc už se ani nepohla.
"Laurieth!" zavolal Balin a mávl volnou rukou za ní.
Elfka se však otočila příliš pozdě. Pavouk vzadu se ji rozhodl kousnout zrovna, když se otáčela, aby se podívala na co Balin ukazuje. Palčivá bolest v pravém boku ji zastihla nepřipravenou a tak si i ona po dlouhé době zavyla bolestí. Pavouk však nečekal na to, až se vyřve, zaútočil znova. Tentokrát už to Laurieth čekala a vykryla jeho výpad jednou z osmi noh nožem. Čepel se pavoukovi zabodla hluboko do masa. Bolest však jakoby nevnímal a pokračoval v útoku jinou nohou. Laurieth tentokrát použila větší sílu na vykrytí útoku, takže přeťatá noha spadla do temného listí na zemi.
Instinktivně kopla do předu levou nohou, pavoukovi přímo do kusadel. Cítila křupnutí jednoho, které zlomila a malou chvilku na to i zvuk dopadajícího kusadla na zem. Tentokrát to byl pavouk, kdo vydal bolestný zvuk. Laurieth tato malá pavoukova nepozornost stačila a jedním pohybem nože ukončila jeho život.
"Thorine!" zařval Fili nedaleko ní. Otočila se právě včas, aby viděla jak Thorin mizí v lese lapen jedním z pavouků. Fili už se chěl rozběhnout za ním, ale zastavila ho jemná ruka, která mu tvrdě semkla rameno.
"Zůstaň tady a pomoz jim," řekla. "Nebo snad umíš lézt po stromech?"
Fili uznale pokýval hlavou. Ano, pavoci mají hnízda na stromech. Možná by se hrdinsky vrhl zachránit Thorina, ale přišel by pozdě. Než by vyšplhal na strom, Thorin by byl po smrti.
Laurieth se usmála a vběhla so hustého porostu přímo za pavoukem, který si už táhl svou kořist do hnízda, kde si ji chystal hezky obalit pavučinou a nechat dozrát.
Elfka se pomalu plížila za pavoukem. Přetáhla si přes hlavu pláštěnku a přikrčila se k zemi, takže byla pro nezkušené oko téměř neviditelná. Opatrně našlapovala a v naprostém tichu se víc a víc přibližovala k pavoukovi. Bleskově vytáhla luk z pouzdra na zádech, kde před chvíli uložila nože a do tětivy natáhl šíp. Nrž však stačila zamířit, pavouk se zachytil o jednu z pavučin a rychle šplhal i se vzmítajícím se Thorinem do koruny stromu.
Přicupitala ke stromu, objala ho a začala se neslyšně sunout nahoru. Po dvou metrech narazila na pár větví a tak začala skákat z jedné nadruhou. Pavouk jakoby něco slyšel, strnul v pohybu a pomalu se na jedné z tlustších větví otáčel směrem za zvukem ulomené větvičky. Laurieth přiskočila ke kmeni stromu a skrčila se do klubíčka. Děkovala její hraničářské pláštěnce, která ji tak dokonale ukryla, protože krásně splynula s kmenem stromu. Kmen sice nebyl úplně stejné barvy jako pláštěnka, ale postačilo to, aby tím zahnala pavoukovy pochybnosti o možném sledování. Pavouci zřejmě neměli až tak dobrý zrak a nerozeznávali odstíny barev.
Chvíli počkala, až se pavoukovo tělo zase nemotorně neotočilo zpátky a pokračovala ve sledování. Cestou na něj raději nestřílela, kdyby padl mrtvý k zemi, nejspíš by zavalil Thorina a její snažení by bylo k ničemu. Netrvalo ale dlouho a pavouk Thorina konečně pustil do jedné ze svých sítí. Trpaslík se snažil vyškrábat na nohy, ale lepkavá vlákna mu v tom zabraňovala.
Tentokrát už Laurieth nic nebránilo v tom, pavouka nemilosrdně zabít. Bleskově vytáhla luk i šíp a vložila jej do tětivy. Natáhla tětivu skoro až k ústům, chtěla dát pavoukovi smrtelnou a ránu, aby nemusela střílet na dvakrát, šípy nebyly zadarmo. Vyhodnotila tak zhruba dráhu letu, vítr tady nefoukal žádný, takže odchýlení ze směru se bát nemusela. Střílela na dálku necelých dvě stě metrů a musela také počítat s tím, že dráha šípu se při letu trochu sníží, zvedla proto luk mírně nahoru. Naposled se zhluboka nadechla a vystřelila. Šíp zasvištěl vzduchem a zasáhl pavouka jen o palec mimo cíl, který si Laurieth udala. I takový výkon však pavouka namístě zabil.
Thorin si dlouze oddechl, když viděl jak pavouk padá k zemi a hned na to spatřil štíhlou postavu, jak skáče z větve na větev a blíží se k němu. Z přátel, kteří by ho mohli zachránit si nejměně přál zrovna Laurieth, ale i tak byl vděčný za záchranu života. Nemusel ani nic říkat, stačil jí jeden pohled a pochopila, že Thorin se cíti velmi rozpačitě ale i tak jí děkuje.
Natáhla se z nejbližší větve k Thorinovi a podala mu ruku. Šlo to pomalu, ale nakonec jej vytáhla pryč ze sítě na větev, kde před malou chvíli doskákala.
"Díky," zašeptal potichu a sklopil pohled.
Jeho ego teď muselo utrpět vážnou ránu, pomyslela si vesele.
"Není za co," odpověděla co nejnormálněji a snažila se skrýt úsměv, který se jí dral na tvář.
Thorin se sebral a začal pomalu slézat dolů ze stromu. Laurieth zůstala stále nahoře, rozhodla se bežet po stromech. Nemohla vědět, kdy bude Thorin potřebovat posilu ze zálohy.
Trpaslík se hned rozběhl směrem odkud ho pavouk přitáhl a ani se neohlížel jestli je Laurieth za ním. Tolik k vděčnosti, pomyslela si trpce.
Chtěla se vydat za trpaslíkem, ale zabránily jí v tom chrastivé zvuky, jakoby se někdo pokoušel korunami stromu dostat stádo skřetů. Skřeti to sice nebyli, ale rozhodně nic lepšího. Další skupinka asi pěti pavouků si to mířila po větvích směrem k ní. Žádný z pavouků nebral ohled na to, jaký hluk udělá, rozdtrili každou větev, která se jim dostala do cesty.
Laurieth bleskurychle vystřelila první šíp a zasáhla nejbližšího pavouka. Byl by spadl dolů, kdyby ho nezachytila jedna z pavučin, která před chvíli věznila Thorina.
Další pavouk přišel na řadu krátce po tom prvním. Tentokrát se Laurieth střela moc nevydařila, takže musela použít ještě další šíp. Následující dva pavouky skolila každého jen jedním šípem. V toulci už jí zbývalo jen šest šípů, což ji znepokojilo. Kdyby přišla další horda víc jak pěti pavouků, musela by utéct. Zahnala pochyby a vystřelila i na posledního pavouka.
Rychle se otočila a spěchala zpět na místo, kde nechala trpaslíky. Koruny stromů byly husté a tak ze země viděla jen části. Za malou chvilku uslyšela lehký dupot a konečně se jí za tu dobu ulevilo. Vypadalo, že trpaslíci jsou tam kde byli a snad i v pořádku.
Jako první uviděla Kiliho jak statečně bojoval jen s dýkou v ruce proti jednomu pavoukovi. Větší výhled už neměla. Trochu se podivila, proč Kilimu nikdo nepomůže, pavouků už přece tolik být nemůže. Vzala luk a připravila šíp. Musela chvíli mířit, protože pavouk i trpaslík se neustále pohybovali a Laurieth rozhodně nechtěla místo pavouka zasáhnout Kiliho. Využila situace, když se Kili přetlačoval s jedním kusadlem a vystřelila. Šíp projel pavoukovi jedním z jeho očí a Laurieth se pro sebe usmála, tahle rána se jí povedla.
"Co to-?" zaslechla cizí hlas, který nestačil doříct větu a na Kiliho se řítili další dva pavouci. Laurieth proklínala takový hustý porost, protože neviděla, kdo to řekl. Uklidnila se myšlnekou, že se jí to jen zdá.
Šípy už dál používat nehodlala a tak vytasila z pouzdra na zádech své dva nože. Jeden vrhací a druhý dlouhý bojový. Počkala si až pavouk útočící na Kiliho vběhne pod ní.
Když se tak stalo skočila ze stromu přímo na něj a zabodla mu nůž do hlavy. Pokud se dá říct, že vůbec pavouci nějakou hlavu mají.
Druhý pavouk byl téměř na dosah a tak se otočila a jedním švihem mu usekla dlouhou chlupatou nohu, která se na ni chystala zútočit. Nestihla ani zamířit vrhacím nožem a musela uhnout před jinou nohou. Další útok nože schytala druhá noha a pavouk pištěl bolestí. To byla pro Laurieth výborná příležitost, takže mu i na tu blízku hodila vrhací nůž nekdě mezi oči. Pavouk se svalil na zem a víckrát už se nepohnul.
Chtěla se otočit na trpaslíky, ale uslyšela za sebou natahovat luk. Zastavila se v půlce pohybu. Nejprve ji polila hrůza, moc dobře si byla vědoma kdo za ní může stát. Rozhodně nadělali při boji hodně hluku, takže mohli přilákat nežádoucí pozornost. Ale to bylo hloupé, kdyby za ní stáli lesní elfové, Thorin už by křičel. Byla naštvaná sama na sebe, že se spíš soustředila na pavouky, než na skupinku stojící opodál. Potom byla naštvaná na samotný les, kdyby v něm šlo více vidět, nesžírala by ji teď nejistota. Lesní elfy nakonec vyloučila, trpaslíci by určitě spustili plno povyku, kdyby na ně narazili. Chtěla dokončit svůj pohyb, ale zastavil ji hrot meče, který se zaklesl do jejich zad.
Laurieth se zhluboka nadechla a na chvíličku zavřela oči, vůbec si nedokázala představit, co bude dělat.
"Taurohtar (Hraničář)," zašeptal ženský hlas napravo od Laurieth. Ještě stále měla na hlavě pláštěnku, takže si nikdo nevšiml jejich uší, tudíž také nevěděli, že jim rozumí.
Laurieth se chtěla otočit, aby se podívala jak velkému počtu elfů čelí, ale při sebemenším pohybu se jí meč zaryl víc a víc do zad. Cítila jak jí někdo vzal luk i šípy. Pár rukou ji potom vytrhlo i dlouhý nůž. Do jejího zorného pole potom přiběhl jeden z elfů a vysunul její vrhací nůž pavoukovi z hlavy.
"Kdo jsi?" zeptal se ženský hlas za ní.
"Hraničář," vyprskla drze Laurieth. Meč se jí bolestivě tlačil do zad a také věděla že někde za ní stojí elf s lukem a míří na ni.
"Anta ta nin (Dejte mi to)," promluvil mužský hlas nejspíš k elfům, kteří právě Laurieth vzali zbraně.
"Otoč se," poručil ji ženský hlas. Laurieth nerada poslouchala rozkazy a už vůbec ne od cizinců, jen by to dávalo na jevo slabost. Musela si ovšem přiznat, že teď nemá na výběr.
Před ní stál elf s dlouhými světlými vlasy a na zadéch mu visel, podobně jako jí, dlouhý luk s toulcem šípů. Meč, který jí ještě před chvíli bodal do zad držel v pravé ruce podél těla. A jak se nemýlila, hned za ním postával jiný elf s plně nataženým lukem. Krok za ním napravao odhodlaně stála elfka s dlouhými zrzavými vlasy až po pás. Luk měla také, akorát trochu kratší. Oba byli oblečení vesměs do zelených látek.
"Á nútë te (svažte je!)," rozkázal světlovlasý elf ostatní se okamžitě dali do práce. Skupinka lesních elfů čítala tak na patnáct členů, nejspíš hlídka.
Laurieth se při pomyšlení na lana svírající její ruce vztekle zamračila. Světlovlasý elf ji zkoumavě prohlížel. Zřejmě už něco tuší, pomyslela si. Uši přece nebyly jediným typickým znakem elfa. Její tvář také prozrazovala hodně.
Slyšela i Thorina jak se vzadu snaží elfy urážet, ale zřejmě mu to nebylo nic platné. Všimla si, že trpaslíci jsou taky odzbrojení. Elf, který vedl Bifura musel trpaslíkovi pomáhat, protože jeho zraněná noha pořád nechtěla poslouchat. Když jej tak pozorovala, vzpomněla si na svoje zranění. Docela nepříjemně pálilo, ale nebylo to tak hrozné, že by se nemohla pohnout.
Nakonec se dostalo i na Laurieth a i té dali ruce za záda a svázali lany. Když ji lano utahovali napnula ruce a když elf se svazováním skončil, zase je povolila, lana potom nebyla tak moc přitažená.
Světlovlasý elf, který stál vedle ní se na ni zadíval a nadzvedl obočí. I Legolas znal tenhle trik a vůbec ho nepřekvapovalo, jak si hraničářka činila. Každý elf vyšel jako stráž k jednomu trpaslíkovi. Legolas si raději hraničářku vzal osobně, věděl jak umí být tahle cháska prohnaná.
Ještě než ji vzal, otočil se k družině. "Hilya inyë (následujte mě)"
Laurieth vykročila směrem k elfovi, aby splnila jeho rozkaz. Viděla jak nedůvěřivě se na ni před chvílí díval a raději chtěla budit dojem poslušné rukojmí, aby mohla kdykoliv nemile překvapit.
Neuvědomila si však, že tím prozradila jednu ze svých výhod.
"Quetilyë Eldalambenen?! (Ty rozumíš elfsky?!)," vypadal celkem překvapeně. Laurieth stuhla na místě. Proklínala sama sebe jaký je pitomec. Mohla toho od nich tolik odposlechnout.
Raději mu neodpověděla a uhnula pohledem.
"Hanyalyë? (rozumíš mi?)," zeptal se znovu a hrubě s ní zatřásl.
"Vha (Ano)," zamumlala naštvaně.
Elf se zamračil. Slýchával o hraničářích, že umí překvapit, ale že někteří mluví elfsky?! To bylo pro něj něco úplně nového. Byl rád, že když prohodil pár vět s Tauriel, neřekl nic důležitého. Bude muset upozornit ještě ostatní elfy na to, že jim hraničářka bude rozumět i když budou mluvit rodnou řečí.
Dál kráčeli v klidu. Pavouci už na ně naštěstí neútočili. Laurieth si možná ve skrytu duše přála, aby vyskočili z větví alespoň dva, kteří by upoutali pozornost elfů a několik zajatců by tak mohlo utéct. Stále se ohlížela a starostilvě se dívala na Bifura, který pajdal až vzadu. Ji samotnou už začínal pořádně pálit bok a tak věděla, že pro Bifura musí být cesta velkým utrpením. Trpaslík však zachovával tvář bez výrazu a odhodlaně kráčel dál. Když ovšem našlapoval na zraněnou nohu koutkem úst mu cuklo, takže bylo jasné, že se překonává.
"Alaca (pospěš si)," zabručel elf za ní a cítila jak ji rukou postrčil do zad. Otočila tedy hlavu zpět a sledovala cestu. Ten protiva za ní ji začínal pěkně štvát, pořád se mu něco nelíbilo.
Elf ji z ničeho nic nasměroval pryč z cesty na úzkou pěšinku, které by si normálně nevšimla. Tušila, že právě sešli z cesty, která vede skrz Temný hvozd a míří ke království.
"To chytáte všechny pocestné a svazujete jim ruce?" zeptala se jízlivě elfa.
"Všechny ne," zasmál se. "Ale společnost Thorina Pavézy tudy neprochází každý den."
Ten trpaslík jim přivádí jen problémy, pomyslela si Laurieth. Všude ho znají a každý ho chce zabít.
"Nejste první ani poslední, co nás chtějí chytit," prohlásila unaveně. "Aby jste se ještě kvůli nám zbytečně nepobili."
Chvíli bylo ticho. Laurieth věděla, že dala elfovi dobrou záminku k přemýšlení.
"Král Thranduil se chce s Thorinem pouze dohodnout," odpověděl po chvíli. "A vůbec, jak jsi to myslela?"
"Pochybuju, že si Thorin dá říct. Ztrácíte čas. Kdybyste nás pustili-"
"Leccos se povídá," přerušil ji Legolas. "Thorin se pokouší zmocnit hory. Je to tak?"
"Zas tak pošetilý není."
"To ne," přitakal elf. "Ale je jako jeho děd. Arcikam ho přitahuje jako magnet a je kvůli němu ochoten i zemřít. Náš král má zájem o jistý šperk z hory, který mu právem náleží a určitě vás hned pustí, pokud se s Thorinem dohodne."
Laurieth vyděsilo, kolik toho elf ví a kde se to vůbec dozvěděl.
"Vím o co jde a taky vím, že s Thorinem se nedohodne," prohlásila pevně.
Odpovědět už jí nestačil. Právě se totiž dostávali před brány království. Dva elfové kteří stáli u brány zasalutovali a odstoupili.
"Připravte čtrnáct cel," poručil elf, který vedl Laurieth.
"Ano, princi," řekl strážný a rychle odběhl pryč.
Laurieth se údivem rozšířily zorničky. Princ? Když byla malá párkrát ho zahlédla při návštěvách Lórienu, ale raději věnovala pozornost jiným elfům, se kterými se přátelila.
Dále ji zarazil počet cel. Čtrnáct? Ale jich přece bylo patnáct. Jedině že by...

Ohlédla se dozadu a teprve teď zjistila, že chybí Bilbo. Zaplavila ji vlna úlevy, ale zároveň o hobita dostala starost. Pokud se ztratil nechtěla pomyslet na to, co ho v lese čeká.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Vendëa Lissësúl Vendëa Lissësúl | Web | 10. ledna 2015 v 15:43 | Reagovat

Panebože, honem další!!!!!!!! Já chci rychle další díl! :D
Je to úžasný :)

2 Vendëa Lissësúl Vendëa Lissësúl | Web | 11. ledna 2015 v 11:08 | Reagovat

S tou elfštinou by se mi do toho nechtělo, já si to vždycky sama vymejšlela. :D
Už se těším na Thranduila! :DD
Prostě se těším. :D

3 CherryPie CherryPie | 11. ledna 2015 v 18:57 | Reagovat

[2]: Nad Thranduilem přemýšlím poslední dobou celkem dost, hlavně o tom, jak ho podat :D Možná proto mi to tak dlouho trvá napsat další kapitolu. Doufám, že to nějak dobře vymyslím, nejlíp se mi přemýšlí ve fyzice, ale tu máme až v úterý :D
Jsem moc ráda, že se ti povídka líbí :-)

4 Vendëa Lissësúl Vendëa Lissësúl | Web | 12. ledna 2015 v 20:15 | Reagovat

[3]: Ve fyzice? :D To já mám nahnáno, aby mě nevyvolal, já přemýšlím v češtině a v dějáku :D
Nemáš zač :)

5 kleo5 kleo5 | E-mail | 5. ledna 2016 v 18:24 | Reagovat

Hej hezký! Sice by jsi asi očekávala že napíši pod jinačí kapitolu ale já mám dotaz. Kde jsi našla ten česko-elvský slovník? Chtěla bych machrovat před učitelkou ale nwm kde ho sehnat. :-( Předem díky za tvoji odpověď. Jo a kdyžtak by jsi mi mohla poslat odkaz. ;) :-)

6 CherryPie CherryPie | 5. ledna 2016 v 18:40 | Reagovat

[5]: Přiznám se, že občas taky na veřejnosti prohodím něco v elfštině :D Známí se to naučili ignorovat, ale ti co o tom neví jsou mnohdy úplně mimo a je to hrozně vtipné :D
Jinak v kapitole jsem používala fráze odtud: http://hartmann.valka.cz/panprstenu/quenya.htm
Je to opravdu užitečná stránka :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama