Stav rozepsaných povídek:

I'm just gonna hurt you- 0%
Nová budoucnost II 4.kapitola- 75%
Aktualizováno: 18.8.2017


Laurieth: Battle of Lonely Mountain 3.kapitola

16. prosince 2014 v 20:41 | CherryPie |  Laurieth: Battle of Lonely Mountain

Doufám, že se nebudete zlobit, když jsem trochu odbočila od originálu. Tak dobře, jen jsem si to zjednodušila :D
Odpusťte pravopis, ale kontroluju si to sama a ono to potom tak dopadne :D


Roklinka byla překrásné místo. Vyzařovala z ní harmonie a klid. Sluneční svit sem proudil plnými doušky a na stromech byl slyšet zpěv ptáků, doplňovaný líbezným tónem elfí harfy.
Bilbo nemohl uvěřit vlastním očím. Bylo to jako ráj na zemi.
Na schodišti čekal vysoký hnědovlasý elf v stříbřitě bílé róbě. Prohlížel si skupinku, kterou mu ohlásila stráž nedaleko Brodu. Když se zmínili o Gandalfovi, přikázal jim, ať je nechají projít. Když však viděl vysokou štíhlou postavu elfky kráčet za čarodějem, trochu se podmračil. Ještě když uviděl nabroušeného Thorina Pavézu, úplně ztratil chuť tuto výpravu vůbec hostit.
"Gandalfe," promluvil Elrond. "Vítej."
"Rád tě vidím Elronde, snad nám promineš menší návštěvu."
"Možná," řekl elf a loupl pohledem k Thorinovi.
Rozešel se do schodů a ostatní jej následovali.
"Půjdu dát Athelas do stájí," pronesla tiše Laurieth ke Gandalfovi a vydala se na opačnou stranu směrem ke své klisně. Byla ráda, že ji tu má. Alespoň nemusela čelit otcově přítomnosti. Vrátí se až na večer, kdy všichni ulehnou do postelí. Nebo taky mohla přespat ve stájích, to pro ni nebyl žádný problém. Alespoň zase Elronda něčím pořádně namíchne, vždycky tvrdil, že pro vznešené elfy se spaní venku moc nehodí. Pousmála se a zavedla Athelas ke stání.


"Mám nepříjemný pocit, že něco chystáš, Gandalfe," promluvil Elrond, když všichni usedli ke stolu.
"Ale vůbec ne, příteli," odpověděl zvesela čaroděj.
"Vůbec ne?" opakoval Elrond. "Proč teda přijdeš do Roklinky s třinácti trpaslíky, hobitem a ní."
"Je všeobecně známo, že umíš číst měsíční runy," začal Gandalf. Thorin se mračil víc a víc.
Elrond kývl na souhlas a čekal, co se ještě Gandalf řekne.
"Máme něco, co bychom potřebovali přeložit," pověděl čaroděj. "Thorine, podej mu to."
Thorin už chtěl strčit ruku do kapsy a vytáhnout z ní onu věc, ale zastavil se v půlce pohybu.
"Proč bych mu měl věřit?!" vykřikl podrážděně. "Je to rodové dědictví a-"
"Thorine, dej mu to, jen to přeloží. Elrond je jedním z posledních, kteří měsíční runy ovládají."
Trpaslík stále tvrdohlavě seděl a odmítal se hnout. Jeho společníci zarytě mlčeli. Na jednu stranu chtěli, aby Elrond runy rozluštil, ale na druhou stranu nemohli věřit, že jim elf mapu nevezme.
Rozhodnutí tedy zůstalo na Thorinovi. Trpaslík však neviděl jinou možnost, než dát mapu elfovi přečíst.
Mapa byla dědictvím Thorinova rodu. Obsahovala plánek Edorasu i s jeho druhým vstupem, který však nikdo nemohl najít. Nedávno Thorin spolu s Gandalfem vypozorovali, že mapa obsahuje i měsíční runy, které jsou viditelné pouze za svitu měsíce. Starý čaroděj z toho byl velmi nadšen a taky hned Thorinovi představil svůj nápad, a to zajít do Roklinky a dát mapu přeložit Elrondovi.
Thorin nakonec vytáhl mapu z kapsy a podal ji elfovi. Neustále ho však propaloval pohledem, kterým mu hrozil, že jestli se pokusí mapu vzít, rozseká ho na kousky. Elrond mapu rozevřel a chvíli ji udiveně pozoroval. Pak povytáhl obočí a zadíval se upřeně na Gandalfa a Thorina.
"Mapa Ereboru," řekl. "Zajímalo by mne, co vás tam tak táhne."
"Čistě akademický zájem," prohodil rychle čaroděj, než stačil trpaslík cokoliv říct.
Elrond nebyl tak hloupý, dobře věděl, o co se pokouší.
"Některým z nás by se nemuselo líbit, to co chcete podniknout," pronesl pomalu. Pak vrátil mapu Thorinovi.
"Jakmile vyjde měsíc, sejdeme se tady. Pomůžu vám."
"Děkujeme, Elronde," řekl vděčně Gandalf.
"Běžte se teď najíst a odpočinout."

oOoOo

Stáj byla přeplněná koňmi z Roklinky a pro Athelas nikde nebylo místo. Laurieth to strašně dopálilo. Vždycky tu mají plno koní, ale jezdí jen na polovině z nich. Vyvedla klisnu zase ven a namířila si to k velkému bílému altánu v zahradě. Za zahradou už začínal les, takže tam mohla Athelas klidně nechat. Prošla okolo altánu a hned na začátku se utábořila i s koníkem.
Sundala z ní všechen náklad a podsedlové deky dala vysušit od potu na větve stromů. Kobylka spokojeně zaržála a lehla si do mechu, kde se pořádně vyválela. Ještě se pořádně otřepala od pozůstatků mechu na srsti a už stála a odpočívala.
Laurieth jí však ještě spánek nehodlala dopřát. Vzala ji k potoku ať se napije.
Poté ji zase přivázala a vydala se do stájí pro seno. Nesla ho přes celou zahradu, takže po ní zůstala pěšinka suchých stébel trávy, která odpadla. Pro jistotu se vrátila a všechna je posbírala, nepochybovala, že by ji za to někdo utrhl hlavu, kdyby je tam nechala.
Ona sama si pak sedla a povečeřela poslední zbytky chleba, který jim zbyl. Počítala s tím, že Gandalf si určitě řekne o nové zásoby jídla na cestu, takže se dnes pořádně nacpala, když se nemusela dělit s trpaslíky.
Pomalu se začínalo stmívat a v Roklince začaly planout pochodně. Byl to překrásný pohled, který navozoval klidnou atmosféru. Laurieth ten úžasný klid a mír pomalu uspával a málem by také usnula, kdyby neuslyšela tiché křupnutí v lese za ní. Okamžitě se otočila a spatřila jen tmavou siluetu elfa s hnědými vlasy.
"Po tolika letech vás to pořád ještě nepřešlo?" zeptala se podrážděně. Na ta slova se z Lesa vynořili dva navlas stejní elfové v zelených pláštích.
"Zřejmě ne," pověděl Elladan. "A u tebe vidím taky nic nového."
Oba bratři, Elladan i Elrohir se na svoji mladší sestru zakřenili.
"Pořád se spolu nebavíte?" zeptal se Elrohir a přisedl si naproti ní. Elladan vzápětí také.
"Myslím, že si nemáme co říct."
"Ale prosím tě," řekl Elrohir. "Právě naopak. Měli by ste si to vyříkat."
"Kdykoliv přijedu, je to pořád to samé," ušklíbla se Laurieth. "Pořád řešíme mě a o vás se nedozvím nic. Myslím, že je načase to změnit."
"Kdykoliv přijedeš je to pořád to samé," opakoval Elladan. "Začneme mluvit o tobě a ty potom řekneš, jako vždy, tuhle větu a konverzace se ubere jiným směrem."
Oba bratři se rozesmáli a Laurieth se musela taky usmát, protože měli vcelku pravdu.
"Nebudeme potom porušovat tradice," řekla.
"Najednou," odpověděli sborově bratři.
Laurieth zakroutila hlavou a přitom se vesele culila, ti dva jí vždycky dokázali zvednout náladu.
"Co tu vůbec děláš?" zeptal se Elrohir. "Ještě k tomu s trpaslíky."
"Na tohle se spíš zeptejte Gandalfa. Je to docela tajnůstkář a nerada bych se prořekla."
"On je tu taky Gandalf?!" vytřeštili oči oba bratři.
"A my jsme si říkali, že se otec musel zbláznit. Normálně by trpaslíci, obzvlášť Thorin Pavéza, nebyli moc vítáni," řekl Elladan.
"Co se mezi nimi vůbec stalo?" ptala se tentokrát Laurieth.
"Když se stalo, to se Šmakem, Thorin a jeho lid přišli tady požádat o přístřeší. V té době nás tu však bylo plno a Elrond je nemohl přijmout. Prý se tenkrát s Pavézou docela pohádali."
Laurieth přikyvovala. To by vysvětlovalo Thorinovu nechuť jít do Roklinky. Nejvíc by ale chtěla vědět, proč tu Gandalf tak nutně potřeboval jít. Doufala, že se tu zdrží jen na jednu noc. Bylo tu krásně to ano, ale nemohla se věčně schovávat v lese.
"A co vy?" zeptala se po chvíli. "Něco nového?"
Na to bratři vychrlili plno novinek, které se týkaly skřetů. Nemohli ji nechat odejít aniž by se nepochlubili tím, kolik jich už zabili.
Když už nebylo vidět na krok, rozdělali oheň a Elladan ukradl z kuchyně nějaké jídlo. A tak se Laurieth nacpala zase a večer klidně pokračoval, mezitím co poslouchala historky jejich bratrů.



OooOo


Měsíc už vysvitl a všichni tpraslíci, hobit i čaroděj čekali na smluveném místě. Elrond se objevil chvilku poté a Thorin mu opět předal mapu.
"Následujte mne," řekl Elrond a kráčel směrem k měsícem prosvícenému balkonu. Na Roklinku byl nádherný výhled. I trpaslíci na chvíli odhodili svůj zarputilý výraz a jen blaženě shlíželi na krásu pod sebou.
"Stejně se mi to vůbec nelíbí, Gandalfe," promluvil po chvíli Elrond. "Pokud vzbudíte draka, bude to mít nedozírné následky."
"Takové riziko jsem již zvažoval," pověděl vážně čaroděj. "Ano, trpaslíci by nejspíše draka vzbudili. Proto jsem sehnal lupiče."
"Lupiče?" divil se Elrond a přejel pohledem po trpaslících. Spočinul pohledem na Bilbovi.
"Myslíte toho hobita?" zeptal se.
"Přesně tak."
Bilbo už ten pohled nedokázal dál vydržet a přistoupil k elfovi blíž.
"Bilbo Pytlík," podal mu ruku.
Elrond ji ostýchavě přijal a pokýval hlavou. Bilbo nemohl vědět, že elfové mají poněkud jiné společenské zvyky.
"Mohu s vámi poslat jenoho z mých elfů," navrhl Elrond. "Toho nejnenápadnějšího jakého najdu."
Tento návrh Bilba pěkně rozdurdil. Elf pochyboval o jeho schopnostech, a to ještě před ním samým.
"Myslím, že to zvládnu," promluvil hořce. "A elfa už máme. Možná ještě nenápadnějšího než ti vaši."
Gandalf po Bilbovi střelil varovným pohledem a i trpaslíci zneklidněli. Balin si pomyslel, že bude muset Bilba trochu seznámit s tím, jak to chodí mezi jednotlivými rasami. Od hobita, který nikdy nevytáhl paty z Kraje se pochopitelně dalo něco takového čekat.
"Jak myslíte," pokračoval Elrond jakoby Bilbovu drzost přehlédl. "Možná by nebylo od věci vám dát pár zbraní."
"To by bylo velmi milé," prohlásil Gandalf. "Mě a Bilbovi by se jistě nějaké hodily. Přece jenom jsme jediní, kdo na výpravě nemá zbraně."
"Vážně?" pousmál se Elrond. "A co vaše hůl? Slýchávám, že i s ní umíte sázet pěkné rány i bez magie."
"Ovšem ne smrtelné," poznamenal Gandalf a taky se usmál.
"Ráno se hlaste ve zbrojnici, něco vám tam najdou," řekl elf. "Teď už se podíváme na ty runy. Shledávám trpaslíky poněkud nedočkavými."
Zmiňovaní naštvaně zabručeli, jak to uměli jen oni a čekali, co Elrond přečte.
Elf rozložil mapu na široké kamenné zábradlí balkonu a čekal. Za pár okamžiků začal papír modře světélkovat a odhalovat modré písmo. Bylo lehce zdobné, ne však takové jako mají elfové, něco mezi.
"Postav se k šedému kameni, až zaťuká drozd a zapadající slunce posledním paprskem Durinova dne ukáže na klíčovou dírku," předčítal Elrond.
Chvíli zavládlo ticho. Gandalf se opřel o svou hůl a bylo vidět že přemýšlí. Elrond ještě stále pozoroval mapu, jestli se na ní ještě něco neukáže. A trpaslíci vypadali, že by mohli vyrazit ihned, aby nemuseli ztrácet čas.
"Slyšeli jste," promluvil Balin. "Musíme stát přesně na stejném místě ve stejnou dobu, jenom tehdy můžeme najít klíčovou dírku."
Thorin mlčel. Bilbo předpokládal, že obzvlášť on by k tomu měl mít, co říct, ale on jen mlčel a zíral do dáli.
"Vyrazíme hned zítra, nesmíme ztrácet čas," řekl po chvíli ticha a odkráčel pryč.

OooOo

Brzy ráno vzbudil Laurieth Bilbo. Seděl u ní a silně s ní třásl.
"Vstávat," hulákal. "Gandalf s vámi chce mluvit."
Laurieth pomalu otevřela oči a pohlédla na hobita. Kdyby nebyli v Roklince, z kama chtěla tak nutně pryč, nejspíš by mu utrhla hlavu za takové brzké buzení.
"To nemůže přijít sám?" zeptala se podrážděně.
"To netuším," odpověděl hobit. "Zkrátka mi řekl, abych vás zavolal."
"Můžeš už přestat s tím vykáním?"
Na chviličku nastalo ticho, ale potom se Bilbo znova rozmluvil.
"Tak dobře, Laurieth," řekl zvesela. "Jsem rád, že jsme si potykali, ale Gandalf čeká a naposledy byl pěkně mrzutý. Chce totiž odjet."
"Chce odjet?!" elfka vyskočila rychle na nohy. "To jsi mi nemohl říct dřív? Já myslela, že odjede až po nás."
"Změna plánu," řekl prostě hobit.
Laurieth začala rychlostí blesku sklízet deky a náčiní a nakládat je na Athelas. Bilbo jen bezradně stál a pozoroval ji.
"Stojí se ti dobře?" zeptala se s úšklebkem. Bilbo i přes své způsoby neměl ani trochu základy gentlemanství, nechal ji tam panicky poskakovat a balit věci, mezitím co on si poklidně stál a pozoroval ji.
"Ehm, no ano," odpověděl nejistě. "Proč se ptáš?"
"Nepochopil," zabručela si pro sebe a Bilbův výraz byl ještě zmatenější. Ale stál dál.
Po několika hektických minutách bylo hotovo. Kobylka byla dokonce i nakrmená a napojená, než stačila její majitelka všechno naskládat na sebe do sedla a přivázat.

Na nádvoří už čekal Gandalf. Kůň, na kterém seděl, neklidně poklusával celý žhavý na výpravu.
"Chtěl jsi mi něco?" zeptala se.
"Ano," řekl naoko naštvaně. "Ale slečna elfka si ráda pospí."
"A čaroděj je nějaký moc akční," oplatila mu.
"Vůbec jsi se nezměnila," poznamenal s úsměvem. "Pořád stejně drzá."
Gandalf slezl z koně, aby Laurieth objal. Když kůň ucítil Gandalfa sesedat, začal poskakovat ještě víc. Hodně dlouho byl zavřený ve stáji a teď se nemohl dočkat, až se proběhne.
"Takže," začala Laurieth. "Co jsi mi chtěl?"
Gandalf se zase usmál.
"Chci se jenom zeptat, kama trpaslíky povedeš."
"Přes Mlžné hory, potom přes Temný hvozd po Staré elfí stezce a nakonec proti proudu Bystré řeky. Poté se setkáme v Esgarothu," odříkala a byla sama se sebou spokojená. Čaroděj se taky usmál a pokýval hlavou.
"Líp bych to nevymyslel," pochválil ji. A nasedl zpátky do sedla. Kůň pobral nový elán a divoce pohazoval hlavou.
"Šťastnou cestu, Gandalfe," popřála Laurieth.
"Nápodobně," odvětil čaroděj. Pobídl koně, který vyrazil jako šipka jen se za ním zaprášilo.
Za Laurieth už se seřadili trpaslíci i Bilbo a čekali až vyjdou.
"Elfko!" zvolal Thorin. "Máme ultimátum, takže bychom rádi vyšli."
"Pokud nebudete pořád bručet a jíst, stihnem to ještě před tím," zavrčela. Vypadalo to, že Thorinova nálada se vrátila do normálu. Nevěděla co jim Elrond řekl, ale jistojistě to z nich po cestě vytáhne.
"Prosím vás," řekl Glóin. "Hlavně už pojďme."
A tak šli. Trpaslíci pochodovali Roklinkou rychleji než obvykle, zřejmě je velmi tlačil čas. K jejich smůle se za nimi, skoro když došli k bráně, ozval něčí hlas: "Bilbo Pytlíku," zavolal Elrond a Bilbo se pomalu otočil. "Tak přece jenom se něco našlo."
Podal Bilbovi malý mečík, kutý elfy. Nebyl moc velký, ale pro hobita tak akorát.
"Děkuji vám, Elronde," uklonil se Bilbo. "Má jméno?
"Bohužel ne," odpověděl. "Nevím jestli se tomuhle dá vůbec říkat meč. Ale vám očividně sedí."
Bilbo se pořádně zadíval na meč. Líbil se mu. Byl malý, to ano, ale lehký do ruky. Meče trpaslíků byly na něj příliš těžké a mohutné a tento byl tak akorát.
"Šťastnou cestu," popřál Bilbovi a zároveň střelil pohledem i po Laurieth.

"Ještě jednou vám děkuji," zavolal Bilbo, ale to už se ostatní rozešli a pokračovali v průchodu bránou.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Jak se vám líbí povídka Laurieth: Battle of Lonely Mountain

Je výborná! Očekávám další kapitoly 93.9% (46)
Ujde. Rozhodně je, ale co zlepšovat. 6.1% (3)
Blbost -_- 0% (0)

Komentáře

1 Katerííína Katerííína | E-mail | Web | 22. prosince 2014 v 9:55 | Reagovat

Dobrý, čte se mi to skvěle. Bohužel mám rozečtených milion povídek a nevím, kterou číst dřív. :D
Ale tahle je fakt boží ;)

2 Andoriana Eamë Andoriana Eamë | E-mail | Web | 30. ledna 2015 v 19:27 | Reagovat

Je to vážně dobré :-)
Jenom bych chtěla opravit (asi) překlep na začátku - trpasličí hora se nejmenuje Edoras ale Erebor :-) Edoras se nachází v Rohanu.

3 CherryPie CherryPie | Web | 30. ledna 2015 v 22:59 | Reagovat

[2]: Děkuju za připomínku :) asi jsem si to nějak neuvědomila :) jdu to hned opravit

4 Andoriana Eamë Andoriana Eamë | E-mail | Web | 31. ledna 2015 v 9:18 | Reagovat

[3]: Není zač ^_^

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama