Stav rozepsaných povídek:

I'm just gonna hurt you- 0%
Nová budoucnost II 4.kapitola- 75%
Aktualizováno: 18.8.2017


Syn Pána zla 13.kapitola

7. prosince 2014 v 22:29 | CherryPie |  HP-Syn Pána Zla

Ahoj, nová kapitolka je tu. Doufám, že se bude líbit :)




Jakmile dozněla poslední slova věštby s Harrym se jakoby začal točit svět. Nemohl tomu všemu za žádnou cenu uvěřit. Na chvíli se musel opřít o regály s jinými křišťálovými koulemi a začít zhluboka dýchat.
Takže samotný lord Voldemort je jeho otec? Ta myšlenka ho upřímně děsila. Dřív se chtěl za každou cenu dozvědět, kdo byl jeho otec a teď by na sebe nejraději namířil hůlku a zakřičel Obliviate! Zásadní problém, byl v tom, že ministerstvo by okamžitě zjistilo o čarování nezletilých a taky velmi pochyboval o tom, že by šlo použít Obliviate sám na sebe.
No tak, povzbuzoval sám sebe. Vzchop se!
Ještě naposledy křišťálovou kouli potěžkal v ruce a chtěl ji vrátit zpět na své místo. Nejraději by ji teď a tady rozbil, aby se nikdo nikdy nedozvěděl, co je Harry zač. Vlastně to nebyl až tak špatný nápad...
TŘÍÍSK!
Ze změti poletujících střepů se jako mlha vyvalila stříbřitá postava huhlající slova, kterým nešlo rozumět. Pak se rozplynula a byla pryč. Nadobro.
Střepy musel nakonec nohou smést pod regály, protože kouzlení by ho hned prozradilo. Pomalu zjišťoval, že za pobyt v Bradavicích si nějak moc navykl používat hůlku a teď si připadal hrozně omezeně, když musel všechno dělat bez ní.
Následně se otočil a zamířil si to zpátky ke vchodu. Cestou ho přemáhalay chmurné myšlenky. Co by na to řekla Hermiona? Voldemort mučil mudlovské čaroděje a od své kamarádky několikrát slyšel, že se bojí aby to příště nebyla ona, koho si vezme na paškál. Obzvlášť když Malfoyův otec byl Smrtijed a jeho syn jí neustále vyhrožoval. Kdyby zjistila, že Harry je syn samotného Voldemorta, nejspíš by s křikem utíkala co nejdál od něj. A Ron? Ten by ho proklel na místě. Jeho rodiče patřili do Fénixova řádu, společenstva, které proti Voldemortovi bojovalo. Rozhodně nelitoval toho, že tu kouli rozbil. Teď už nemá nikdo šanci si tu věštbu poslechnout. Jedině, že by to vytáhli z něho a to by rozhodně nedovolil. Čím méně toho o něm lidé vědí, tím lépe.
Mezitím co takhle přemýšlel se před ním objevily dveře, kterýma přišel. Naposledy se otočil a rozhlédl se po celé síni. Byl to krásný a obrovský prostor s několika tisíci, možná i desetitisíci, kříšťálovými koulemi, z nichž každá mírně namodrale zářila. Tolik namodralého světla pohromadě utvářelo nádhernou magickou atmosféru. Celé místo působilo úžasně tajemně. Kdyby nebyl Harry v takovém psychickém rozpoložení jako teď, jen by udiveně stál s pusou otevřenou a zíral na tu krásu.
Povzdechl si zabral za kliku. Ocitl se znova v kruhové místnosti. Naštěstí si pamatoval, kterýma dveřma přišel a tak bez menšího zaváhání opustil i tuto místnost. Ticho, které ho doteď obklopovalo, se po otevření změnilo v panický vřískot a výbuchy. Zezdola slyšel výkřiky různých kleteb a všude kolem sebe cítil magii.

*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*
O 30 minut dřív, v Tmeném sídle.

"Marion!" zvolal lord Voldemort a přihrnul se ke své manželce. Marion se zrovna přemístila přímo z Bradavického expresu i se svým domnělým synem. Domnělý Harry sebou zmítal a křičel na celé kolo. Ještě mu k tomu bylo špatně od toho, jak se přemístil.
"Chlapče, klid," pronesl Temný pán klidným hlasem.
Chlapec mu na chvíli pohlédl do očí, ve kterých se mu zračila čirá hrůza z toho, co má před sebou.
"Možná, by sis měl dát do pořádku vzhled," poznamenala Marion. "Děsíš ho, chudáčka."
"Ať si zvyká," prohlásil naštvaně její manžel a zamračil se na Marion.
A je to tady zase, pomyslel si. Není tu ani pět minut a už ho rozmazluje!
"Prosím, já ne-" začal Neville alias Harry, ale hlas mu selhal při dalším pohledu do rudých očí.
"Copak nevidíš, že ho děsíš?" ječela histericky Marion, čímž na atmosféře moc nepřidala. Nejraději by teď Toma zašlapala do země. On nikdy neuměl brát ohledy na druhé!
"Ale jdi ty," mávl rukou Voldemort. "Podívej je úplně v pohodě."
Natáhl ruku k strachem ochromenému Nevillovi, který se z ničeho nic rychle vyšvihl na nohy a s jekotem utekl pryč. Ani pořádně nevěděl kam běžel, prostě chtěl být co nejdál od těch krvavě rudých očí.
Běžel a bežel, ani si nevšimnul, že už třikrát proběhnul kolem jednoho a toho samého svícnu jako předtím, dokud nevrazil do malé osůbky v tmavě modrém hábitu.
"Harry?" vyjekla překvapeně Susan.
"Heh," hekl Neville a okamžitě se zase začal sbírat ze země a utíkat pryč. Pevná ruka, která mu však stiskla nadloktí ho zastavila.
"Už jsi ho viděl, co?" zeptala se smutně.
"Koho?" Neville si musel pogratulovat, protože tohle byla zatím jediná smysluplná odpověď, kterou za dobu, co se ocitl tady, řekl.
"Otce," odpověděla prostě. V jejích očích se zračla lítost a pochopení. Neville se pod jejím pohledem pomalu začínal uklidňovat, i když třesavce, která se ze strachu objevila, zabránit nedokázal.
"To bude v pořádku," promluvila znovu, když viděla, že on asi nic normálního neřekne. "Pojď, zavedu tě k němu. Umí být i milý když chce."
"Já, ne-" koktal Neville a snažil se jí vytrhnout ze sevření. Susan ho chvíli pozorovala. Stál před ní, malý chlapec ochromený strachem a byl to její bratr. Vrhla se na něj a pořádně ho objala.
"Mimochodem," prohodila, když s objímaním přestala a vedla vyjukaného Nevilla zpět k otci. "jsem ráda, že jsi zpátky."
Neville nebyl schopen slova. Ničemu nerozumněl a to, že měl strach, mu v přemýšlení taktéž moc nepomohlo.
Susan stačilo párkarát odbočit a oba dva se ocitli znova na chodbě, kde stáli dva manželé a neúprosně si vyměňovali mezi sebou svoje názory, co je pro jejich syna nejlepší.
"Ehm ehm," odkašlala si Susan, aby upoutala jejich pozornost. Cítila jak se její mladší bratr snaží vytrhnout a raději ho stiskla ještě pevněji.
"Harry," promluvil Voldemort. "Musím říct, že jsem nečekal, že budeš takový strašpytel."
"Tome!" zaječela Marion.
"Tati," řekla mírně Susan a střelila po otci vyčítavým pohledem.
"Já-" promluvil Neville.
"Neboj, chlapče, on ti nic neudělá," skočila mu do řeči Marion. "O to se postarám."
Její podoba učitelky obrany proti černé magii už zmizela a Neville byl ještě víc zmatenější, než předtím.
Jsem ráda, že jsi zpátky, Harry," mluvila dál Marion a chtěla svého syna obejmout.
"Já nejsem Harry," vyhrkl rychle Neville.
Jako na zavolanou se účinky mnoholičného lektvaru začaly hned ztrácet a všichni tři, co stáli kolem chlapce nevřícně zírali na úplně jiného chlapce, než byl jejich syn.
"Co to má znamenat?!" rozkřikl se Voldemort. Neville se zajíkl strachem a už už se chtěl dát znova na útěk, ale ta samá ruka, jako předtím ho zadržela.
"Jak se jmenuješ?" zeptala se Susan.
Neville chvíli přeskakoval pohledem z rozzlobeného Voldemorta, kterému stačilo málo, aby ztratil nervy, na těžce šokovanou ženu vedle něj, kterou v životě nespatřil.
"Neville," promluvil tichounce.
"Jak se jmenuješ, ty skrčku!" zahřměl Voldemort a sáhl po hůlce. Ruka jeho ženy ho ovšem zastavila v půlce pohybu.
"Neville Longbottom," řekl hlasitěji, ale stále se třesoucím hlasem.
Jakmile to jméno Voldemort uslyšel, praskly mu nervy úplně. Nejraději by toho kluka začal mučit hned teď, protože s ním ztrácí čas.
"Kde je Harry?" zeptal se napjatým hlasem. Musel z toho kluka vytáhnout ještě tuto informaci. Pak ho zavře do žaláře, kde si počká, až na něj Temný pán bude mít čas.
"On- On, šel..." větu nedokončil. Místo toho se rozvzlykal a padl na kolena. Schoulil se do klubíčka a tiše vzlykal.
"Legillimens!" zvolal Voldemort. Už s tím klukem nechtěl ztrácet čas.
V jeho vzpomínkách to všechno uviděl. Jeho pravého syna, jak svolává studenty, kteří by mu mohli být nápomocní, při jeho plánu, jak intrikuje s Nevillem, jak krade vlastní matce mnoholičný lektvar, jak využívá Ufňukanou Uršulu, jak zase intrikuje s Ronem a Hermionou, jak Nevillovi dává poslední kázání ohledně toho, co má dělat. Další vzpomínka zahrnovala to, jak pro Nevilla přišla jeho žena a on do sebe rychle nalil lektvar, aby vypadal jako Harry, protože musel zajistit, že Harry bude ve vlaku. Dál už uviděl Temné sídlo, když se s ním Marion přemístila. Tímhle kouzlo ukončil.
Zrak se mu rozostřil a spatřil svou nevraživě se tvářící ženu a zvědavou dceru.
"Svolejte všechny Smrtijedy," řekl jenom. "Jde se na ministerstvo!"

Obě dvě zřejmě pochopily, že Voldemort ví, kde je Harry. Obě se rozběhly směrem pryč z místnosti. Věděly, že teď nemá cenu se na nic ptát, protože by jim stejně nic neřekl.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Domča Domča | E-mail | 8. prosince 2014 v 12:59 | Reagovat

Tak tahle kapitola se ti dost povedla a Já se u   ni docela nasmála. Jen tak dál. :-D  :-D

2 Sophie Sophie | 8. prosince 2014 v 16:23 | Reagovat

Pěkná kapitolka, ale obávám se, že si začínáš vytvářet podobný zvyk jako několik dalších autorů, jejichž povídky čtu - a to, že necháváš otevřené konce kapitol. I když už jsi alespoň naznačila, co bude dál. :-)
Doufám, že pokračování bude brzy, jsem docela zvědavá, protože povídek na téma Harry, syn Voldemorta není moc a přitom je to jeden z mých nejoblíbenějších námětů. Budu se těšit na pokračování.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama