Stav rozepsaných povídek:

I'm just gonna hurt you- 0%
Nová budoucnost II 4.kapitola- 75%
Aktualizováno: 18.8.2017


Šílená výprava 2.kapitola

18. listopadu 2014 v 18:00 | CherryPie |  PJ- Šílená výprava

Nová kapitolka je tady, doufám, že se bude líbit :) Za každý komentář budu moc ráda.




Percy se nakonec do tábora dostal o týden později než měl. Máma někde píchla gumu a Paulovo auto bylo nepojízdné. Veřejnou dopravou raději nejeli, protože nemohli vědět, jestli nějaký průvodčí náhodou není nestvůra.
A teď, po tom hrozném týdnu čekání, stál Percy u Thaliiny borovice a sledoval mámino auto jak sjíždí z kopce a napojuje se na hlavní silnici. Tábor pod ním se vůbec nezměnil, až na ten houf lidí, kteří se po něm potulovali. Bohové zřejmě dodrželi svůj slib a nechali v táboře postavit sruby i pro děti drobnějších bohů. Viděl své staré kamarády jak provádí nováčky po táboře a Cheiróna, který pobíhal sem a tam mezi novými polobohy. U Hermova srubu zahlédl bratry Stollovy, jak se nenápadně plíží s kartonovou krabicí kolem srubu a lezou do okna. Pousmál se nad tím pohledem, který se mu naskytl a vydal se z kopce přímo do tábora.
Když došel, první kdo se k němu přivalil jako velká voda, byla Rachel. Nečekaně ho objala a on z rozpaků zrudl. Vzpomněl si totiž na jejich rozhovor u auta než na něm přistál Blackjack.
"Kdes byl tak dlouho?" zeptala se.
"Porouchalo se nám auto a jiný způsob dopravy jsme nechtěli riskovat."
Rachel přikývla a zamávala na Cheiróna stále pobíhajícího mezi novými polobohy.
"Letos je tu celkem nával," řekl někdo za Percyho zády. Když se otočil, pohlédl do šedých očí Annabeth, která ho v zápětí také vzala do náruče. Jen tak se objímat s holkama se mu nepodařilo celý rok, takže si vůbec nějak nestěžoval.
Skupinka nováčků, která stála za Annabeth zírala na Percyho. Hlouček tří holek se zbožně uculoval a někteří chlapci po něm žárlivě pokukovali. Zbytek jen uctivě pozoroval vítající se trojici.
"Hodně se o tobě mluví," poznamenala Rachel, když si všimla jak nechápavě se Percy dívá po nováčcích.
"Jak jako?" nechápal.
Obě dívky se na sebe pousmály a Annabeth začala vysvětlovat: "Jsi hvězda Olympu, Percy. Donesl jsi Diův blesk, zachránil jsi Zlaté rouno, vysvobodil Artemidu a mě," poslední slovo zdůraznila a významě pohlédla na Rachel. "Pak jsi bojoval o labyrint a nakonec řídil bitvu o Manhattan."
"To jo, ale nebyl jsem sám,"řekl Percy.
"Jo, ale vždy jsi byl hlavním a důležitým aktérem," poznamenala Rachel. "Navíc bez tebe bych se tu asi nikdy nedostala."
Než stačil Percy odpovědět, přiřítil se k nim Cheirón. Poplácal Percyho po rameni a usmál se na něj.
"Tak tě tady konečně máme,"řekl. "Kdes byl ten týden?"
"Problémy s autem," odpověděl Percy.
Od srubů se zase vynořil pan D. a také přišel za nimi. Měl na sobě svou obvyklou tygrovanou košili a béžové třičtvrťáky. Staré sandály si očividně ještě taky nevyměnil a tak vypadal pořád stejně jako vždycky, což Percyho trochu těšilo, protože v táboře bylo jinak plno změn.
"No né, Jacksone, vy jste se uráčil přijít?"
"No né, pane D.,vy jste se uráčil si zapamatovat moje jméno?" odpověděl drze Percy. Cheirónovi zacukaly koutky, čehož si naštěstí pan D. nevšimnul..
"Kdybych ho tu každou chvíli neslyšel...," řekl popuzeně Dionýsos. Percy byl ovšem rád, že alespoň vztahy s panem D. zůstaly při starém. Když mu totiž na konci války nepřímo poděkoval, přišlo mu to nepřirozené a divné od někoho, kdo si není schopný ani zapamatovat jeho jméno.
Vůbec celý tabor se hodně změnil. Tolik táborníků tu už dlouho nebylo a všichni měli plné ruce práce. Afroditin, Hefaistův a dokonce i Hermův srub měl nad dveřmi pověšenou černou vlajku. Percy byl rád, že i Lukovi se nakonec dostalo uznání, protože se sám obětoval, aby zachránil Olymp.
"No nic, myslím, že se půjdu vybalit a potom vám pomůžu s nováčky," řekl Percy a porovnal si batoh na zádech.
Cheirón a pan D. jen přikývli a šli se dál věnovat své práci, které bylo pořád dostatek.
"Tak se uvidíme u táboráku," řekla Rachel a zmizela v davu.
Zůstal jen Percy a Annabeth. Pár sekund stáli v rozpačitém tichu, když pak Annabeth řekla: "Jsem ráda, že jsi zpátky, chaluhový mozečku." Potom se také otočila a s novými táborníky v závěsu pokračovala v prohlídce.
Tak dlouho mu nikdo neřekl touto pitomou přezdívkou a mu samotnému to už začínalo chybět. Jen se usmál a vydal se k Poseidónovu srubu.
Čím víc se přibližoval, tím vic se modlil, aby měl srub stále sám pro sebe. Teď na něj totiž dolehla tíha rozhovoru, který vedl naposledy s otcem.
"Mimochodem, s novými sruby postupujete dobře. Takže bych se mohl přihlásit ke všem svým dalším synům a dcerám a poslat ti příští léto pár sourozenců." řekl tehdy Poseidón.
O nové sourozence moc nestál. Už si zvykl, že má ve srubu pohodlí a plno místa sám pro sebe. Nechtěl to nějak měnit.
Před dveřmi se ještě zastavil a zhluboka se nadechl. Doufal, že jeho srub nebude přecpaný různými dětmi, to by asi nepřekousl.
A když dveře konečně otevřel a nahlédl dovnitř, čekalo ho příjemné překvapení. Místo desítek polobohů našel ve srubu jen jednoho. Jeho bráška Tyson právě dojídal mandarinku a když ho uviděl, rozkašlal se na plné kolo. Potom ho obejmul a usmál se.
"Ahoj Percy," řekl. "Konečně jsi tady, je tu hrozná nuda."
"Taky tě rád vidím," odpověděl Percy.
Za tento den se celkem objímal už třikrát, jednou s Rachel, s Annabeth a do třetice všeho dobrého i s Tysonem. Jeho nevlastní bráška voněl po moři, protože nejspíš celý rok strávil u Poseidóna s ostatními kyklopy.
Po milém přivítání, ze kterého měl Tyson takovou radost, že zakopl o postel a spadl na zem, si sundal Percy batoh a zjistil jednu velmi nepříjemnou skutečnost. A to, že si musí vybalit. Celkově vzato toho moc neměl, ale i tak se mu prostě nechtělo skládat oblečení do jedné ze skříní.
Nakonec usoudil, že času bude mít ještě dost a hodil batoh pod postel.



"Vítejte táborníci!" zvolal Cheirón stojící u velkého táborového ohně. Kolem ohně se mačkala snad stovka lidí, což Percy ještě za svůj pobyt v táboře nezažil. Sám kentaur musel stát na vyvýšeném místě, aby vůbec na všechny dohlédl.
"Jako první bychom měli dát přednost nováčkům, kteří ještě neznají svého božského rodiče," začal vykládat. "Tento rok se i pro starší táborníky změnila pravidla. Jak to tu probíhalo snad nemusím opakovat, stejně jste to určitě slyšeli nebo se na to potom zeptáte. Raději vás seznámím s těmi novými. Všichni nováčci se postaví do první řady hned k ohništi. Já dám znamení Olympu a postupně se všem nad hlavami rozzáří znamení jednoho z olympských bohů. Travisi, mohl by jsi rozdat ty letáčky?" kývl Cheirón na jedno z Connorových dvojčat. Travis se zvedl a všem táborníkům, kteří se mezitím shromáždili do prvních řad u ohniště rozdal malý letáček.
"Na tom letáku máte obrázky všech znaků a k tomu i čí je to symbol, aby se zabránilo zbytečným nedorozuměním. Svůj srub už si doufám najdete."
Nových dětí se letos sešlo opravdu hodně. Různé věkové kategorie, nejčastěji od desíti do čtrnácti let stály kolem táborového ohně a nervózně se ohlížely.
Cheirón mezitím sešel ze stupínku a pošeptal něco Dionýsovi, který se z ničeho nic vypařil. Zhruba minutku stáli všichni v tichosti a potom to začlo. Postupně se nad hlavami táborníků začaly objevovat různé symboly různých barev. Percymu to celé připadalo jako jedna velká světelná show.
Nejvíc ho ale upoutal znak blesku nad jedním blonďákem. On sám vypadal hodně překvapeně a střídavě zíral do letáčku a zase nad svoji hlavu. Pokud se Thalia objeví někdy v táboře, určitě bude překvapená.
Nad jednou desetiletou holčičkou se dokonce rozzářila duha, což Percyho docela překvapilo. Nečekal, že hned první rok se drobnější bohové budou o své děti ucházet.
Letos ze všech bohů opět vedl Árés. Percy napočítal celkem dvanáct kanců, Árésových znaků. Druhé místo obsadil Hermés se sedmi novými táborníky a třetí Apollón s pěti dětmi. Percy se raději ani nezamýšlel nad tím, kde nabrali tolik dětí, protože by měl pak o bozích ještě horší mínění než doposud.
Ke svému štěstí neviděl žádný trojzubec, což ho celkem potěšilo.
"Vidím, že u Poseidóna taky nic nového," ozval se hlas Percymu za zády.
Když se otočil, spatřil za sebou sedět Nica di Angela. Bílá pokožka mu s uhlově černými vlasy divoce kontrastovala a jeho meč také slabě zářil.
"Hádův znak také nikde nevidím, takže asi nejsme jediní komu nikdo nepřibyl," reagoval Percy.
Znamení nad hlavami polobohů už pomalu dohasínala a někteří ředitelé srubů vítali nové sourozence. Percymu bylo docela líto té dívenky, jejíž matkou byla Iris, protože žádné jiné sourozence neměla.
"Ani mě to nějak neštve," prohodil Nico.
"Nápodobně, upřímně jsem spíš rád, že nikdo nepřibyl," řekl Percy.
Nico jen pokýval hlavou na znamení souhlasu a mlčel.
Do Dionýsova srubu letos přibyli celkem tři noví táborníci a jejich sourozenci z toho měli obrovskou radost a nadšeně pískali na prsty. U ostatních srubů přibývalo jen kolem dvou až třech.
Cheirón, který pravé vylezl zpět na svoje místo, bouchl palicí do země, aby tím dunivým zvukem všechny umlčel. Fungovalo to dobře a všichni ztichli.
"No, vidím, že všechno proběhlo tak jak má. Kdyby nastal někde nějaký problém, hlaste to mně nebo Dionýsovi," doplnil. "Odteď si za každého nového táborníka zodpovídá vedoucí srubu a jeho povinností je podrobněji nováčky seznámit s tím, jak to tu chodí.. Nakonec bych chtěl ještě poděkovat satyrům, protože tolik polobohů jsme tu už dlouho neměli a všichni museli prokázat nesmírnou odvahu, aby všechny dopravili bezpečně do tábora, takže-" Najednou se zasekl a s otevřenou pusou zíral na místo, kde seděla Rachel.
Její oči se zeleně rozsvítily a z pusy se šířila zelená mlha. Někteří nováčci při tom pohledu začali ječet a chtěli utéct, ovšem straší jím zacpali pusy. Všichni s očekáváním hleděli na Rachel, která prázdným hlubokým hlasem začala odříkávat nové proroctví:

"Pět na jihovýchod se vydá,
do klokaní říše, kde stín války sedá.
Tam mír ztracený naleznou,
v pouštním městě ve středu země.
Pak nad bohem již podruhé vítězství převezmou.

Moudrost, moře a temnotu smrtelník novým proroctvím oslní,
jediné jeho přání se mu však už nikdy nesplní.
Vševědoucí stařík, v Natalském přístavu u moře
pohostí všechny ve zdejší oboře.
V kapském chrámu na pobřeží

bohyni předají ty, co jí náleží."



Pozn. Pokud jste už překousli tu stupidní rýmovačku o něco výš, chtěla bych ještě dodat pár věcí. Jistě jste si všichni všimli, že přibyl Jason. Nebudu mu přikládat nějakou velkou roli, jenom mě prostě napadlo ho tam dát a tak jsem ho tam dala. Pro rýpaly: v této povídce je syn Dia, nikoliv Neptuna a s Thalií má společného jenom otce.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Métis Métis | E-mail | Web | 13. února 2015 v 19:25 | Reagovat

Skvělá povídka, skoro jako bych četla Ricka Riordana, určitě budu pokračovat ve čtení :)Jen mi tam trochu chybí důvěrnější vztah mezi Percym a Annabeth, který v knize je ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama