Stav rozepsaných povídek:

I'm just gonna hurt you- 0%
Nová budoucnost II 4.kapitola- 75%
Aktualizováno: 18.8.2017


Šílená výprava 1.kapitola

15. listopadu 2014 v 22:45 | CherryPie |  PJ- Šílená výprava

První kapitola je tady. Budu ráda, za jakékoliv komentáře nebo jiné hodnocení. Doufám, že se bude libit :)
Nebetovaná.




Na tváři černovlasého chlapce, čekajícího před ředitelnou, se znova a znova objevoval zachrmuřený výraz. Byl týden do začátku prázdnin a on myslel, že to vyjde. Že už konečně po dlouhé době dokončí alespoň jeden ročník školy, ale štěstí mu zřejmě nepřálo. Mohl to samozřejmě svést na to, že je polobůh a takové věci se mu prostě stávají příliš často. Ovšem i na poloboha měl až velký talent na průšvihy. Třeba takoví bratři Stollovi se drželi na jedné škole už tři roky a sám moc dobře věděl, co jsou zač. Pousmál se nad vzpomínkou z bitvy o Manhattan, kdy jim musel důrazně přikázat, aby nerabovali cukrárny a nekradli mobily, zatimco celý smrtelnický Manhattan usnul.
Dveře od ředitelny se najednou otevřely a v nich stála Sally Jacksonová. Rozpačitý úsměv na tváři prozrazoval Percymu, že se nic neděje a že to chápe. Jeho máma vždycky všechno dokázala pochopit, všechny jeho "nehody".
"Je mi to vážně líto, paní Jacksonová," promluvil ředitel a Sally se ještě ode dveří otočila a smutně se na něj usmála. Ostatně, neměla mu nic za zlé. Kdyby byla ředitelem a nějáký kluk jim úplně zdevastoval školní autobus, taktéž by ho vyhodila.
Percyho ten den honily nějaké dvě hadí ženské, jak je popsal, a nezbývalo mu prej ni jiného než je přejet autobusem. Jednu z nestvůr se mu podařilo přejet, ale ta druhá ho i s autobusem převrátila. Nakonec zbývající nestvůru zavalil sám autobus, což znělo celkem komicky, ale Percymu to rozhodně k smíchu nepřišlo. Než se mu totiž ztracený Anaklusmos objevil zase v kapse, musel si poradit bez něj.
"Ještě jednou se omlouvám za ten autobus, škodu samozřejmě uhradíme," prohodila směrem k muži sedícímu za stolem.
"To je v pořádku, tak tedy nashledanou." Vstal od stolu a podal si se Sally ruku. Nepěkně ještě pohlédl na Percyho a otočil se k němu zády.
"Nashledanou," odpověděla Sally, zrovna když jí ředitel zavřel dveře před očima. Rozhodně byl naštvaný, ale snažil se to nedat najevo.
Normální mámy by v tuto chvíli vzaly své dítě za ucho a dotáhly ho za něj až domů, kde by musel snášet přednášku a přijmout nové domácí vězení. Jeho máma se ale hezky usmála a řekla: "Jdeme na oběd. Vydržel jsi to skoro celý rok, to je ,myslím, dobrý důvod k oslavě."
Percy vstal a objal ji. Jeho máma byla úžasná.
Společně vyšli ze školní budovy a nasedli do auta. Kapota byla ještě stále promáčknutá od kopyt Percyho pegase Blackjacka. Nedávno, při policejní prohlídce, měli co vysvětlovat.
Vyjeli z parkoviště a Percy se ještě naposledy podíval na školu ztrácející se ve zpětném zrcátku. Kolikátá už to byla? Vlatně ani nevěděl, od té doby, co jezdil do Tábora polokrevných to nějak přestal počítat a možná to bylo lepší, zbytečně by ho to štvalo, neboť ten počet musel být jistě znepokojující.
"Co budeme dělat?" zeptal se mámy.
"Co budeme dělat?" zopakovala s úsměvěm. "Teď přece pojedeš do tábora, ne?"
"Myslím příští rok," upřesnil.
"Najdeme jinou školu, kde nás ještě neznají," odpověděla. "Pokud jsi to ještě nevzdal."
Už ho zase popichovala a on se musel smát.
Celá ta aféra s Titány jej změnila. Obzvlášť ta část s Lukem, od té doby bral věci víc vážně, ale byl to pořád ten samý Percy, jako vždycky. Ten samý chaluhový mozeček, jak ho Annabeth kolikrát nazvala.
Annabeth, tolik se na ni těšil. Rád by věděl, jak se jí daří s přestavbou Olympu. Přemýšlel nad nadcházejícím létem v Taboře polokrevných. Nad věčně smějícím se Groverem, novým Orákulem Rachel, temným a podivným Nicem, protivným panem D. a ostatními. Rozhodně se na ně začínal těšit.
Jeho myšlenky se pozbytek cesty zaobíraly jen a jen Táborem polokrevných a úžasnými polobohy a všelijakými tvory v něm, takže mu přišlo, že z parkoviště naproti školy, vyjeli snad před rokem a zastavili teprve teď.
Máma ho zavedla do restaurace, kde společně strávili skvělé odpoledne. Máma ho neustále přesvědčovala, že radši by platila milion autobusů, než aby se nechal zabít. Oba se tomu nakonec pořádně vysmáli a Percy přiznal, že letos mu to uniklo jen o vlásek.


Poslední týden školního roku, kdy všechny děti ještě docházely do školy, si Percy lenošil doma. Věci do tábora si pobalil už před dvěma dny a Paul byl v práci, takže neměl s kým hrát Monopoly. Ležel jen tak na posteli a přemýšlel. Vlastně o ničem zvláštním, pořád se myšlenkama vracel do Tábora a těšil se čím dál víc.
Vstal z postele, již poněkolikáte za den, a zapnul televizi. Jako obvykle, v ní ovšem nic pořádného nebylo. Musel se tedy spokojit s nějakou stupidní kreslenou pohádkou pro děti. S myšlenkami úplně jinde civěl nepřítomně na televizi. Sám sobě se podivoval, na jakou úroveň to klesl, že tu sedí na pohovce a dívá se na Šmouly. Byli sice modří, to se musí nechat, ale stejně je moc neměl rád. Díval se na ně jen, z toho důvodu, že neměl jinou možnost. Kdyby tu byla Annabeth, určitě by mu ráda udělala přednášku o nějaké historické stavbě, kterou by vlastně i přivítal, znělo to daleko líp než ta hloupá televize.
Vzal ovladač a přepnul na další kanál. Pořad o vaření.
Jen to ne!, pomyslel si.
Cvak.
Fotbalový zápas.
Cvak.
Romantika.
Cvak.
Zpravodajství. To ho zaujalo podstatně víc než dva milenci v těsném objetí nebo kuře se smetanovou omáčkou.
"Politická situace na území Spojených států, je katastrofální," hlásila moderátorka a nepřirozeně přitom kulila oči. "Ze dne na den se naši poslanci obrátili proti sobě. Nikdo neví, co se stalo a jaké to bude mít následky."
Poslanci se obrátili proti sobě? Žádá novinka, pomyslel si.
"Lidé na ulicích se bouří proti této náhlé situaci a o náhodné pouliční rvačky není nouze," pokračoval dál moderátor vedle ní. "Nemocniční lůžka se pomalu začínají plnit a zraněných stále přibývá. V Evropě se pomalu schyluje k mezinárodní občanské válce-"
Cvak.
Televize zhasla a Percy zavřel oči.
To všechno ze dne na den? přemýšlel. Zeus nebo někdo se zřejmě nudil a potřeboval pozdvižení.
Vstal z pohovky, vzal z předsíně sůj skateboard a vyšel z bytu. Nevěděl, kam jede, prostě jenom jel. Projížděl ulicemi a mnozí lidé se za ním otáčeli. Ostatně, měl by být v tuto dobu ve škole a většina lidí ho tady zřejmě považovala za záškoláka. Skateboard k všeobecnému dojmu také moc nepřispěl, protože tahle věcička vám u straších lidí zajišťovala nálepku rebela, ať jste kdo jste.
"Ach, tak tady jsi," ozval se za ním nějaký hlas, když se zrovna chtěl otočit a jet domů.
Za sebou spatřil onu nestvůru, která ho převrátila i s autobusem. Překvapeně na ni pohlédl.
"Tebe ten autobus nezamáčkl?"
"Ovšem že ne, hlupáku," křikla a vyvalila se pro němu.
Tentokrát s sebou Anaklusmos měl a proto jej okamžitě vytáhl a osvobodil z podoby malého bronzového pera. Dlouhá čepel se zaleskla ve slunci a nestvůra na chvíli zaváhala. Pak ale ještě s větší vervou, se rozběhla proti němu a její hadí vlasy na něj syčely, tak že neslyšel nic jiného. Nestvůra mu silně připomínala Medúzu, ovšem tahle lidi neměnila v kámen, pouze je zabíjela, což vlastně nebyl až takový rozdíl.
Když se přiblížila, udělal výpad do strany a seknul ji do nohy. Rána zřejmě nebyla smrtelná, protože nestvůra se na prach ještě nerozpadla. Měl té ženské plné zuby, protože za ten autobus mohla ona a ještě se drze vrátila to s ním skoncovat.
Kdžy ji sekl do nohy, hlasitě zaskřehotala a uskočila. Percy využil její nepozornosti a jedním švihem ji usekl hlavu, která mu spadla k nohám. Zbylá část jejího těla se rozpadla na prach, ale hlava na něj pořád ze země zírala nepřítomnýma očima. Vzal ji za hadí vlasy, skočil na skateboard a vydal se směrem domů. Samozřejmě i s válečnou trofejí.

Když potom dojel domů, ledabyle hodil hlavu do botníku a šel do pokoje, kde si znova lehl na postel. Tentokrát mu netrvalo dlouho a usnul. Už dlouho se mu nezdál žádný sen typický pro polobohy a upřímně za to byl rád, protože zrovna o žádné problémy neměl zájem. Spalo se mu velice dobře, dokud ho nevzbudilo hlasité: "ÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁ." Nepochybně zvolané jeho matkou, která se už vrátila z práce a objevila v botníku hlavu nestvůry.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 aly aly | Web | 24. listopadu 2014 v 21:02 | Reagovat

Fajné.... :D ale na Šmouly bacha, Šmoulové jsou fajn :D
Jenom bych tě chtěla upozornit na to, že píšeš špatně přímou řeč. Já jsem ji donedávna taky tak psala a nechtěj vědět jak reagovala moje učitelka na středí, když to viděla. :D

Ale líbí se mi tvůj styl psaní a že zachováváš původní charaktery. U mnoha fanfiction je s tím problém. :D

2 CherryPie CherryPie | 24. listopadu 2014 v 22:03 | Reagovat

[1]: Já Šmouly teda nemusím :D
Jinak díky za radu. Chtělo by to buď beta-read (ten ale moc zdržuje) nebo pořádně našprtat češtinu :D Snažím se tu přímou řeč hlavně odkoukat z knížek, každopádně děkuju za připomínku :)
Já si spíš za ty charaktery pořád v duchu nadávám, že by to mělo být víc "percyovské" :D S tím ale asi nic moc nenadělám, pokud nechci kopírovat
originál :)
Jinak, moc děkuju za komentář :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama