Stav rozepsaných povídek:

I'm just gonna hurt you- 0%
Nová budoucnost II 4.kapitola- 75%
Aktualizováno: 18.8.2017


Syn pána zla 8.kapitola

9. listopadu 2014 v 14:39 | CherryPie |  HP-Syn Pána Zla

Nová kapitolka je tady :) Moc dodatků k ní nemám. Možná tak to, že je nebetovaná :D




V sobotu ráno se všech pět studentů setkalo na předem smluveném místě. Hermiona a Draco po sobě našvaně pokukovali. Mezi nimi stál Neville a tvářil se velmi rozpačitě. Ron, který právě doběhl z oběda ještě dojídal kuře.
"Takže...hmm," začal Harry. "Ahoj všichni."
Všechna pozornost nyní sklouzla na něj.
"Nejdřív by se měli Draco a Hermiona usmířit, protože je tu pak napjatá atmosféra."
Malfoy pohlédl na Hermionu a Hermiona na něj. Neville opět rozpačitě přešlápl.
Harrymu pomalu začala docházet trpělivost, protože za 1) Špatně v noci spal a za 2) Když viděl Rona ,jak se cpe kuřetem a následně si mastné ruce otírá o hábit, dostal hlad taky. A teď tu ještě k tomu musel usmiřovat dva studenty, kteří se chovali jako děti. Ony to vlastně taky děti byly, ale teď mají povinnsot se chovat dospěle. Člověk by si řekl, že to černovlasý chlapec zřejmě nemá v hlavě v pořádku, ale Harry se tak choval vždycky.
"Dáma má přednost," řekl Draco.
Hermiona nasupeně přimhouřila oči a na čele se jí objevilo několik vrásek.
"Promiň Draco, že jsem tě nazvala slizkým malým parchantem," řekla nakonec. Její tón moc omluvný nebyl, Harrymu to však bohatě stačilo.
"Promiň, že jsem tě nazval mudlovskou šmejdkou," pronesl zase svoji omluvu Malfoy.
"Výborně," zvolal Harry. "Takže můžeme začít plánovat."
Sesedli se všichni k jedné lavici a Draco dal doprostřed pár výtisků novin, které obsahovaly pár fotek z interiéru ministerstva a odboru záhad. Na žádné z nich ovšem nechyběl usmívající se Popletal.
"Hermiono, jaké máme možnosti?", zeptal se Harry dívky vedle sebe poté, co si všichni fotografie prohlédli.
"Jediná pravděpodobná možnost, kdy se tam dostat bude někdy pozdě večer."
"Rone, říkal jsi, že tvůj taťka dělá na ministerstvu. Jak se tam vždycky dostane?"
Ron chvíli zapřemýšlel a dřív než ho Draco stačil vyrušit, řekl: "Taťka chodí krbem."
"Jak krbem?" podivoval se Harry.
"Myslí letaxem," doplnil Neville. "To je takový prášek. Když vstoupíš do krbu, hodíš ho tam a řekneš například: Příčná ulice, přenese tě to tam."
Pro Harryho to byla další nová zkušenost. Kouzelníci se uměli dopravovat zajímavými způsoby. Jednou Harry zaslechl Susan Bonesovou, jak se bavila s kamarádkou o přemisťování, které se budou učit někdy v pátém ročníku. Přemisťování ze svého plánu na ministerstvo rovnou vyškrtl, ale teď mu na mysl přišel letax. Podle fotek bylo na ministerstvu několik krbů napojených na letaxouvou síť.
Hermiona, jakoby mu četla myšlenky, ho náhle přerušila: "Letax nepříchází v úvahu. V Bradavicích jsou pouze dva krby napojené na letaxovou síť. Ten první je v ředitelně a tend druhý je v kabinetu profesorky McGonagalové. Je nemožné se tam dostat."
"Hmmm, má pravdu," uznal Draco.
"Tak jo, existuje ještě jiný způsob, jak se kouzelníci dopravují?" zeptal se Harry.
Tentokrát promluvil Ron: "Ještě existují košťata nebo přenášedla."
"Přenášedla si hlídá ministerstvo," dodala Hermiona.
Možnost toho, že by letěli na koštěti, Harryho nenadchla tak jako letax, ale nápad to byl dobrý. Nevěděl, jak daleko jsou Bradavice od Londýna, každopádně byl přesvědčen, že hodně daleko, protože vlakem jeli celý den. Na koštěti by jim to nepochybně trvalo hned několik dnů.A až by narazili na mudlovská obydlí, museli by slézt a jít pěšky, popřípadě veřejnou dopravou a to se přece pro tak důležitou akci nehodilo. Všichni přítomní Harryho nápad ohledně ministerstva brali velmi vážně. Tak vážně, až to vypadalo dětinsky.
"Hermiono, možnosti?" zeptal se Harry.
"Můžeme letět na koštěti," potvrdila Harryho myšlenky Hermiona. "Museli bychom je ale ukrást ze školy a to nepřichází v úvahu."
"Neukradneme je, jenom si je půjčíme," ujistil ji Harry.
"Stejně se mi to nelíbí," mračila se.
Draco Malfoy sedící vedle Nevilla Longbottoma nachvíli přemítal o svém návrhu, který by jim mohl nabídnout. Ovšem Draco byl Zmijozel a než někomu poskytl pomoc, musel se ujistit, že se mu to vyplatí. Jeho otec byl dost bohatý na to, aby jim všem koupil košťata a klidně i ty nejnovější modely. Lucius Malfoy, přesto že má peněz dost, nerozhazuje svoje bohatsví jen tak pro nic za nic. Draco by mu musel říct pádný důvod k tomu, proč nutně potřebuje pět košťat nejnovějšího modelu Nimbus 2000.
"Řekněme, že bych mohl obstarat košťata," řekl Draco a nasadil tak zmijozelský výraz, který Harry ještě v životě u nikoho neviděl a zřejmě ani u nikoho neuvidí. "Ovšem, co z toho budu mít, pokud se to všechno zdaří?"
"Zmijozel promluvil," konstatoval Ron.
Tentokrát zase přemýšlel Harry. To je přesně ono, co by z toho Malfoy měl? V podstatě nic.
"Jde jen o dobrodružnou výpravu, bez zisku," začal Harry.
"Ovšem, jediný kdo tu něco získá budeš ty," odbyl jej Draco.
Harry moc dobře věděl, že Draco má pravdu. Ten prohnaný Zmijozel by mohl Nevilla, Hermionu a Rona ještě obrátit proti němu a pak by musel jít sám.
"Pravda," řekl Ron.
No né, pomyslel si Harry. Že by se u Rona začal projevovat Zmijozel?
Hermiona vypadala taky nějak zamyšleně a Neville dál seděl a rozpačitě se díval z jednoho na druhého.
"Můžeme se dostat do pěkného průšvihu, Harry," řekla opatrně Hermiona.
"Hermiona má asi pravdu," přitakal hned Neville.
Harry na ně chvíli zíral s otevřenou pusou, neschopen slova. U Draca nebo Nevilla by tohle čekal, moc je pořádně neznal, ale Ron a Hermiona? Zřejmě to vypadalo, že půjde sám. A co už taky? Ukáže jim všem, že se bez nich obejde.
"Jak chcete, nikam chodit nemusíte," řekl Harry a odkráčel z učebny.
V místnosti ještě chvíli panovalo tíživé ticho. Každý byl zabrán do svých myšlenek. Nakonec vstal Draco, těsně u dveří se otočil a promluvil ke zbývajícím studentům: "To nebylo vůbec nebelvírské, gratuluju."


Marion stála u vchodu do nebelvírské společenské místnosti, neschopna uhodnout heslo. Buclatá dáma se navýsost bavila při jejich marných pokusech a čarodějku tím dováděla k šílenství.
"Godrik Nebelvír," zkusila další pokus.
"Špatně," vykřikla Buclatá dáma a zachichotala se.
"Lev," hádala Marion.
"Zase špatně."
Marion byla tak zabraná do hádání hesla, že si ani nevšimla, že se z rohu chodby vynořil chlapec, kvůli kterému se snažila do nebelvírské společenské místnosti dostat.
"Profesorko?" zeptal se Harry s nepatrným úšklebkem na tváři, když ji viděl jak hádá heslo.
Profesorka sebou polekaně trhla. Když se ovšem otočila a pohlédla chlapci do tváře, rty se jí protáhly do nadšeného úsměvu.
"Harry," řekla úlevně. "Zrovna tebe hledám, ovšem tahle dáma mi to značně znepříjemnila."
Nepěkně pohlédla na Buclatou dámu, která jí její pohled oplatila zářivým úsměvem.
"A proč mě hledáte?" zeptal se Harry. Právě teď byl čas na její plán. Chtěla pozvat chlapce k sobě do kabinetu, pod záminkou doučování lektvarů. A čirou náhodou budou do lektvaru potřebovat jeho vlasy. Nebyl to nějak extra promyšlený plán, jaké mívá její manžel, ale na prváka tak akorát.
"Profesor Snape mě požádal, abych tě doučila lektvary. Tvrdil že ti moc nejdou."
"To nejdou, ale pochybuju o tom, že profesor by mi jen tak z vlastní dobré vůle domluvil doučování."
"Je to napříkaz profesora Brumbála," vysvětlovala profesorka.
"Aha," zamručel Harry. Marion si oddechla, protože nevěděla ,co by na ty jeho všetčné otázky pořád odpovídala.
"Neville také neumí lektvary," poznamenal Harry a zadíval se jí do očí.
"Zajisté, pana Longbottoma doučuji také," odpověděla Marion.
"Dobře, řekněte mi, kdy máme první hodinu a já mu to řeknu."
"Učím vás všechny zvlášť," vysvětlovala profesorka. Už teď se začínala ve svých lžích utápět a čím víc otázek by jí chlapec položil, tím by bylo pravděpodobnější, že se to na ni všechno sesype jako domeček z karet. Chtěla mu jen říct termín a tím to celé utnout, ovšem Harryho už na jazyku pálila další otázka.
"Zvláštní," poznamenal. "V celé škole jsou desítky studentů, kterým nejdou lektvary a vy je chcete doučovat každého zvlášť?"
"Ve čtvrtek v pět hodin v mém kabinetu," oznámila mu nejprve a poté z těžkostmi zodpověděla jeho otázku. "Je to příkaz ředitele, pane Pottere."
"V tom případě je ředitel pěkný šílenec," řekl Harry. "Přeju hezký večer." S tím se otočil k profesorce zády. Na Buclatou dámu houkl správné heslo "Fortuna Major" a nechal svou matku stát před portrétem s mírně překvapeným výrazem ve tváři.
Nebýt jeho matka, napařila by mu za ty drzé připomínky typu "ředitel je šílenec" pořádný trest.
Harry se v mnohém podobal Tomovi, ale přesto byl vlastně úplně jiný.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Domča Domča | E-mail | 9. listopadu 2014 v 23:39 | Reagovat

Tak rychle napiš další kapitolu tahle se ti moc povedla :-D  :-D  :-D

2 misa misa | 13. listopadu 2014 v 4:31 | Reagovat

Dnes jsem tuhle povídku objevila a uplně jsem si ji zamilovala. Jsem moc ráda, že zase někdo píše povídku na toto téma a tobě se to obzvlášť povedlo. Už se moc těším na další kapitolku

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama