Stav rozepsaných povídek:

I'm just gonna hurt you- 0%
Nová budoucnost II 4.kapitola- 75%
Aktualizováno: 18.8.2017


Laurieth: Battle of Lonely Mountain 11.kapitola

15. ledna 2015 v 21:17 | CherryPie |  Laurieth: Battle of Lonely Mountain

Tentokrát trochu kratší, ale nějak jsem dnes neměla náladu :)



První, co Laurieth po svém probuzení uviděla byly zářivě rudé vlasy její strážkyně. Tauriel si po sobě zrovna stlala postel a když zaslechla pohyb, rychle se otočila.
"Dobré ráno," usmála se. "Varovali mě, že budeš extrémně nebezpečná. Místo toho jsem tu však včera našla k smrti unavenou elfku, která se nezmohla ani na to, přikrýt se dekou."
Taurielina slova jí připomněla, jak včera večer usnula v sedě a její ztuhlé svaly se pomalu začaly ozývat. Trochu se protáhla a zjistila, že nejhůř jsou na tom záda.
"Dobré ráno," odpověděla nevýrazně jen ze slušnosti. Kde se v ní ta slušnost brala? Včera dala přece všem jasně najevo, že k nikomu se přátelsky chovat nebude. Možná za to mohl Taurielin milý tón hlasu.
Elfka složila deku a posadila se na postel. Chvíli Laurieth pozorovala a stále se přitom usmívala.
"Už se rozhodli co se mnou?" zeptala se unaveně Laurieth.
"Ne, ale všichni v zámku tvrdí, že se král s Legolasem o něčem večer neúnavně dohadovali."
"Nemohli by mě prostě poslat pryč?"
Tauriel se smutně usmála. Laurieth zatím v tomto zámku nepotkala elfa, který by jí nedokázal něčím vytočit. První to byl Tamalior, protože ji prozradil, potom Legolas, který hned musel bežet za otcem a nejvíce ji štval Thranduil svým ledovým klidem. Tauriel byla vlastně první s kým mluvila bez toho, aniž by ji urážela nebo s ní dělala terč svých hloupých vtipů.
"Pochop," řekla elfka. "Jsi pro ně hrozbou. Legolas při cestách do Lórienu měl mnohokrát s hraničáři co dočiněni. Obvykle jej nějak obalamutili a princ teď kohokoliv, kdo k nim patří, nemá moc v lásce. Ví, že kdyby tě pustili, chtěla bys nějak dostat ven trpaslíky a i kdyby se ti to nepovedlo, nadělala bys nám určitě plno problémů."
Pobaveně na ni mrkla a usmála se.
"Asi máš pravdu," uznala po chvíli Laurieth. "Takže mi nezbývá nic než čekat, až se rozhodnou?"
"Rozhodli se prý včera pozdě v noci," pověděla Tauriel. "Podle mě to teď dospávají."
Laurieth pokývala hlavou. Bylo rozhodně lichotivé, že kvůli ní zůstal král vzhůru dlouho do nočních hodin, ale zároveň měla strach, jak se rozhodl. Třeba byl už pozdě v noci unavený a tak se mohl rozhodnout poslat ji zpět do žalářů, jen aby mohl jít spát.
"Jaktože to všechno víš?" divila se Laurieth. "Byla jsi tu přece pořád se mnou ne?"
Tauriel se znova zasmála. Laurieth si ji už teď oblíbila. Přesně takové si představovala lesní elfy, usměvavé a milé. Nikoliv nedůvěřivé a bojovné.
"Tak hezky jsi spala," řekla. "Na malou chvíli jsem tě tu něchala a zašla se dolů podívat, co se děje."
"Mohla jsem předstírat spaní," poznamenala Laurieth.
"Stejně by ses daleko nedostala," přesvedčovala ji elfka. "Pláštěnku jsem ti sebrala a bez ní by šlo hůř nepozorovaně utéct."
"Hmm," zabručela Laurieth. Teď už neměla definitivně nic. Sebrali jí luk, šípy, nože a dokonce i pláštěnku.Bez těch věcí jí připadalo, jakoby už nemohla být nikdy hraničářem.
"Předpokládám, že Thorin se s králem nedohodl," řekla Laurieth.
"Máš pravdu, nedohodl," odpověděla. "Dalo se to čekat."
"Co mu král nabízel?"
"Že vás pustí a Thorin mu na oplátku dá nějaké šperky nebo tak. S oblibou tomu říká rodinné dědictví."
"V hoře musí být takových pokladů plno," nadávala Laurieth. "A Thorinovi by neuškodilo, kdyby něco obětoval..."
"Thorin králi nevěří," odpověděla prostě Tauriel.
Možná to mělo něco do sebe, uvažovala Laurieth. Něco málo o dřívější potyčce mezi králem a Thorinovým dědem slyšela, ale co přesně si tehdy řekli, nevěděla.
"Takže si nás tu nechá?"
"Trpaslíky určitě, dokud se s Thorinem nedohodne, ale co bude s tebou, ví zatím jen král a princ."
"Thorin to dlouho nevydrží," zývla Laurieth. "Jde mu o čas a nebude mít na výběr..."
...jedině že by je zachránil Bilbo, přemýšlela. Věděla, že hobiti umějí být velmi tiší, když je třeba, ale elfové měli velmi dobrý sluch. Spíš se modlila, ať se Bilbo v bezpečí dostane z Temného hvozdu i s Athelas a pokud se z tudma vůbec někdy dostane ona sama, určitě si je najde.
"O čas?" divila se Tauriel.
"Taková maličkost," zamluvila to hned Laurieth, protože si uvědomila, že se právě trochu přořekla.
"Jak to vůbec chtějí provést s drakem?" zeptala se nezávazně Tauriel.
Její společnici se ale v hlavě začalo vytvářet podezření. Rudovláska se nějak moc vyptávala a to nikdy nevěštilo nic dobrého.
"To nevím," odpověděla vyhýbavě. Trpaslíci Šmaka neplánovali probudit hned, ale to Tauriel vůbec nemuselo zajímat, řekla si Laurieth a dál se na ni podezřívavě dívala. Tauriel si jejícho pohledu všimla a hned pochopila oč jde.
"Nevyzvídám," zamítla tuto možnost.
"Promiň," řekla Laurieth. "Ale musíš pochopit, že tě znám jen chvilku a-"
"Legolas říkal, že vy hraničáři si na svá tajemství dáváte příliš dobrý pozor," skočila ji do řeči.
To byla v podstatě pravda a Laurieth byla ráda, že to Tauriel chápe.
"Čím méně toho o nás ostatní vědí, tím víc je v případě nouze můžeme překvapit a určitě z vlastní zkušenosti víš, jak velkou váhu má při boji moment překvapení."
"Až příliš dobře," přisvědčila Tauriel.

oOoOo

Zbytek dopoledne Laurieth jen ležela ve své posteli a zírala do stropu. Připadala si jako náměsičná, nuda s ní dělala divy. Byla zvyklá na pestrý život, každý den strávený na jiném místě, spaní pod širým nebem a celodenní jízdě na koni a situace, ve které se teď nacházela ji doháněla k šílenství.
Modlila se ať Athelas s Bilbem zvládnou cestu Temným hvozdem. Musela si přiznat, že jí hobit celkem přirostl k srdci a kdyby ztratila svoji věrnou přítelkyni, šedivou klisnu, asi by se dočista zbláznila.
Na trpaslíky na chvíli dočista zapomněla. Uklidňovalo ji vědomí, že jakmile se přiblíží ono osudné datum, kdy mají otevřít Horu, Thorin to nevydrží a nakonec se s Thranduilem dohodne. Spíš měla strach sama o sebe, protože neměla nejmenší tušení, co s ní budou zamýšlet. Při troše štěstí by ji mohli pustit zároveň s Thorinem, až přijde k rozumu. Trpaslík si to možná nechtěl přiznat, ale Thranduil vyhrál.
Její pozornost upoutal zvuk chrastícího klíče v zámku. I Tauriel, ležící znuděně na protější posteli se zvedla a zvědavě se dívala směrem ke dveřím. Zdálo se, že přišel čas, aby se Laurieth dozvěděla, co s ní bude.
Ve dveřích se v zápětí objevil Legolas a schoval klíč do kapsy.
"Laurieth," oslovil elfku. "Pojď za mnou."
Laurieth vrhla udivený pohled na Tauriel. Princ ji oslovil jménem! Zřejmě ho někdo musel pořádně praštit po hlavě nebo byl vážně tak moc unavený. Tauriel zůstala v pokoji a znovu si naštvaně lehla na postel. Už doufala, že se z tohoto nudného místa dostane, ale vypadalo to, že Legolas si žádá jen Laurieth.
"Kam to jdeme?" zeptala se po chvíli nesměle prince Laurieth, když procházeli kolem četných straží a mířili směrem k východu.
"Projít se," řekl Legolas. "Otec ti učinil velkorysou nabídku."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Vendëa Lissësúl Vendëa Lissësúl | Web | 16. ledna 2015 v 14:35 | Reagovat

Pukám zvědavostí...
Jo, to je asi nejvýstižnější popis mých pocitů, heleď. :D

2 CherryPie CherryPie | 16. ledna 2015 v 15:15 | Reagovat

[1]: Obvykle nikdo takové konce nemá rád, ale mě se včera už moc nechtělo, tak jsem to usekla tady :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama