Stav rozepsaných povídek:

I'm just gonna hurt you- 0%
Nová budoucnost II 4.kapitola- 75%
Aktualizováno: 18.8.2017


Laurieth: Battle of Lonely Mountain 13.kapitola

25. ledna 2015 v 15:54 | CherryPie |  Laurieth: Battle of Lonely Mountain
Pomalu odhalujeme první pairing :D Chytrým dojde, jaký bude ten druhý, ale já na momenty překvapení stejně moc nejsem, takže nevadí :)
Příjemné čtení.



Poslední tři týdny hodnotila Laurieth jako ty nejlepší za posledních sto let. Splnil se jí jeden z jejich snů, patřit k vojsku Temného hvozdu. Přestože po ní první týden všichni lesní elfové zvědavě pokukovali, počáteční rozpaky se po čase ztratily a když dnes ráno procházela královským dvorem ke kasárnám, někteří jí pokývli na pozdrav. Nejvíc se sblížila s Tauriel, rusovlasou elfkou, také bojovnicí. Ony dvě byly v Temném hvozdu zatím jediné elfky, které dokázaly zacházet se zbraněmi, proto měly v království i trošičku vyšší postavení než jakého byly hodny. Laurieth zatím každý považoval za obyčejnou elfku z Lórienu a ona se rozhodla, že bude lepší, když se o jejím původu raději nikdo nedozví. Kdyby jen řekla, že je dcera Elronda z Roklinky a Lótiel od jezera Rhün, možná by nemusela tak brzo ráno vstávat, chodit po lese a poslouchat večné Legolasovy nadávky na Thranduila, který se stará jen o Temný hvozd a nechce jim povolit jednou provždy zničit pavoučí hnízdo v Dol Gulduru, protože pokud by je pobili tam, nemuseli by se skoro každý den potýkat z hordou čerstvě vylíhlých potvor. Jenomže Laurieth tohle všechno bavilo, celý den vodila elfy po lesích a stopovala pavouky, které se jim na konci dne vždy podařilo chytit a pobít. Šlo téměř o denní rutinu až na několik případů zraněných vojaků, které pak museli rychle dopravit do království. Laurieth také doufala, že při stopovaní narazí na stopy Bilba a Athelas, nic z toho ovšem nenašla. Pomalu se smutně začínala smiřovat s tím, že hobita i její milovanou klisnu něco sežralo. Nemohla si však připustit žádné slabé chvilky a tak svoje emoce držela na uzdě. Na plán, jak osvobodit trpaslíky také ještě nepřišla. Párkrát s nima promluvila, když procházela kolem cel. Král jí však poslední dobou začínal důvěřovat čím dál víc a tak ji několikrát přenechal hlídaní cel. Při takových příležitostech se snažila s trpaslíky něco vymyslet, ale všichni už byli zavření tak dlouho, že přestávali mít naději. Několikrát Thorinovi také radila, ať se s Thranduilem dohodne, on to však tvrdohlavě domítal.
"Vypadáš zamyšleně," ozval se hlas z jejími zády. "Trápí tě něco?"
Laurieth se otočila spatřila Tauriel. Rusovláska dlouze zývla a vlídně se usmála.
"Dneska jsme zavoláni dřív než obyvkle," postěžovala si Laurieth, aby zamaskovala svoje původní myšlenky. "Legolas začíná být těmi pavouky posedlý."
Tauriel se zasmála. I ona si všimla Legolasovy záliby v zabíjení pavouků, která se v něm probudila, když přijal Laurieth a s její pomocí je vystopoval téměř všude.
"V tom s tebou souhlasím. Třeba jich postupem času pobijeme tolik, že nebudou mít čas se dál rozmnožovat a nakonec královo povolení k výpravě do Dol Gulduru nebudeme potřebovat."
"Až na to, že se množí jako krysy," řekla Laurieth. "Mám pocit, že se s nimi budeme obtěžovat ještě dlouho."
Obě elfky stály před kasárnami, kde se postupně začali scházet ostatní členové stráže. Většina z nich alespoň jednou zývla, ale v jejich výrazech bylo vidět velké odhodlání. Odhodlání zničit dnes všechny pavouky, kteří se pokouší vniknout do Temného hvozdu. Netrvalo dlouho a přidal se i Legolas. Se všemi se pozdravil a šel si do stanu pro zbraně.
"Chová se nějak divně," poznamenal Tamalior k Tauriel. Laurieth stála poblíž, takže jeho slova také zaslechla a musela s nimi souhlasit. Jindy Legolas přicházel s úsměvěm na tváři, celý natěšený uštědřit pavoukům pořádnou lekci, ale dnes se choval velmi odměřeně. Obvykle si ještě chvíli s vojáky popovídal a postěžoval si, teď je jen pozdravil a šel si okamžitě pro zbraně. Navíc i jeho výraz byl velmi napjatý.
Bez dalších slov také vyšli do lesa a v hrobovém tichu následovali Legolase. Laurieth byla unavená, protože včera naháněli pavouky celý den a ona byla obvykle v čele skupinky a běhala z místa na místo, kde hledala stopy. Jako obvykle i dnes šla vedle Legolase a bedlivě se rozhílžela po náznacích jakýchkoliv stop. Musela si ale dávat pozor, protože včerejší stopy byly také celkem čerstvé a snadno se mohly splést s dnešními. Naštěstí nebyli pavouci tak inteligentní, aby po sobě stopy zamaskovali, nebo je propletli s ostatními. Poslední dobou se musí určitě divit, že je elfové najdou tak rychle.
"Laurieth?" zastavil se najednou Legolas a pozoroval něco u křoví. "Je to něco, co by stálo za řeč?"
Laurieth přišla ke křoví a přidřepla si, aby lépe viděla na otisk v zemi. Rozhodně to byla stopa a musela v duchu Legolase pochválit, protože ona sama by si jí zřejmě nevšimla. Trochu ji prohmatala a zjistila, že je čerstvá. Takže to musela být buď dnešní stopa nebo včerejší. Včera tudy ale rozhodně nešli, takže musely být dnešní. Co ale Laurieth zarazilo, byl tvar a velikost. Takové stopy ještě v Temném hvozdu neviděla, ale přece jí něco připomínaly. Skoro by řekla, že patří člověku, ale na lidi byly příliš malé. To znamenalo jen jedno....Bilbo!
Začala se nekontrolovatelně usmívat a nejraději by se hned teď vydala po stopách, aby hobita našla. Místo toho ještě chvíli zůstala v podřepu a pořádně si prohlédla místo, na kterém se nachází, protože se tu dnes ještě chystala vrátit.
Nakonec vstala a zklamaně pohlédla na Legolase. "Jsou včerejší."
"Jdeme dál," zavolal na družinu a všichni se vydali za ním. Dnes už ale žádné další stopy nenašli. Bylo to nejspíš tím, že se Laurieth nedokázala soustředit a místo toho, aby si všímala jakékoliv rozlomené větvičky nebo jiné známky přítomnosti nežádoucích pavouků, zbrkle poskakovala od křoví ke křoví, kde pořádně neprohléla nic. I Legolas si jejího chování všiml a mračil se ještě víc než ráno. A tak se stalo, že pavouky nevystopovali a do království se vrátili až pozdě po poledni. Laurieth už byla velmi unavená, ale přinutila se jít hledat Bilba.
Ve zbrojnici zůstala tentokrát déle než ostatní a dělala, že si brousí nože. Přestože byly už tak ostré jako břitva, ostatní tomu nevěnovali pozornost. Sedla si na dřevěnou lavičku, brousila si zbraně a čekala, až se všichni rozjedou. Za necelé dvě hodiny se mělo stmívat a ona rozhodně nepotřebovala chodit po Temném hvozdu v noci.
"Připadala jsi mi dnes nějaká nervózní." Zastavil se Legolas před východem ze zbrojnice a znepokojeně na ni pohlédl.
"Nápodobně," usmála se na něj. Ovšemže nebyla sama kdo dnes nebyl ve své kůži.
Princ naklonil hlavu na stranu a zkoumavě si ji prohlížel.
"Jak to myslíš?"
"Přesně tak, jak jsem to řekla."
Laurieth dál dělala, že brousí zbraně, ale přitom Legolase nenápadně pozorovala. Na jeho tváři se objevilo mírné znepokojení, ale hned zase zmizelo.
"Bylo to tak poznat?"
"Celkem ano," odpověděla.
Chvíli zavládlo trapně ticho.
"Možná jsem neměl moc dobrou náladu, ale ty jsi na tom byla spíš naopak. Měla jsi náladu až příliš dobrou. Co se stalo?"
Laurieth se zamračila, což ale Legolas nemohl postřehnout, protože se skláněla nad zbraní. Chvíli převalovala odpověď na jazyku, musela si vymyslet nějakou dokonalou lež.
"To proto, že jsme nenašli žádné pavouky," odpověděla s milým úsměvem. "Možná jsme je přece jenom pobili do jednoho."
"O tom pochbuji, ale třeba se ponaučili z každodenního krveprolití a přestanou na Temný hvozd útočit."
Tentokrát se usmál i Legolas. Jeho tvář se na chvíli rozjasnila a Laurieth si teprve teď uvědomila, že celý den vypadal spíš unaveně než naštvaně.
"S úsměvem je to mnohem lepší," poznamenala Laurieth.
Legolas se usmál ještě víc a pokýval hlavou. "Ty umíš vždycky zvednout náladu."
"Opravdu? Mně spíš připadá, že náladu spíš každému zkazím."
"Na tvoje hloupé poznámky jsem si za tu dobu zvyknul a teď si nedokážu představit, co bych si bez každodenní dávky ironie počal."
"Raději to budu brát jako poklonu," zamračila se naoko Laurieth.
"Někdy pomůže, když se někomu svěříš," řekla po chvíli tiše a pohlédla na Legolase. Stál opřený o jeden z regálů se zbraněmi a přemýšlel. Za těch pár týdnů ji líp poznal a musel si připustit, že mu za tu dobu celkem přirostla k srdci.
"Jestli nechceš, nedělej to," řekla, když viděla jak váhá.
"Vlastně to není nic neočekávaného," promluvil a smutně se usmál. "Měl jsem menší promluvu s otcem."
Laurieth mlčela. Teď už chápala Legolasovu náladu. Thranduil uměl vždy každou pitomost zveličit tak, že z toho měl pak dotyčný výčitky svědomí. Jedno ale musela králi nechat, tímhle chováním vytáhl informace téměř z každého.
"O co šlo?" zeptala se potichu.
Legolas chvíli váhal a kousal si ret. Pořád byl na vážkách, jestli vůbec něco říct.
"Poslední dobou se hodně zajímá o Tauriel," řekl Legolas. "Je to rozhodně výborná bojovnice a já si myslel, že takový názor na ni má i otec."
Laurieth povytáhla obočí a upřeně se na Legolase zadívala.
"Myslím, že mi něco podstatného během té doby, co tu Tauiel je, uniklo," zasmál se.
"Počkat," zamyslela se Laurieth. "A co s tím máš společného ty?"
"V podstatě nic, ale otec si musel najít někoho na kom si vylít zlost," pokračoval. "A ten trpaslík dole v celách ho tím laškování s Tauriel dohání k nepříčetnosti. Včera jsem mu řekl, že to jde na něm příliš poznat a on se do mě trochu pustil."
Laurieth nemohla uvěřit vlastním uším. Thranduil? Nedokázala si představit, že by někomu jako on dokázalo na někom záležet. Co ji však nepřekvapilo, byly jeho reakce, u krále byly zřejmě na denním pořádku občasné cholerické záchvaty.
"Podle tvojí nálady soudím, že to muselo být hrozné," řekla lítostivě.
"Začal mi vyčítat plno věcí," pověděl Legolas. "Ale o těch s tebou asi nechci moc mluvit."
"To je v pořádku."
Oba ještě pár chvil zůstali v tichosti a každý přemýšlel nad tím ,co ten druhý řekl. Legolas, aniž by to rád přiznával, se cítil líp a měl pocit, že po tomto rozhovoru na potyčku s otcem bude zapomínat rychleji.
Laurieth zase nemohla uvěřit tomu co se právě dozvěděla. Také uvažovala nad tím, se kterým trpaslíkem má král takový problém. Možná by se mohla opatrně zeptat Tauriel.
"Slib mi, že si tohle všechno necháš pro sebe," vyhrkl z ničeho nic Legolas.
"Samozřejmě," přikývla. I bez slibu by to stejně nikomu neřekla. Pokud králův hněv tak zamával s Legolasem, nechtěla ani pomyslet na to, co by to udělalo s ní.
"Ten nůž už musí být ostrý tak, že by ses ho raději neměla ani dotýkat," ukázal na zbraň. Laurieth si až teď uvědomila, že celou dobu, co si spolu povídali nůž brousila a úplně zapomněla přestat.
"To uvidíme," zasmála se. Přiložila pomalu ukazováček na ostří. Trochu přitlačila, aby cítila, jak je naostřený a ani se nenadála a z prstů už se jí řinula krev. Zabarvila čepel nože a Laurieth ji hned utřela.
Strčila prst do pusy a rychle vstala a začala hledat nějakou náplast.
"Čím víc tě budu upozrňovat na možné nepříjemnosti, s tím větší odhodlaností je uděláš," pronesl Legolas. Na jeho tónu bylo poznat, že se nad Lauriethinou situací dobře baví.
Než by Laurieth něco našla, rána by se jí zřejmě dávno zahojila a tak začal také prohledávat regály, jestli náhodou nenajde něco na obvázání. A taky že našel, a to hned v regálu, o který se opíral.
"Snad to postačí." Přistoupil k Laurieth a musel se pobaveně usmát. S prstem v puse vypadala naprosto komicky. Vytáhla prst z pusy a nastavila ho poraněnou stranou k Legolasovi. Na prstu už se znovu začala objevovat krev. Bylo zvláštní, že z takové malé ranky teče tolik krve.
Legolas ji vzal za ruku a zavázal ji prst bílou látkou, která okamžitě začala zbarvovat do červena. Laurieth si připadala jako malá. Bylo to už hodně dávno, co jí Galadriel ošetřovala škrábance a odřeniny. Legolasův jemný dotyk v ní vyvolal příjemné vzpomínky na dětsví.
"Asi bychom měli jít," přerušil ticho Legolas. Pustil, i když neochotně, její ruku a zamířil ke východu.
"Jenom to všechno uklidím a půjdu," zavolala za ním a on přikývl. Potom zmizel ze dveří a Laurieth zůstala sama. Místo toho aby zbraně schovala, je zastrčila do popruhů na zádech, doplnila toulec šípy a přidala ke svému vybavení i luk. Byla připravená jít hledat Bilba. Pomalu se proplížila ze zbrojnice a nepozorovaně vklouzla do lesa.

oOoOo

Zanedlouho po tom, co narazila na stopu, kterou našla dříve ten den, uslyšela tiché chrastění. Vzala si do rukou nože, protože čím víc sledovala stopy, tím víc zvuk sílil. V lese už se pomalu začínalo smrákat a Laurieth, ačkoliv by to nahlas nikdy nepřiznala, se začala bát. Drtila jílec nože a svaly měla napjaté, připravena kdykoliv zaútočit.
Nebylo to však vůbec třeba. Mezi hustým lesním porostem spatřila světlo ohně a uslyšela rychle cupitání, to mohlo patřit jen hobitovi. Když ještě uslyšela tiché zaržání, spadly z ní všechny obavy a s radostí vyběhla z úkrytu. Athelas stála klidně, protože svoji paní ucítila už na dálku, ale Bilbo se lekl a ihned na Laurieth zamířil svůj meč.
"Bilbo!" vykřikla radostně elfka a sevřela ho v medvědím obětí.
"Už...už jsem myslel, že nikoho z vás už nikdy nenajdu," lapal po dechu, protože Laurieth ho mačkala tak, že mu vytlačila z plic skoro všechen vzduch.
"Myslím, že si máme co povídat," řekla Laurieth.
"Co se stalo s trpaslíky?" přerušil ji vyděšeně Bilbo. "Doufám, že jim nic neudělali!"
"Jsou v pořádku," uklidnila ho Laurieth. "Musím ti všechno povědět a ty máš určitě také plno věcí k vyprávění."
Laurieth přešla k Athelas a jemně ji pohladila po čumáku. Potom si sedla a opřela se o její přední nohy, zatímco ji stále hladila skloněnou hlavu.
"Takhle se nemazlila ani se mnou," poznamenal hobit. Laurieth se usmála, ale neodpověděla. Místo toho podrbala Athelas za ušima.
"Raději mi pověz co se stalo, když jsme se rozdělili," požádal Laurieth Bilbo.
Zhluboka se nadechla a začala vyprávět.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Jak se vám líbí povídka Laurieth: Battle of Lonely Mountain

Je výborná! Očekávám další kapitoly 94.3% (50)
Ujde. Rozhodně je, ale co zlepšovat. 5.7% (3)
Blbost -_- 0% (0)

Komentáře

1 Vendëa Lissësúl Vendëa Lissësúl | Web | 27. ledna 2015 v 18:31 | Reagovat

Bomba, bomba, super, úžasný, těším se na další díl! Doufám, že bude brzo:)

2 CherryPie CherryPie | Web | 27. ledna 2015 v 20:07 | Reagovat

Děkuju :) Budu se snažit ať do konce týdne ještě něco přibude :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama