Stav rozepsaných povídek:

I'm just gonna hurt you- 0%
Nová budoucnost II 4.kapitola- 75%
Aktualizováno: 18.8.2017


Syn Pána zla 16.kapitola

28. prosince 2014 v 18:26 | CherryPie |  HP-Syn Pána Zla

Po dlouhé době pokračování :) Tentokrát už o délce, na které jsme se domluvili. Rozhovor ještě samozřejmě bude pokračovat, akorát až v druhé kapitolce :) Ať se máte na co těšít...
Ani jsem to po sobě nečetla. Za pár minut mi jede autobus, takže možné chyby jsou následkem nedostatku času.



Harry předstíral spaní ještě další hodinu. Po takové době už mu to začínalo vadit. Ruka, která ho po vlasech před hodinou začala hladit nepřestávala. A on jakožto celkem hyperaktivní dítě nemohl snést další nečinné ležení. Háček byl v tom, že pokud vstane, bude se muset postavit Voldemortovi. A popravdě tomu se chtěl vyhnout. Na druhou stranu si zase přál podívat se pořádně na matku. Hlazení bylo moc příjemné a k němu se ještě nikdo tak mateřsky nechoval.
Když nad tím takhle přemýšlel, vlastně neměl ani poněti jak se Voldemortovi vyhnout. Možná by mohl počkat do večeře, až bude zase sám, ale do té doby by nudou asi zešílel. Rozhodně to za to ale stálo, možná kdyby...
"Vím že nespíš," promluvil jemný hlas a vytrhl ho z přemítání o možném utěku.
Hmmm, a co teď, pomyslel si. Jeho jinak geniální mozek absolutně selhal.
"Třepou se ti víčka," řekl někdo pobaveně. Nebyl to však ten samý hlas. Harry si s překvapením uvědomil, že možná musel opravdu na chvíli zaspat, protože v místnosti byli zřejmě lidé dva. Čím si byl ale určitě jistý bylo to, že hlasy patřily nějakým dvěma ženám.
"Tak s ním zatřeste," promluvil netrpělivě třetí hlas. Harry se děsil toho, kolik je vůbec v místnosti lidí. A nejvíc ho štvalo to, že je neslyšel přicházet.
"Nebuď hrubý, po tvém prohlášení má určitě ještě menší chuť se probudit," řekla jedna z žen.
Odpovědí jí bylo naštvané odfrknutí.
Harry stále usilovně přemýšlel, jak se z téhle situace dostat. Dospěl však jen k jednomu názoru. Vzdá se.
Pomalu otevřel oči. To co spatřil jej nadmíru překvapilo. Před ním na židli seděla žena s uhlově černými vlasy a smaragdovýma očima. Mile se usmívala a stále jednou rukou hladila Harryho po hlavě.
Vedle ní na druhé židli posedávala mladší dívka s čokoládovými vlasy a navlas stejnýma očima. Taky se usmívala. Nebo se spíš pobaveně šklebila, rozhodně ale vypadal přátelštěji než muž opřený o zeď se založenýma rukama. Kdyby se tak nemračil, vypadal by také přátelsky. Při pohledu na Harryho se však jeho tvář trochu rozjasnila. Vrásky z čela zmizely a v očích už také nebyl hněv tak patrný jako předtím. Vážnost a lhostejnost si však jeho výraz udržoval neustále.
"Ehm," zrozpačitěl Harry. Všichni tři na něj tiše zírali a on nevěděl, co si počít. "Dobrý den."
"Je vážně rozkošný," zasmála se hnědovlasá dívka.
Muž u zdi jen protočil oči a popošel blíž k posteli. Ukázal na noční stolek, kde předtím položil brýle.
"Rád bych věděl, kde jsou," oznámil mu a upřeně se na něj podíval.
Harry vycítil, že před tímto člověkem asi nic nezatají. Sáhl proto do kapsy a vytáhl své brýle. Byly maličko pokřivené, možná je trochu přilehl. Podal je muži.
"Takže jsi byl vzhůru už předtím," konstatoval, když si bral brýle. Ušklíbl se a položil je na noční stolek. Harry nemohl přijít na to, co za smysl mělo to, že věděl o jeho probuzení. Ve společnosti tohoto muže se cítil nervózní a to ještě neviděl Voldemorta.
"Vítej Harry," řekl černovlasá žena a do očí se jí nahrnuly slzy. Bez varování se k němu vrhla a doslova medvědí stiskem ho objala.
"Pojď máme si toho hodně co povídat," řekla, vzala ho za ruku a vytáhla z postele. Harry se trochu neohrabaně potácel za ní.
Posadila ho na židli u jídelního stolu, kde je předtím pozoroval. Dívka s čokoládovými vlasy i ten nevrlý muž se ke stolu posadili taky. Černovlasá čarodějka se tvářila velmi nadšeně a pořád se usmívala. Harry, který byl absolutně neznalý chování matek se nepohodlně vrtěl na židli. Všichni jej upřeně pozorovali a on odjakživa neměl rád velkou pozornost.
"Musím ti říct pár důležitých věcí-" začala černolasá žena. Byla však ostře přerušena svým manželem.
"Věštbu si poslechl a není tak hloupý, aby si nedal dohromady to, kde je a s kým je. Nemám pravdu?"
Harry přikývl.
"Jak ses na to ministerstvo prosím tě dostal?" zeptala se dívka s čokoládovými vlasy. "Mimochodem, já jsem Susan."
Harry nejistě přikývl. Pořád byl z toho všeho ještě hodně rozpačitý.
"Tvoje sestra," dodala, když zachytila jeho pohled.
Trochu se usmál a pokýval hlavou.
"Těší mě," řekl po chvíli napjatého ticha.
"Odpovíš mi na otázku?" zeptala se znova.
"Susan!" okřikla ji matka a sjela ji zlobným pohledem. "Nech ho být."
Susan se opřela o sedadlo a mračila se na matku. Harrymu to však na tváři vykouzlilo pobavený úsměv, který Marion okamžitě zachytila. Byl to pro ni ten nejkrásnější pohled na světě.
I Harrymu tahle malá potyčka mezi matkou a dcerou ukázala, že čarodějové před ním jsou taky úplně normální rodina, která řeší ty typické rodinné problémy přestože k nim patří Voldemort. Čekal nějaké nevraživé aristokraty. A místo toho to byli přijemní lidé, možná až na toho muže. Možná to byl jeho strýc nebo tak nějak. Rozhodně měl ale pořád obavy ze setkání s Voldemortem.
"Jak už bylo řečeno," řekla žena s černými vlasy. "určitě sis dal dvě a dvě dohromady. Potom asi víš, kdo jsem já a tady ten pán."
"Pán," odfrkl si znechuceně Voldemort.
"Vy jste moje matka," řekl nejistě Harry. "a vy můj...strýc?"
Muži, kterého nazval strýcem vyjelo obočí nahoru v obrovském údivu.
"To je tvůj otec, chlapče," řekla Marion.
"Neville říkal-"začal Harry. Chtěl vysvětlit, jak mu Neville Voldemorta popsal a že se rozhodně neshoduje s tímto "pánem"
"To bude nejspíš ten ufňukaný spratek, co jsme ho tu mučili," prskal Voldemort. Chtěl vidět, jak bude jeho syn reagovat, když mu napovídá, co se stalo s jeho kamarádem.
Harry se pobaveně usmál a nic neříkal.
Marion už chtěla něco namítnout, aby Harryho nestrašil, ale když viděla jeho bezstarostný výraz, zastavila se.
"To ti na něm vůbec nezáleželo?" zděsila se.
"Samozřejmě že ano," odpověděl s klidem Harry. Možná bylo načase ukázat jim, že není zas až takový hlupák.
Tentokrát se podezíravému pohledu neubránil ani Voldemort.
"To vůbec nezní logicky," poznamenal směrem k synovi.
"Nezní ale je," odpověděl Harry. "Jste špatný lhář."
V tu chvíli Voldemortovi došlo, co to všechno znamená.
"Takže jsi přece jenom byl vzhůru," zvolal. "A dokonce jsi nás i sledoval. No to se podívejme."
Harry na to nic neřekl a upíral zrak doprostřed stolu na hořící svíčku. Nikdy si nevšiml, jak je oheň fascinující.
Voldemort pozoroval svého syna velmi potěšeně, začínal se mu líbit čím dál víc.
"Tvůj otec má více podob," objasňovala Marion. Věděla, že Harrymu to vrtá hlavou a on si zasloužil odpovědi. "Tahle je jeho pravá. Ta druhá, se kterou je obeznámen kouzenický svět a kterou ti popsal tvůj kamrád, je pro zastrašování. Což si myslím, že je úplná zbytečnost."
"Poměrně důležitá zbytečnost," prohodil Voldemort.
"Nemusíš nám už vykat, Harry," řekla mile Marion. Jako každý u stolu i on pochytil, že se snaží vést tuhle debatu nějakým rozumným směrem, její manžel nebo dcera jí to však úspěšně kazili.
"Dobře," odpověděl stručně Harry. Rád by jim všem řekl, že už má pořádný hlad, ale bylo mu to blbé.
"Určitě bys chtěl slyšet celý příběh," pokračovala dál Marion.
"Asi by to odppovědělo na plno mých otázek,"řekl Harry. Možná se od něj čekalo, že se své matce vrhne kolem krku a nepustí ji od sebe další týden. Jako chlapci, který vyrůstal v sirotčinci mu však bylo tohle chování cizí. Popravdě řečeno, sám nevěděl jak se chovat a tak jen seděl.


Marion tedy začala s vyprávěním té příhody, která ho přinutila vyrůstat v sirotčinci.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Jana Jana | 30. prosince 2014 v 9:37 | Reagovat

!!!!! Už se těším na další kapitolu!!! Je to boží! :-)

2 Miša Miša | 31. prosince 2014 v 0:06 | Reagovat

Dúfam že čoskoro bude ďalšia :-)  je to super :-)

3 Tom Tom | 31. prosince 2014 v 9:52 | Reagovat

Ahoj, včera jsem objevil tuto povídku a přečetl ji jedním dechem :-) je opravdu skvěle napsaná. Jsem zvědavý jak se situace dále vyvine dál. Těšímse na pokračování :-)

4 CherryPie CherryPie | Web | 1. ledna 2015 v 13:53 | Reagovat

Moc všem děkuji za komentáře :) Jdu psát další kapitolku. Večer by snad měla být ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama